Podívejte se, co o pohádkách říká terapeutka, mimo jiné také maminka čtyř dětí:
Pohádky obsahují hlubokou symboliku, které rozumíme již od velmi ranného dětského věku. Paradoxem je, že čím jsme menší, tím více víme – ve smyslu intuitivního vnímání. Bohužel, s rostoucím věkem a výchovou a též kladením důrazu a upřednostňováním rozumové složky tuto přirozenou intuitivní schopnost v sobě civilizovaně zabíjíme.
A pak se nám po tom "dětském" světě v dospělosti stýská. A máme-li štěstí, tak znovu objevujeme již jednou objevené, tedy jen zapomenuté, a tím je intuice. A ti nejšťastnější z nás, tvrdou prací na sobě sama, začnou znovu intuici poslouchat a řídit se jí. A pokud se skutečně stanou mistry sama sebe, tak dokáží dostat rozum a cit – intuici do rovnováhy, protože jedině tak jsme celiství a činíme moudrá a správná rozhodnutí a volby. A byť by to byly z počátku jen krátké chvilky harmonie, vždy se vyplatí se o ně pokoušet znovu a znovu. Odměnou bývá postupné prodlužování onoho harmonického pocitu – pocitu štěstí.
Co je to mít štěstí? Moudří tvrdí, že štěstí je stav mysli, tedy záleží jen na nás, zda-li se cítíme být šťastnými.....děti o tomto nepřemýšlejí. Děti jednoduše šťastné jsou, prožívají stav bytí, jsou radostné a dokáží tuto radost přenést i na nás dospělé. Spolu s dětmi v sobě objevujeme též "malé dítě" v nás, protože v každém dospělém člověku je stále přítomno.
Ten úžasný klid na duši, bezdůvodný pocit štěstí, někdy téměř euforický stav radosti přicházející jakoby z ničeho nic....ten přenádherný pocit "krásna"...... To většinou zažíváme třeba při procházce přírodou, při poslechu hudby nebo třeba i při četbě knihy....třeba při četbě knihy pohádek....
Při čtení knihy Kouzelná zahrádka odplouváme do jiného světa, mimo tento reálný uspěchaný svět a začínáme zjišťovat, že může existovat i více realit a že třeba není vše tak, jak se zpočátku zdá....a tak začínáme již myšlenkami tvořit.
Odtud doporučení, pomozte i svému malému dítěti v sobě a čtěte pohádky svým dětem. Odměnou vám bude nejen napojení sebe i Vašeho dítěte na to "lepší", co je v nás, ale také společně strávený čas.... Vaše dítě zapomene třeba na slova, která jste mu řekli nebo četli, ale nikdy nezapomene na to, jak se vedle vás cítilo.
Naučme tedy znovu naše děti číst a to tak, že jim půjdeme sami příkladem. Čtěte jim před spaním, a třeba zrovna tuto knížku o zahradním skřítkovi.
Kouzelná zahrádka je prodchnuta opravdovým kouzlem lásky. Skřítek Kotlík učí děti znovu rozumět živé přírodě kolem sebe. Téměř bajkový podklad, kdy jednotlivé rostliny a druhy ovoce a zeleniny mají lidské vlastnosti, nás zábavnou formou učí také pomalu mizejícímu pěstitelskému umu. Na nádherně barvitých příbězích je krásné, že dávají návod na to, jak negativní vlastnosti můžeme přetavit na ty dobré. Tedy to pravé pohádkové: jak dobro nakonec vždy zvítězí nad zlem, a především návod, jak toto "pohádkové" učinit reálným, skutečným.
Prostřednictvím skřítka Kotlíka můžeme též zjistit, že jak přemýšlíme a vnímáme svět, takový jej máme. Můžeme v sobě objevit schopnost tvoření, fantazie, tvoření světa myšlenek, a tím také pocitů. Díky tvoření můžeme též pochopit, že vesměs jsme sami autory svého života a že je jen na nás, z jakého úhlu pohledu situaci vnímáme. A pokud nám samotným někdy nejde optimisticky vnímat svět, tak pohádky nám pomohou. A pokud se optimismu naučíme my, automaticky naučíme i své děti pozitivnímu pohledu na svět, tedy pozitivnímu myšlení, se kterým se pojí důvěra v život jako takový. A protože život je v kruhu – dáme jim ten nejcennější dar – dědictví – naučíme je, jak být šťastní. Protože stále platí: "To co si vymyslím, to mám."
Když nebudu věřit hluboké symbolice pohádek, když nebudu věřit, že láska a dobro vždy zvítězí, zakleji tak sebe i své děti do negativního rodinného vzorce, do pesimistického způsobu života prodchnutého nedůvěrou v sebe sama a samozřejmě i nedůvěrou ve svět, k ostatním. Tak stvoříme peklo na zemi. Pohádky nám pomáhají věřit, a proto mají tak velikou sílu a kouzlo.....
Ještě před vydáním jsem měla to štěstí přečíst rukopis této knížky své dcerce a musím říci, že jsme se do Kouzelné zahrádky obě zamilovaly.
A když jsem se Verunky zeptala, co se jí na této knížce nejvíc líbilo, tak moje "dětsky moudrá" Verunka odpověděla: "No mamko, to je přece jasný. Krásně se mi usínalo. Kotlík má fůru dobrodružství, má hezkou a upravenou zahrádku a nejhezčí je, že Kotlík všem pomůže."
A dětem můžeme věřit na sto procent, protože jsou nádherně upřímné, a proto bývají i tím nejlepším indikátorem.
Dana Češková Lukášová, terapeutka, TherapyCentrum s.r.o.