Ukradli mi notebook, sám jsem ho vypátral, policie přesto nic neudělala. Napsal jsem o tom na blogu, případ převzala média. Notebook se vrátil. Následovala smršť trestních oznámení a žalob. Dle pravomocného rozhodnutí jsem zatím jediným potrestaným já.
Autor: Lukáš Kuzmiak
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 22.11.2020 v 20:56.
V roce 2011 mi ukradli notebook z mého bytu v Praze. I přesto, že jsem přesně věděl, kde se nachází a kdo kradené zboží koupil, policie nečinila žádné kroky k jeho navrácení. Velmi frustrován situací jsem se “vypsal” na svém blogu. Blog ale získal v mediálním prostoru dokonce nadnárodní pozornost, která nebyla kupcům kradeného zboží příjemná. Notebook tak byl vrácen policii. Následovalo trestní oznámení a následně i dvě žaloby na moji osobu za škodu na zdraví a na ochranu osobnosti.
Nyní, téměř deset let od krádeže, soud definitivně rozhodl v první žalobě - noví uživatele notebooku měli vědět, že kupovali zařízení pocházející z trestné činnosti. Jejich žaloba skončila téměr osmdesátiprocentním neúspěchem, soud ale rozdělil náklady řízení tak, že jsem zůstal zatím jediným potrestaným v celém případě. Druhá žaloba teprve čeká na rozuzlení.
Boj se státní mašinérií je běh na dlouhou trať. Jsem skálopevně přesvědčen o tom, že rizika spojená s koupí kradeného zboží by měla být pro kupujícího odstrašující - jenom když o kradené věci nebude zájem, přestanou se krádeže vyplácet. Již 10 let se s tímto přesvědčením hájím před soudy. První z žalob se mi z velké části povedlo zvrátit. Chci proto teď můj příběh rozšířit mezi lidi a ukázat, že se vyplatí bojovat. A taky mi svým příspěvkem na HitHitu můžete pomoci s úhradou vzniklých nákladů. Já tak budu moct nadále bojovat i ve druhém řízení, které snad pomůže ještě o něco víc vyšlapat cestičku ke spravedlnosti pro případy jako ten můj a ukáže, že kupovat kradené věci se prostě nevyplácí.
Komentáře