Ředitel zeměkoule Brok se konečně trochu uklidnil, ale začalo mu být město těsné. Přestěhuje se do mobilheimu? Stanou se ze zajíců kámoši? Bude dům do zimy stát? A zblázní se Baruna konečně? Přispějte a získejte knihu před Vánoci!
Autor: Barbora Pangrácová
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 11.10.2020 v 15:59.
Přece před třemi lety malým strakatým štěňátkem Brokem. Během prvního dne pobytu u svých nových páníčků ukázal, že rozhodně není jen tak obyčejný štěňátko. Během jeho štěněčích let přesvědčil široké okolí, že se zrodil, aby vládnul. Páníčkům, kámošům v parku, klackům, hračkám a odpadkům. Všem, kromě koček. Kočkám se nevládne, na ty je třeba si dávat bacha.
Jeho panička, které říká Baruna, o něm začala psát Deníček klasického pejskaře a vznikl i první díl knížky.. Během puberty se Broka několikrát snažila vrátit na jeho domovský vesmírný středisko pro ředitele planet, ale neúspěšně. A tak začali cvičit přivolání, ignoraci srn a podobnou nudu, kterou Brok rozhodně nechtěl absolvovat. A Baru napsala druhý díl s názvem Život s ředitelem zeměkoule.
Po téměř čtyřech letech se Brok konečně trochu zklidnil a léta tréninků a cvičení začaly nést ovoce. Přesně v tu chvíli, aby nebyl zbytečně moc klídek a pohodička, se Baru s Ondrou rozhodli přestěhovat na vesnici. Koupili starou barabiznu, začali ji bourat, stavět nový domeček a mezitím se nastěhovali na obří zahradu - do mobilheimu. Bez vody a bez záchodu. Jak se to vlastně celý stalo? Jak zvládá Brok přechod z bytu na vesnici? Vysmívají se mu za plotem zajíci? Pořídí si koťata jako svoje zástupce? A neuteče Baruna před armádou škvorů? To všechno se dozvíte ve třetím díle nazvaném "Brok na vsi", kterou bychom teď s vaší pomocí moc rádi vydali.
Jako pokaždé i letos chceme knížkou zároveň i pomoci méně šťastným zvířatům, proto, pokud sbírka dopadne úspěšně, část výdělku půjde na pomoc konkrétnímu pejskovi, který bude v nouzi potřebovat naši pomoc. O koho půjde si čtenáři zvolí sami po skončení sbírky na Facebooku Deníček klasického pejskaře.
Čau lidi, tady Brok!
To jste nečekali, co? Říkali jste si “Joo, koupim si další Deníček, uvidim, co Baruna zas napsala….” a ejhle. Tuhle knížku píšu já. Rozhodl jsem se, že je načase do toho vložit tlapy a vzít to za správnej konec. Přijde mi, že Baruna totiž naše soužití vylíčila o dost jinak, než si ho pamatuju já a to už bych nerad dopustil.
Ukážu vám svoje deníčkový zápisky z doby, kdy jsme se všichni tři rozhodli, že máme města dost. Správně, taky si píšu deníček. To snad pes nemůže, nebo co?!
V druhý půlce knížky ale musím předat pero zase Baruně, aby nebyla smutná. A ona vám poví pár příběhů o tom, jak celá ta naše cesta z města vlastně vypadá. Bude to jízda!
.....
1.dubna
Tak na tý naší zahradě páníčci pokročili a udělali provizorně kousek plotu, abych tam mohl pobíhat. Jako bych nemohl pobíhat bez plotu, žejo. Jen bych holt pobíhal o kousek dál, no.
Už jsem vám říkal, že naše zahrada je velká zhruba jako ta ve Versaille, jen vypadá, jak kdyby během její tvorby začal Ludvík XIV. čichat fixky. (Ano, vím, kdo založil zahradu ve Versailles, jsem sice pes, ale taky ředitel, víte!). Protože je ta zahrada fakt velká, nemohli zatím oplotit celou, ale uzavřeli kousek, dali různý starý kusy plotu k sobě a mohli jsme tam s Barunou začít v klídku zahradničit, aniž by musela furt koukat, kde jsem. Baru zahradničila s takovým zaujetím, že by jí to i ten Ludvík záviděl, tak jsem se logicky rozhodl prozkoumat bytelnost toho plotu. A trvalo mi přesně tři vteřiny najít první skulinu a naprosto nerušeně jí projít. Sednul jsem si za plot na cestu a škodolibě pozoroval Baru, kdy si mě všimne.
