Londýn jsem chtěla poznat se vším všudy, nejen jako turista. Během dvou svérázných let v roli agenta 007 jsem toho stihla dost zažít, ale i ochutnat. Ráda bych se o to teď podělila v knížce plné tipů, postřehů i fotek. Pomůžete mi vdechnout jí život?
Author: Lenka Požárová
Londýn, Anglie, Velká Británie
All or nothing. Project finished on Aug 18, 2018 at 09:33.
„No tak tam utratím celou výplatu za jídlo“, prohlásila jsem nezodpovědně před odjezdem s dlouhým seznamem podniků, které nutně potřebuju navštívit. Abych tu mohla fungovat ne jako turista a stihla zážitky správně strávit, chopila jsem se pozice na place v restauraci a prodírala se postupně i do kuchyně. Vidíte tak lidem do talířů i do zvyklostí. Odlišnou kulturu prakticky není možné poznat rychleji. Pozorujete, porovnáváte, běháte v protisměru, ochutnáváte, lapáte po dechu, a hlavně nepřestáváte konverzovat. To, co mám pracovně za sebou, jsem moc neroztrubovala a sbírala zážitky (do knih) i zkušenosti (do života). Třikrát jsem odtud utekla, abych se zase vrátila. Protože já prostě to město žeru!
Po pravdě nebyla to láska na první pohled a nejdřív jsem tu nad spoustou odlišností reptala. Říkala jsem si, že tu přežiju pár měsíců a pak půjdu. Nad těmi, kdo tu chtěli zůstat jsem kroutila hlavou. Jenže v Londýně je možné všechno, navíc život je nevyzpytatelný a já tu zatuhla už přes dva roky.
Kdy vlastně nastane ta doba zlomu, kdy to město přijmete za své? Když obrážíte stejná muzea už podruhé, cestu z práce nočním autobusem znáte i poslepu, trefíte správný východ ve stanici Piccadilly Circus, automaticky si dáváte černý čaj s mlékem, přestane vás budit hluk ranních letadel, začnete od sebe rozlišovat čtvrti Smithfield a Spittalfield, stěhujete se už po desáté, ptáte se i ostatních, jak se mají a vytáčíte stejným dotazem vaše česko-moravské kamarády, nebo že chodíte po chodníku automaticky vlevo?
Vydat unikátní knížku, o legendárním městě s ještě legendárnější kulinární scénou. Čekejte všechno jen ne nudného průvodce. Nebudu vás tahat po památkách, ukážu vám to, co objevuju, když se po něm toulám. Samozřejmě s foťákem na krku. Kapitoly s tipy, kam a proč zajít do té či oné hospody, baru, kavárny, restaurace či stánku prokládám kapitolami o životě v Londýně. Chybět nebude povídání o kloboucích, historii gentlemanských klubů, řece Temži, parcích, lidech nebo ikonických telefonních budkách. Jsem zvědavá, dávám se do řeči s náhodnými lidmi, proto se tu často dozvídám zajímavosti. To, co mně trvalo objevit dva roky, vám naservíruju do knížky, kterou můžete zhltnout za podstatně kratší dobu.
Londýn není jen krásná architektura, památky a umění. Jsou to taky studené večery, propršené šedé dny, únavné cesty z jednoho konce města na druhý i uskrovnění v soukromí. Celý byt (byť mrňavý) si tu z běžně z platu nemůžete dovolit, proto se žije v bytech sdílených, kdy máte k dispozici jen pokoj a zbytek sdílíte s dalšími dvěma až šesti sousedy. Ty si samozřejmě nevybíráte. Musíte se přenést přes spoustu věcí, na které nejste zvyklí. Žít s jednou poličkou v lednici, i když ji jste schopni zaplnit komplet celou. Žít se sousedy, kteří jsou hluční, bezohlední, nepořádní nebo naopak všude chodí s dezinfekčním rozprašovačem. Nezapomenu, jak mi má skotská bytná odvětila s úsměvem, že termofor najdu v zásuvce, když jsem koncem října zakňourala, že je mi ve sklepním pokoji bez topení zima.
Často známí nechápavě kroutili hlavou, co mě v Londýně drží, když doma bych se měla přece líp. Copak to nevědí, říkala jsem si. Přece to město, ta atmosféra! Jasně, Londýn je náladový, ale kdo není? Kromě jedné práce jsem do druhé chodila vypomáhat na víkendy a pro jistotu ještě do třetí, aspoň jednou týdně. Zaarmo učit se, protože je pořád co. A až jsem měla konečně volno, mohla jsem vyrazit jen tak s foťákem a bloumat ulicemi, objevovat linie domů, barevné vchody, nepoznaná zákoutí, oprýskané nápisy na cihlových zdech, zapadlý park, novou okrajovou čtvrť… a samozřejmě k tomu něco neznámého zakousnout. To jsem pak byla šťastná jak blecha. Ale ještě víc šťastná sem, když se o poznané můžu podělit. Pak dostává má výzvědně-reportérská práce smysl. Proto si nechci nasbíraný ranec místňáckého know-how nechat pro sebe, ale sdílet to s vámi čtenáři.
