Celovečerní dokumentární film o Filipu Topolovi, všestranně nadanému skladateli, textaři, klavíristovi a zpěvákovi a bojovníkovi skupiny Psí vojáci, která zasáhla tři generace. Režisérem filmu je Václav Kučera.
Autor: V.Kučera, R.Hanzlík
Praha, Hlavní město Praha, Česká republika
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 1.8.2014 v 17:54.
V červnu 2013 se uzavřela dráha hudební skupiny Psí vojáci. Zemřel Filip Topol, klavírista, zpěvák, skladatel a textař kapely. Filip byl všestranně talentovaný. Psal poezii, texty, scénickou hudbu. Uplatnil se jako herec v divadle i ve filmu, napsal několik novel a většinou je i sám ilustroval. Naplněním jeho tvůrčích sil je ale jednoznačně skupina Psí vojáci, které věnoval dvě třetiny života. Stala se jeho podstatou, byl ji osudově oddán. „Nic jiného neumím a pořád mám v sobě čerta, je to moje jediná cesta“, řekl před třemi lety v rozhovoru pro časopis Respekt. Na tu cestu se vydal ve dvanácti letech sólovým koncertem ve stodole na Hrádečku u Václava Havla. Krátce na to založil se svými spolužáky Janem Hazukou a Davidem Skálou kapelu Psí vojáci. Sotva začali veřejně vystupovat, režim jim to zakázal. Až od roku 1986 jim bylo dovoleno občas někde zahrát. Teprve po listopadu osmdesát devět mohli konečně začít hrát profesionálně. Kromě klubových koncertů se účastnili řady festivalů. Vystupovali po celé Evropě, v USA i v Japonsku, jejich písně byly použity ve filmech. Stali se kultem, který k sobě poutal publikum, čítající dnes už tři generace.
Ve filmu vyzdvihneme Filipův výrazný talent, neobvyklou schopnost oslovovat a spojovat lidi. Přiblížíme jeho osobnost a propojení s kapelou. Chceme vykreslit ničím nepřikrášlený obraz jeho osobnosti. Prostřednictvím vzpomínek a postřehů lidí z jeho nejbližšího soukromého i hudebního okruhu a archivních záznamů rozhovorů s Filipem Topolem, chceme vyprávět o tom, co ho formovalo, co ho přivedlo k hudbě, co všechno ho v životě potkalo, jaký opravdu byl, jak to bylo se Psími vojáky a jak společně a s osobitým smyslem pro humor vše prožívali. Zásadní roli ve filmu bude mít hudba. Díky záznamům živých koncertů budeme sledovat Filipovu expresivní interpretaci, která oslovovala několik generací posluchačů.
Slovo režiséra filmu Václava Kučery:
Rozkrýváme detaily života Filipa Topola i jeho hudební dráhy. Dozvídáme se překvapivé věci a noříme se hlouběji a hlouběji. Je zajímavé, že lidé často mluví o Filipovi, jako o tajemném introvertovi. On nám přitom ve svých písních, jak sám říkal, předkládal svůj deník plný svých niterných prožitků.
Slovo producenta Romka Hanzlíka:
Filip Topol měl neuvěřitelné charisma. Sálala z něj skrytá energie, ať už na pódiu, nebo v soukromí. Zdánlivá nepřístupnost působila na všechny v jeho okolí. Holky se do něj zamilovávaly, aniž musel vyřknout jediné slovo. Fanoušci za ním chodili a říkali obdivná slova. I když nutno říct, že přízeň publika Filipa spíše svazovala a raději se jí vyhýbal a utíkal do soukromí. Dlouhé dny trávil se svým milovaným Mozartem a mobilní telefon měl často mnoho dní vypnutý. Na koncertě stačilo prvních pár tónů, a hned bylo navázáno souznění s publikem. Mělo to co dělat spíše s pocitem vzájemného spiklenectví mezi kapelou a posluchači než nějaké bezmezné obdivování. Byl to právě ten pocit jakési sounáležitosti s hudbou a světem národa Psích vojáků. Ten pocit sálal nejen z koncertů, ale take ze všech nahrávek.
Režisér Václav Kučera, se zabývá hudební tematikou ve filmu již mnoho let. Zpracoval například životní příběh Petra Kalandry ve filmu Dobrá víla Kalandra, nebo příběh frontmana kapely Plastic People Of The Universe ve filmu Mejla. Historii legendární kapely zachytil v dokumentu Hudba Praha – Jasná páka. Se skupinou Už Jsme doma natočil dokument Teplice na talíři a polohraný „parealistický“ dokumentární film o jejich dvorním malíři Martinu Velíškovi Jaro, peklo, podzim, zima. Jeho posledním filmem s hudební tematikou je dokument Dobrý časy s Václavem Neckářem o comebacku popové legendy a vzniku alba se skupinou Umakart.
Za kameru se postavil renomovaný Diviš Marek, který nedávno dokončil film o Zuzaně Michnovéa skupině Marsyas Jsem slavná tak akorát. Hudební tematika je mu tedy také blízká a je jistotou nevšedních záběrů. Diviš Marek je jeden z našich nejuznávanějších kameramanů. Je nositelem Českého lva za nejlepší kameru za film Štěstí a nominaci na tuto cenu má za film ...a bude hůř.
Petr Koza působí v audiovizi od roku 2003 převážně produkčně (např.film ...a bude hůř, Kuličky nebo Zlatá šedesátá) a od roku 2010 také producentsky, jsou mu blízké dokumentární filmy hlavně s hudební a výtvarnou tematikou (např. Longplay - dokument o designu obalů hudebních nosičů, Zuzana Michnová – Jsem slavná tak akorát), videoklipy, či připravovaný hraný film Objev roku z prostředí začínajících kapel (dotace Fond kinematografie na Tvorbu scénáře). U tohoto projektu je v pozici výkonného producenta a koproducenta za Bio Art Production.
Romek Hanzlík byl managerem skupiny Psí vojáci od roku 1996 až do konce. V současnosti pracuje např. pro Už jsme doma, Plastic People, organizuje Slet bubeníků a Festival nepopulární hudby Eurotrialog Mikulov. Producenství audiovizuálních děl se věnuje posledních pět let, úspěšně dokončil dva dokumenty a několik multikamerových záznamů koncertů. Většina dokončených projektů byla vysílána v ČT.
Na vzniku filmu spolupracují Miloš Gruber Indies MG, Čestmír Kopecký, Základní podporu jsme získali od Státního fondu kinematografie.
Peníze chceme použít k uhrazení části nákladů na natáčení a postprodukce filmu.
Zdravím všechny fanoušky Filipa Topola a Psích vojáků! V roce 2016 jsem se podílel na celovečerním dokumentu Takovej barevnej vocas letící komety jako výkonný producent a koproducent. Moc nás potěšilo, že jste filmu pomohli na svět a stali jste se tak jeho součástí. Hudebním tématům se věnuji už o…
VíceMilý příznivče Filipa Topola a Psích vojáků! Ani po 2 letech nezapomínáme, jak moc jsi nám pomohl film Takovej barevnej vocas letící komety realizovat, dokončit a uvést do kin. Dáváme na vědomí, že na film se můžeš znovu podívat již tuto sobotu, 7.10.2017, kdy poběží od 20:20 na ČT Art. Film…
Více
Komentáře