Petr Fejk napsal knihu o zkušenostech a zážitcích ze svého působení mezi zvířaty. Výjimečné čtení psané srdcem. O těžkých začátcích, o povodni a o tom, jak se ze staré zoo stane jedna z nejkrásnějších na světě. 300 stran s ilustracemi Tomáše Hřivnáče.
Autor: Petr Fejk
Praha, Hlavní město Praha, Česko
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 28.11.2020 v 11:01.
S pražskou zoo jsem prožil 13 nejkrásnějších let svého pracovního života. A vždycky jsem si říkal, že je musím sepsat. Protože to byla výjimečná doba plná výjimečných událostí. Zažil jsem v ní nesčetně zvířecích i lidských osudů, povodeň, a hlavně obrovský entusiasmus při zmrtvýchvstání zahrady a jejím přerodu v jednu z nejlepších zoo světa. Být při tom bylo bez přehánění strhující. A myslím, že právě v současné nelehké době nastal ten pravý čas, abych se se čtenáři o svůj optimismem nabitý životní příběh podělil.
Knihu jsem se rozhodl vydat sám. Protože bůhví jak bude v příštích týdnech a měsících probíhat knižní distribuce. Bude mít nadčasovou podobu, s pevnou vazbou formátu B5 a s ilustracemi špičkového výtvarníka Tomáše Hřivnáče. Chci, aby šlo o důstojné, a přitom čtivé vyprávění pro čtenáře všech generací, kteří se budou ke knize i rádi vracet. Stejně jako se lidé znovu a znovu vrací do pražské zoo.
300 stran textu a ilustrací o těžkých časech v zoo po revoluci, o mých ředitelských začátcích a o povodni roku 2002, jež zničila léta práce, ale také stmelila tým a přinesla energii, kterou tu nikdo nepamatuje. Vrcholem knihy jsou kapitoly o zachraňování zvířat před velkou vodou, plné dramatických momentů a boje o holý život. Bohužel, ne všechny skončily šťastně. Zoo se ale dokázala vzepřít osudu a vyrůst do nové krásy. Každý den se v ní děje něco nového, zajímavého i zábavného. Tak jako na stránkách této knihy.
Źačátek knihy:
"V sedm hodin ráno jsem nasedl na autobus číslo 112 ze stanice Nádraží Holešovice směr Troja. V ruce prázdnou aktovku, jen s jediným lejstrem, které navíc vypadalo, jako bych si ho napsal sám. Vystoupil jsem na konečné a směřoval ke vstupní bráně. Vůbec jsem nevěděl, jak to v podobných případech chodí. Nepřišlo mi divné, že mě nikdo nedoprovází ani nečeká. Žádné uvítání, žádné fanfáry. Přišel jsem k zamčené mříži a chvíli dumal, jak se vlastně dostanu dovnitř. Nikde ani živáčka. Hledal jsem nějaký zvonek nebo tlačítko, ale marně. Nakonec se přece jen otevřely jedny z dveří, zřejmě vrátnice, a vyšel z nich starý, shrbený mužíček v omšelé uniformě připomínající zřízence na dráze. S kastrůlkem v ruce se šoural kamsi na opačnou stranu a působil, že každou chvíli upadne. „Dobrý den,“ musel jsem několikrát zopakovat, aby si mě všimnul. „Já jsem nový ředitel.“ Zastavil se a zíral jak vytažený ze zásuvky. Trvalo věčnost, než se zas rozhýbal, vyndal z kapsy svazek klíčů, našel ten pravý a odemknul. Pamatuji si, že při tom bez ustání něco nesrozumitelného mumlal. Na vteřinu mě napadlo ukázat mu lejstro v aktovce, aby mě neváhal pustit. Spíš by ale můj jmenovací dekret pobryndal z kastrůlku, než pochopil. Usoudil jsem, že další konverzace tu nemá smysl, a beze slova vstoupil dovnitř. Tak začal můj první pracovní den v zoo."
Úryvek z kapitoly o evakuaci goril z pavilonu před povodní:
"Zvířata byla celkem klidná. Vše se ale dramaticky změnilo s naším příjezdem do povodňové věže, zejména když se jim před očima zjevil veterinář. To je doslova rozlítilo. Spustila podrážděný křik, panicky běhala z rohu do rohu a nešlo je nijak utišit. Správně bychom to měli přerušit a nelámat jejich excitované rozpoložení přes koleno. Na nějaké otálení ale nebyl čas. Doktor vytáhnul foukačku, asi dva metry dlouhou dutou tyč, nabitou šipkami s uspávací látkou, a zamířil ji na Tadaa. A pak se stalo něco, co mi utkvělo v paměti jako jeden z nejsilnějších momentů z celé povodně. Samec se vztyčil, nahromaděné emoce v něm nekontrolovaně zkratovaly, a vmžiku, v jediné vteřině, zmizely všechny čtyři gorily bleskovým pohybem pod vodou. Tak rychle, že jsme to sotva postřehli, natož abychom tomu uvěřili. Zírali jsme za nimi do rozčeřené hladiny, dočista ochromení tím nenadálým zvratem, a snad jsme i přestali dýchat. Zaplavené schodiště je jednoduše spolklo, voda se zavřela a byly pryč."
Původně jsem neměl se zoo a se zvířaty nic společného. Jsem vystudovaný učitel literatury, který kromě praxe ve školství dokonce 5 let provozoval rockový klub. V zoo jsem se ocitl na základě konkurzu v roce 1997. Ve svých 32 letech jsem byl tehdy nejmladším ředitelem zoo ve funkci a jediným v ČR, který neměl zoologické nebo veterinární vzdělání. Přesto jsem byl záhy vystaven zkouškám jako žádný z kolegů přede mnou. Ze zahrady jsem odešel dobrovolně v roce 2009. Tedy v době, kdy do ní začalo chodit každý rok přes milión návštěvníků (3x víc než v roce 1997) a americký magazín Forbes ji zařadil ve svém prestižním žebříčku mezi 10 nejlepších zoo světa. Moje mise byla skončena.
Knihou chci šířit mezi lidmi energii a optimismus. Není určena pouze milovníkům zoo a přírody, ale všem, kteří jsou v těžké situaci a bojují s překážkami. Jejím hlavním sdělením je přesvědčení, že ten boj stojí za to a že krásu a hodnotu života si nejvíc uvědomí ti, kdo se o něj musí poprat. Knihu chci proto s Vaší pomocí distribuovat i do škol, nemocnic a dětských a seniorských domovů.
Veškeré prostředky od Vás budou využity na výrobu a distribuci knihy. Náklad knihy bude přizpůsoben vybraných prostředkům. 200 ks knihy bych chtěl přitom sám věnovat domovům seniorů po celé zemi.
Vážení přátelé, musím Vás informovat o změnách v plánu distribuce mé knihy Jak se dělá zoo, který jsem Vám zaslal v minulém týdnu. Předně bych Vám chtěl poděkovat za poskytnuté informace, často doplněné o milý osobní komentář Vašeho vztahu k pražské zoo. Moc Vám za tyto vzkazy děkuji! O to víc mě…
VíceDobrý den, přátelé, dovolte mi, abych Vám všem ještě jednou poděkoval za podporu a objednání mé knihy. Kniha je v současné době ve výrobě a hotova by měla být v příštím týdnu. Její distribuce bude probíhat ve dnech 17.12. - 23.12. Budete první, kdo ji dostane do ruky. Doufám, že splní Vaše…
Více
Komentáře