Z kroniky:
Když za války v r. 1916 evakuováno bylo území Tridentské, byli tenkráte nemocní z tamního ústavu pro choromyslné přemístěni do ústavu Bohnického počtem 182. Z těch zemřelo za války 48, mezi nimi 1 kněz, 1 lékař, 1 advokát, 1 spisovatel, 1 učitelka. Podle smlouvy Trianonské bylo nařízeno, aby hroby všech vojínů všech národností do roku 1920 zemřelých nebyly vykopány, a aby byly udržovány v plné ozdobě. Zákon tento nevztahoval se ovšem na tyto evakuované a v Bohnicích zemřelé Italy, jejichž hroby byly naprosto opuštěné, byly to jen hromádky kamení.
Podal tedy v r. 1928 duchovní správce ústavu, arcib. kons. Rada, děkan Hruška prostřednictvím ministerstva zahraničí žádost na vyslanectví italské, zda by nebylo možno nějakým způsobem usáti památku těch nešťastných, mimo vlast zemřelých. Na to přišla odpověď od Societa-persequitati politici dall Áustria nella Venezia – Tridentina, že na ozdobení a udržování hrobů není peněz .....