Píšu článek do novin, a tak se mi při něm vybavuje celá má bylinková cesta. Ne vždy, jsem se bylinkám věnovala, ale od chvíle, kdy jsem se s nimi setkala, nebylo návratu. Nejsem léčitel, ani se za něj nepovažuji, ale bylinky mi pomáhají jinak. Dokážou mě zklidnit, preventivně mé tělo vyživit a navíc ukázat svět, který se nám ukáže jen ve chvíli klidu a ve chvíli kdy nás příroda mezi sebe přijme.
Když mi hackeři zlikvidovali stránky na sociálních sítích, obrečela jsem to. Tolik let práce, myšlenek, sledujících. Nechtělo se mi zpět do takového světa, kde vám můžou vzít vše, na čem pracujete. Ale dnes jsem ráda, že jsem se vrátila. Dává mi to smysl. Povídat si a setkávat se s vámi.
A tak tu teď stojím, vůbec nechápu, co se za ta léta stalo, kam mě bylinky přivedly a stále věřím, že na knihu vybereme. Mám od vás úžasně velkou podporu. To, co se stalo za pár dnů, mi vyrazilo dech.
Moc moc všem děkuji, ale zatím nemáme vyhráno. Naštěstí máme ještě čas, ale ani my nesmíme usnout na vavřínech.
A tak píšu článek do novin, které mě oslovily o sepsání svého příběhu a těším se té velké podpoře.
Kdybyste přece jen věděli o někom, komu udělá kniha radost, děkuji za sdílení.
Posílám vám malý podzimní pozdrav z podzimního focení, abyste věděli, komu že to vlastně přispíváte.