Fandím Svobodnému sklu

Pravdivé přísloví: "Za vším hledej ženu."

Jednoho dne se moje žena rozhodla, že najde všechny naše předky, že prostě zjistí, kde jsme se tady vzali, kdo byli naši prapradědové, co dělali atd. To jsem ještě netušil, co všechno díky její vášni zažiji. Třeba jsme začali navštěvovat všechny možné i nemožné archivy u nás i v zahraničí. Dokonce jsem musel odevzdat vzorek DNA, pravda trochu jsem se jako chlap začal bát, zda se to opravdu týká hledání předků. Nebo jsme navštívili nepřeberné množství hřbitovů, kde jsem pociťoval dokonce jakési vzrušení hledače pokladů.  A tak se jednoho dne stalo, že nám žena oznámila: "Máme v rodu několik generací sklářů." Dost mě to překvapilo, protože o tom nic nevěděl můj otec, ani můj děda. Ale co naplat, nález byl potvrzen (viz tento odkaz na rodokmen).

Ve sklárně jsem se naučil jednu zásadní myšlenku:  "Vše musí být akorát."

A tak u nás doma začaly přibývat knihy o sklárnách (jeden článek o místě, kde žili moji sklářští předci naleznete zde), začali jsme navštěvovat sklárny, kde bylo možné okusit pocit fouknutí do skla, navštívili muzeum skla, nebo jsme jeli na konferenci o sklářských rodech a sklárnách na Vysočině. A tam se to stalo. Konference byla spojena s výletem do okolních skláren. V jedné z nich v Tasicích, jsme se od tamní průvodkyně dověděli, že je ve Světlé nad Sázavou otevřen kurz foukání skla, který hradí Evropská unie. Co myslíte, že se stalo, když jsem dojel z konference domů? Ano, přihlásil jsem se na ten kurz a začal jezdit každé pondělí a středu z Prahy do Světlé nad Sázavou do sklárny, kde mi umožnili okusit pocit práce se sklem. Ani si neumíte představit jak je to příjemné, vnímat sálavé teplo ze sklářské pece, poprvé nabrat sklo na píšťalu, vyfouknout „kerble“, držet v ruce "svalák". Prostě cítít, že tam patříte, že to tak mělo být. Nyní již zvládám základní dovednosti kolem foukání skla.

Jak jsem se pomalu naučil zvládat sklo, probouzela se ve mně chuť mít doma také nějakou tu pec. Ale jak toho docílit skoro uprostřed Prahy?  A opět zde asi zasáhl osud, nebo moji předci tam nahoře, těžko říct. Na jedné služební cestě v Brně jsem na Náměstí Svobody narazil na člověka, který tam ve stánku foukal sklo. Prostě tam měl malou mobilní pec, která mu umožnila foukat sklo uprostřed města. Hned jsem měl jasno, tu pec chci  mít také. Ten pán, co postavil tu pec se jmenuje Mirek Liederhaus. Dali jsme spolu řeč a já za ním dnes jezdím do jeho domoviny, kde mě nechává jeho pec poznávat.  

Co je mým cílem?

Nebude trvat dlouho a pec bude skutečně stát tam, kde jsem si ji vysnil. Předpokládaný termín realizace pece je srpen - září 2015. Co však ale bude ještě potřeba, je nákup mnohých nástrojů, surovin a vůbec všeho kolem, co ke své práci skutečný sklář potřebuje. A právě k tomu je určen tento projekt. Získat peníze na píšťaly, kleště, pinzety, nůžky, svaláky, střepy a stavbu malého přístřešku.

... a ještě něco navíc

Celý tento projekt jsem spojil se značkou "KISLINGER Svobodné sklo" nebo také " KISLINGER Free glass" (pro milovníky sizích řečí :-). Projekt Svobodné sklo je také spojen s dalším rozměrem a to, že z ceny každého výrobku, který pod touto značkou prodáme, půjde část na podporu obecně prospěšné společnosti Helppes.

Již v současné době si můžete některé mojere výrobky, které jsem například vyrobil v peci Miroslava Liederhause zakoupit na stránkách fler.cz (odkaz http://www.fler.cz/shop/kislinger)

Každopádně i díky Svobodnému sklu dnes vím, že splnit si svůj sen, je někdy snažší než se může leckdy na první pohled zdát.