„Hele, chyť se mě pořádně!“ houkne na mě Jirka, jen co se rozjedeme. „Tady nejseš na nějakým vietnamským plážovým skútříku. Tady jseš v Himalájích! Jestli se mě pořádně nechytneš, tak z tý motorky poletíš, ani se nenadechneš!“
Uff, teda. No tak to pro mě bude jó výzva.
Přeci jen jsem byla zvyklá udržovat si odstup a hlídat si svůj prostor. A teď se mám k Jiřímu tisknout jako Julie k Romeovi?
Brrr, pánové, brrr, tohle jen tak nepůjde.
„Sakra, chyť se mě, jinak slítnem oba dva!“ okřikne mě Jiří.
No dobře, dobře, rozkaz, pane řediteli.
A tak se ho jemně přichytím kolem pasu. Ale jen jemně, aby se neřeklo. Jen jakoby.
Jiří nabere rychlost a před tím, než se začne naklápět do zatáčky, chytne mě za ruku a nekompromisně si mě zezadu přitáhne tak, že jsem na něj přilepená jako moucha na skle potom, co dostala přímý zásah plácačkou. Pevně přimáčkne mou dlaň na své břicho a rázně zavelí: „Takhle se mě drž!“
No tě pic. Jsem na něj úplně přilepená. Ani nedýchám.
Mám žaludek až v krku a srdce mi zprudka bije. Ale ne proto, že bych se bála naklápět se do zatáčky.
Proto, že se mi to vlastně… ohromně… líbí. Takhle jsem se k chlapovi už hodně dlouho netiskla.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A jak to bylo dál? To zjistíte, až si knížku přečtete!:)))
A nudit se určitě nebudete, to Vám garantuju!
Howg!