Po pár minutách, kdy už mě to skoro přestalo bavit (má si mě snad hlídat pořád, ne?!), konečně zvedla oči od záhonu a viděla, jak sedím na druhý straně naší narychlo udělaný obory. Musela pro mě vyrazit, jenže jí to netrvalo tři vteřiny, jako mě, protože tou škvírou by neprolezla, a tak musela odstranit všechny překážky, odmonovat kus plotu a teprve pak se dostala za mnou ven. Byla totiž na dobře zabezpečený zahradě, víte?
.....
4.srpna
Byli na dovolený! A nevzali mě! Musel jsem bejt s Bubákem u maminky a oni si trajdali někde v Rakousku. Nic nepíšu, jsem úplně uraženej pejsek!
18. srpna
Už s ní zase mluvím. Vzala mě totiž taky na mini dovolenou! Když se vrátili a viděli, jak si to u mě podělali, musela něco vymyslet, to je jasný. Ona teda tvrdí, že byly domluvený s naší kámoškou Alicí už dávno, ale já myslím, že to bylo svolaný narychlo kvůli mě, abych se už nezlobil.
Jeli jsme do jižních Čech. Jen já a Baruna auťákem a po cestě jsme se potkali s Alicí. První zastávka byla v Písku. Bylo to tam bezva, Baruna mě vzala do místního parku vyvenčit. Zpátky jsme šli přes nějakej most, s hodně nízkým okrajem. Nemůže se mi absolutně nikdo divit, že mě napadlo na ten okraj vyskočit a podívat se, co je dole! To by snad udělal každej, kdo je aspoň trochu zvídavej! Trošku jsem si teda nespočítal, že ten okraj není úplně nejširší a jak jsem tam vyskočil, začal jsem dost vrávorat. To už Baruna řvala, jak kdyby viděla ducha, všechny okolo vyděsila. Určitě je vystrašilo to řvaní a né já, balancující na hraně mostu. Baruna je hysterka. Opatrně se mě snažila vodítkem navést zase zpátky k seskočení z okraje, já mezitím chytil rovnováhu a znudeně, jako by nic, seskočil zpátky a šel dál. Je fakt zbytečně paranoidní, vždyť jsem z toho mostu vůbec nespadl, tak co dělá?!
Rádi bychom vydali i třetí díl Deníčku, protože víme, že umí pomáhat. Díky první knížce jsme koupili vybavení pro odchyt psů ve spolupráci s Pes v nouzi, díky druhé knize jsme virtuálně adoptovali oslíky na Korfu v domově důchodců pro opuštěné a týrané osly. Letos, pokud se nám podaří částku vybrat, i s vámi vybereme konkrétního pejska, který potřebuje pomoci a peníze mu pošleme.
A pak to taky děláme proto, že vás rádi bavíme. Když přijde zpráva, že jsme paní po operaci v nemocnici vykouzlili knížkou úsměv na rtech, jiná paní v domově důchodců nás čte a vzpomíná u toho na svýho zesnulýho pejska... Zahřeje to. A taky je nám jasný, že jsme s Brokem takoví dva trotlové, že pobavit se na náš účet není těžký a cizímu něštěstí se dobře směje... Žejo?
Ale hlavně, hlavně to děláme, protože nás to prostě baví. :)
Tak snad bude i vás.
Moc děkujeme za podporu a vážíme si každého příspěvku.
Pac a pusu
Barča a Brok
Právě jsme dosáhli 80 % a my s Brokem fakt upřímně děkujeme vám všem, kdo jste přispěli! Jak jsme slíbili, házíme do placu dnes ještě dvě další odměny. Jsou to 1. samolepky - na auto, dveře, ven i dovnit a 2. keramická miska pro pejsky na žrádlo či vodu :) Tak koukněte do odměn, misek je opět jen…
VíceMezi odměnami nyní naleznete černé nákrčníky s nápisem "Dneska nemůžu. Už mám nějaký plány se svým psem." Koukněte do odměn pro víc informací :)
Více
Komentáře