Poradím, kde si objednat sendvič plněný steakem, na který nerozevřete čelisti a čím to všechno zapít, když tu nemají Plzeň. Na Fish and Chips vás pošlu k řece, kam chodíval i Hemingway a na morkové kosti pečené v pálivém kokosovém mléku vás nanaviguju do Soho a kam chodí gentlemani na tradiční oběd z okolních bank si taky nenechám pro sebe. Prozradím vám, kde dělají ten boží salát s papájou a kokosem, který vám svlíkne i fusekle a ani si nepřejte vědět, co s váma provede makový croissant plněný citronovým krémem z jedné zapadlé pekárny. Taky byste měli vědět o legendární snídaňové omeletě s vločkami uzené tresky, o karamelizovaném bůčku se zelným salátem povýšeným na klenot nebo o čočce s ohněm ožehlým lilkem a tahini. V Londýně žije přes dvě stě národností a každá si sem přitáhla své jídlo a suroviny. Ochutnat tu tak můžete prakticky cokoli a odkudkoli. Ghanskou rajčatovou polévku se zázvorem a burákovým máslem, kolumbijské kukuřičné placky arepas s fazolemi, skandinávské obložené žitné chlebíčky, jamajské uzené kořeněné kuře či tajwanské pařené knedlíčky s bůčkem.
Jsem zvědavá dobrodružná rebelská perfekcionistka. V mém repertoáru povolání najdete průvodkyni, učitelku němčiny, daňovou poradkyni, autorku kuchařek, vydavatelku, fotografku, spisovatelku, marmeládovou kouzelnici, reportérku, servírku či kuchařku. Zapálená jsem kromě vaření i do psaní, focení a cestování. Vystudovanou mám ekonomii na Masarykově univerzitě v Brně a před 14 lety jsem pověsila daňové poradenství na hřebík, abych nenávratně propadla kreativnímu světu jídla.
Napsala jsem 17 kuchařek, 2 romány, 1 zcestopis a 1 kuchařku z románu. Z toho jsem si 15 knih sama i vydala, protože byly pro zaběhlá vydavatelství podezřele moc kreativní. Prošlapávat cestu, po které ještě nikdo nešel, není zrovna med, ale nějak mě ty situace přitahují. Taky jsem pět sezón stepovala na pražských farmářských trzích a prodávala své produkty, z nichž největší úspěch mělo Fenomenální dýňové mlslo s vanilkou či slaným karamelem. U toho jsem občas publikovala ze svých cest články a fotky do časopisů.
Před třemi lety jsem se rozhodla nenechávat cesty na potom. Zabalila jsem byt do krabic, odevzdala klíče pronajímateli a vyrazila na norské pobřeží. Půl roku jsem tu pracovala v bizarním hotelu, a abych mohla v cizí zemi žít, naučila se být servírkou. Za to jsem měla dennodenní výhled na dechberoucí fjord pod okny a Vánoce strávila za polárním kruhem. Po návratu do Prahy jsem přišla na tři dny na stáž do řeznictví Naše maso k Františku Kšánovi s tím že pak odjíždím do Londýna, mé další vyvolené destinace. Jenže... Nechala jsem si propadnout letenku a zůstala v partě masitých srdcařů celý měsíc. Po pravdě, zůstala bych i déle, ale druhou koupenou letenku (zase do Londýna), jsem si nechat už nedala.
Mé kuchařky získaly prestižní ocenění jako první v české historii, ale to už je dávno. Paradoxně jsem cenu přebírala před deseti lety hádejte kde? V Londýně! Jo, to jsem ještě netušila, že …
Knížka bude plná fotek a ty si zaslouží kvalitní tisk na kvalitním papíru a taky nápaditou grafiku. Kdo mě zná ví, že mě baví věci dotahovat do detailů Jen tyto dvě položky rázem schlamstnou téměř veškerý rozpočet snížený o poplatky. K tomu přidám fakt, že projekt realizuji v Londýně, což není v tomto rozpočtu zohledněno.
Psát knížku je krásné a naplňující, ale jen z dobrého pocitu se žít nedá. Je třeba taky platit londýnský nájem, a hlavně pídit se po zajímavých místech, ochutnávat, hodnotit a vybrat jen ta nejzajímavější. Na čtvrt roku jsem se stala nezaměstnancem a soustředila se jen na psaní a průzkum. Nervózně přitom sledovala rapidně klesající úspory a nepřestávala věřit, že pracuju na dobré věci. Kdybych se dál věnovala výdělečné činnosti, knížka by nikdy nevznikla.
Rozpočet 450.000 Kč mi pomůže s náklady na vydání knížky. Podaří-li se mi vybrat 600.000 Kč, pomůžete mi vypořádat se i s onou disbalancí a pokrýt mi některé neviditelné náklady s knihou velmi související. Mým autorským honorářem budiž mi vaše radost z knížky.
Dovětek pro ty, kteří nechápou, proč je vlastně třeba pokrývat někomu náklady, když si „jen tak žere“? Psát knihu o jídle je podle mě stejné jako psát knihu o archeologii. Každému z autorů to svým způsobem sytí jeho hlad, který může být po informacích či v jeho syrové podobě. Oba se snaží něco objevit a podělit se o výsledek svého bádání se čtenáři.
Comments