Kniha s hrabalovským názvem Výpravy pro starší a pokročilé je soubor cestopisných esejů, které Jiří Peňás píše každý týden do časopisu Týdeník Echo. Je to svým způsobem jedinečný obraz světa blízkého i trochu přespolního, vznikající za pochodu, jenž se nesmí nikdy zastavit. V textech se prolínají osobní zážitky s historií, dějiny umění s politikou, romantika s humorem, většinou hořkým a melancholickým. Jsou lidé, kteří říkají, že to čtou pravidelně a že se na to těší. Teď je část toho přehledně v knize. Vaše podpora umožní, aby Jiřího výpravy neskončily.
Kdo je Jiří Peňás?
Narodil se za Novotného, vyrostl za Husáka, nejhezčí léta prožil za Havla. Vystudoval cosi, hezky si to užil v listopadu 89, pak začal psát do novin a časopisů. Hlavně články o kultuře a mravech. Byl v Lidových novinách, Respektu, Týdnu a zase v Lidových novinách. Od roku 2016 ho baví být v Echu. Píše tam mimo jiné takové dobrodružné cestopisné články z domova i blízké ciziny. Teď to vyjde knižně. Jo, a dostal Ceny Karla Havlíčka Borovského a před čtyřmi lety Peroutku Ferdinanda. Je mu 53, ale to snad nevadí.
O knize
Sušení kapucíni v Brně, hromady… Více
Kniha s hrabalovským názvem Výpravy pro starší a pokročilé je soubor cestopisných esejů, které Jiří Peňás píše každý týden do časopisu Týdeník Echo. Je to svým způsobem jedinečný obraz světa blízkého i trochu přespolního, vznikající za pochodu, jenž se nesmí nikdy zastavit. V textech se prolínají osobní zážitky s historií, dějiny umění s politikou, romantika s humorem, většinou hořkým a melancholickým. Jsou lidé, kteří říkají, že to čtou pravidelně a že se na to těší. Teď je část toho přehledně v knize. Vaše podpora umožní, aby Jiřího výpravy neskončily.
Kdo je Jiří Peňás?
Narodil se za Novotného, vyrostl za Husáka, nejhezčí léta prožil za Havla. Vystudoval cosi, hezky si to užil v listopadu 89, pak začal psát do novin a časopisů. Hlavně články o kultuře a mravech. Byl v Lidových novinách, Respektu, Týdnu a zase v Lidových novinách. Od roku 2016 ho baví být v Echu. Píše tam mimo jiné takové dobrodružné cestopisné články z domova i blízké ciziny. Teď to vyjde knižně. Jo, a dostal Ceny Karla Havlíčka Borovského a před čtyřmi lety Peroutku Ferdinanda. Je mu 53, ale to snad nevadí.
O knize
Sušení kapucíni v Brně, hromady hnoje v Palermu a uvězněná hraběnka Kozlová na saském hradě. Plavba po rakouském jezeře plném pijavic a vzpomínky na jednu vesnickou brigádu v Boru u Tachova. To a ještě mnoho dalšího z cest během jednoho roku, od Zubrnic v Českém středohoří po Syrakusy na Sicílii, od Tachova po Lublin v Haliči. Padesát sedm míst a padesát sedm kapitol v nekonečném seriálu, který Jiří Peňás píše deset let každý týden a který má své věrné čtenáře. Nyní tyto originální cestopisy vycházejí v knize s hrabalovským názvem Výpravy pro starší a pokročilé na 350 stranách a s barevnými fotografiemi. Předmluvou autora a doporučením Jáchyma Topola.
Ukázka
Ve chvíli volna někdo zůstal na pokoji, jiný se prošel po vesnici. Když se muži pak scházeli na návsi, aby si vyšli na Bukovou, byli mnozí udiveni velikostí domů. Domy jako krávy, stodoly jako vrata, říkali uznale a s trochou tísně, takový haluzny si Češi nestavěli, to nejsou naše chaloupky, ty jsou takový jako na dlaň, říkal básník Topol. Buď těch Němců bylo jako smetí, nebo byli tak posedlí prostorem, že museli stavět všechno třikrát větší. A někdo říkal, že ty baráky byly zároveň takovými menšími fabrikami nebo manufakturami a jen zčásti sloužily k bydlení, ve větší části to byly dílny, verštaty, sklady. A hlavně sušárny, jednak chmele, protože ten se mimořádně vyplácel a už tady se pěstoval, to na těch polích níže položených. Ale hlavně se tam skladovalo ovoce, jablka a hrušky nejrůznějších odrůd, a to se pak vozilo do Ústí, nejdřív koňskými povozy a pak od roku 1890 železnicí do Velkého Března (pravidelný provoz byl zrušen roku 1978) a z něj dál po Labi do celé Evropy, možná světa přes oceán, i když to nevím. Každopádně to tady byl slavný ovocnářský kraj a ty chalupy musely být prosáklé tím ovocným parfémem, takže si lze představit, že to tady bylo cítit jako štrúdl nebo mošt nebo hruškovice a někdo z toho mohl mít alergii a nesnášet to.
(Zubrnice)
Méně
Komentáře