English
Česky
Slovensky
MIlí přátelé,
dnes přikládám pohádku. Musím ji rozložit do tří částí kvůli povolenému počtu znaků, ale snad to nevadí, aspoň se můžete těšit.
Děkuji Vám za podporu, věrnost a důvěru. S obrovskou zodpovědností a ostychem dokončuji poslední úpravy ve sbírce, abych nezklamala naděje, které jste do mě vložili. Příští týden kniha poputuje do tiskárny a já se těším na osobní setkání. Mějte báječné dny! S úctou, Vaše li
***Nedělní pohádka - část 1.
Saprment!
Tam, kde jsou zelené a měkké bochánky mechu v hlubokých lesích, třpytivé potoky vysoko v horách a hrozny vína v úrodných vinicích, v zemi voňavé jako čerstvě upečený bochník chleba, žil houslař Jan.
Každé ráno otevřel oči v místnosti, která byla jeho houslařskou dílnou. Nebyl příliš bohatý a žil skromně. Měl hnědé a veselé oči, rozcuchané vlasy, citlivé ruce a fortel, fortel, ten měl nejen pro housle, ale i pro lidi. Kolem Jana se točili muzikanti, zpěváci, každý jinak chytlavý buď na soprán, nebo alt, s dovedností pro harmoniku, vozembouch či jiný nástroj. A jak to tak bývá, jeden člověk byl Janovi nejbližší, nejcennější a nejmilejší. Madlenka byla štíhlá jako ty nejušlechtilejší housle a zpívala sama bez naladění ty nejkrásnější tóny. A když se s Janem potkali pod starou lípou na návsi, nebylo na světě nic, co by jim chybělo. V blízkém lese sedávali na pasece uprostřed vysokých smrků a poslouchali píseň lesa.
Jan a Madlenka spolu vyrůstali, běhali po loukách, házeli kamínky do potoka. Celá vesnice věděla, že Jan a Madlenka jsou si souzeni.
Jednoho krásného podzimního dne, kdy bylo právě vinobraní, na kostelní věži ještě zvony neodbily poledne, zastavil před houslařskou dílnou kočár. Z kočáru vystoupil pán s nakrouceným knírem, s lesklým límcem u zeleného kabátu a v klobouku z tvrdého kvalitního materiálu. Kočí mlasknul na koně a dopřál si vzácnou chvíli oddechu. Ten kníratý panáček vešel do dílny a jeho pichlavé oči rejdily ze strany na stranu. Sotva pozdravil, hned spustil: „Alá alá, ho hó! No saprment, o lalá!“ Všelijak se kolíbal, natáčel a pokroutky tropil. Inu, zkrátím to. Byl to cizinec z daleké země, který přijel ochutnat dobré víno a protože měl slabost pro hudební nástroje, zastavil se u houslaře Jana, kterého mu místní doporučili jako nejlepšího v oboru.
„I toť je pěkné, pěkné! Ale, neračte se zlobit, v Americe, tam jsem viděl věci, které si neumíte představit! Houslařů na každé avenue, na každé strít, v parcích, víme, hrají na harfy černí muži, kteří skáčí hned po koncertu na stromy! A ten orchestr, vašnosti, to si neumíte vysnít, ani kdybyste spal pět týdnů v jednom kuse! A těch strun a kalafun, co najdete v každém šopu! Nádhera! To se nedá srovnat, to se nedá srovnat!“