Jsem žena a matka, která přes svoji schizofrenii zvládla smrt svého milovaného muže. V průběhu let jsem psala deník, který bych za pomoci vás, ráda vydala. Také bych knihu ráda přiblížila na autorském čtení. Za doprovodu písní, vytvořených z mojich básní.
Autor: Petra Alby
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 29.2.2020 v 10:57.
Po smrti mého muže jsem zůstala sama se synem. V té době jsem se už asi osm let potýkala se schizofrenií. Musela jsem se proto hodně snažit, a za podpory léků a skvělé psychiatričky jsem to nejhorší zvládla, dokonce lépe než zdravý člověk. Tak konstatovala má lékařka. Každý musíme začít žít u sebe, protože srdce by mělo bít především pro nás.
Mít rád
Život je těžký, a přitom tak krásný. Miluji věci kolem sebe, miluji rodinu, miluji snad každého, a přesto ho nemusím chápat. Každý člověk je jiný, jedinečný, třeba i zlý, ale jiný. Obklopovat se dobrými lidmi je to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. Nakonec tento výběr přinese ovoce i lidem, které milujete. Musíme se poznat, poznat, co nám přináší lásku, naději a radost. Poté ji dovedeme čerpat a přeposílat dále. Pochopení druhých lidí je umění. Někdy člověk nechápe ani sám sebe, jak má potom poznat jiné a porozumět jim. Jenom u těch nejlepších přátel poznáme, co se jim honí v hlavě. Poté jim musíme jít naproti, naproti jejich myšlence a bezpečně je dovést na pozitivní vlnu.
V dnešní uspěchané době si lidé moc neužívají přátelství. Pracují, vydat-ně, a často do večera. Po příchodu domů obstarají domácnost a udělají úko-ly s dětmi. Nakonec padnou do křesla a upjatě civí na nestárnoucí seriály. To není recept k žití, to je odstrašující případ dnešní společnosti.
Ne všichni takto žijeme. Málokdo je však uvědomělý, sám od sebe. Většinou nás musí potkat pořádná rána, která nás shodí až na kolena. Zdraví, rodina, to jsou ta citlivá místa. Pokud něčím takovým projdeme, uvědomíme si, že na zemi nejsme napořád, že život je krátký. Že láska je ten nejsilnější cit, který nejde jen tak obejít. Ten nám dodá náboj pro rodinu či práci. Milujeme manžela nebo manželku a děti. Rádi máme vše ostatní. A to je dobře: čím více lidí a věcí milujeme, či máme rádi, tím se nám žije snáze.
Smutek
Ležím v posezení a pozoruji černé mraky kupící se na obloze nad střechami domů. Je mi teskno, smutno a beznadějně. Právě jsem odešla ze sousedovic oslavy. Evžen tam zůstal potichu sedět. Já však neunesla to veselení a ani společnost. Lidé byli vlastně dobří, jenom se bavili o věcech, co mě nyní nezajímají. Potřebovala jsem své pocity někomu sdělit, ne však před manželem a přede všemi. Na to jsem tam neměla dost dobrou kamarádku. Šla jsem proto domů za Teem, který odešel také dříve. Nebavilo ho to tam stejně jako mě. Udělala jsem mu večeři a začala jsem volat kamarádkám. Potřebovala jsem se vymluvit, ale nikdo to nebral. Je pátek a každý se asi baví. V bazénu se odráží krásný kulatý měsíc, zčásti schovaný za mraky. Je to, jako bychom pustili světlo pod vodní hladinou. V rádiu hrají melodickou hudbu a já se vypisuji a zároveň se začínám cítit lépe. Měsíc se na chvíli schoval za mraky, ale nyní je vidět v celé své kráse. Je to jako na houpačce. Mraky pomalu plynou.
Prosím, Jíťo, zavolej. Potřebuji někomu sdělit, co právě cítím. Celý svět je postavený na hlavu. Dobří lidé trpí a bestie se smějí. Když o tom přemýš-lím, je mi z toho smutno. Proto je dobré se uzavřít do ulity a vnímat jen věci podstatné pro každého z nás. Na co se trápit problémy celého světa, když každý máme ty své. Je to na jednu stranu pokrytecké, ale kdo unese všechno to zlo.
Závěr knihy cesta
Za život jsem ušla velký kus cesty, ale přede mnou je pořád dlouhá trasa. Ta cesta našich životů, podle které jsem nazvala tuto knihu. Z malé ustrašené holky se stala samostatná žena plná elánu a chuti do života. Přestože stále hledám parťáka pro život, je mi příjemně s mým synem a přáteli. Dělám, co mě baví: maluji, píši texty, nad kterými se jednou zamyslí možná i víc lidí, a tím prohloubí mou snahu pomoci i ostatním lidem. Když jsem zvládla smrt mého milovaného muže jako psychicky nemocný člověk, zvládnete to i vy. A vy, psychicky nemocní lidé, nezoufejte, obraťte svoji nemoc v poslání. A pokud vás zdravé zajímá můj příběh, přečtěte si ho, protože nezáleží, zda jste zdraví čí nemocní, všem to přinese námět k zamyšlení.
Ráda bych pomohla lidem, kteří stejně jako já přišli vlivem smrti o blízkého člověka. Vždyť příklady táhnou... A já jsem měla tuto cestu ztíženou ještě o to, že jsem duševně nemocná. Přesto jsem to nejhorší už zvládla. Také chci ukázat duševně nemocné lidi - ukázat, jací jsme. Přečtením knihy možná přijdete na to, že...
Jsem žena a matka, která přes schizofrenii zvládla smrt svého milovaného muže, možná lépe než zdravý člověk. Chcete-li se něco dozvědět o mně, jež žiji svůj život, co možná nejlépe to jde, podpořte projekt CESTA, který bude inspirovat vás i jiné lidi k žití. Mám pro vás nachystanou knihu CESTA psanou jako deník, stejně jako CD písní, které jsem napsala proto, že jsem ovdověla ve 36 letech, a našla jsem tak sebe samu. Snažím se pomáhat lidem, kteří mají stejně jako já duševní onemocnění. Navštěvuji spolek PDZ a pomáhám tam potřebným lidem. Chystám také Autorská čtení s besebou za doprovodu hudby. Založila jsem i blog, kde si můžete přečíst mé příspěvky. Vypisování mi pomáhá zvládat všechny situace, které mi přinesl život, a vypořádat se s každodenními problémy. Také bych svým příběhem ráda pomohla jiným lidem: jak zdravým, kteří přišli o někoho blízkého, tak třeba i duševně nemocným. Myslím, že nezáleží na tom, jakou máte diagnózu, zda vůbec, přečtěte si můj příběh a začněte žít.
Pomůže-li tento projekt alespoň jednomu člověku, je to pro mě výhra. Trochu málo, říkáte si, ale třeba jste to právě vy, kdo začne znovu žít. Někteří z vás by mohli otočit svůj život o tři sta šedesát stupňů a nemusíte být ani nemocní.
Komentáře