Fotografická publikace přináší mé autorské snímky kouzelné šumavské přírody a je doplněná poetickými verši Johanna Petera z Bučiny, jemuž v češtině knižně dosud nevyšly. Prosím o pomoc s vydáním této knihy, kterou splatíme dluh vůči šumavskému básníkovi.
Autor: Petr Moravec
České Budějovice, Jihočeský kraj, Česko
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 22.7.2019 v 11:53.
Miluju Šumavu ve všech ročních období, jezdím sem od mládí a pokaždé zde nalézám nová zákoutí a krásné přírodní scenerie. Při mých oblíbených fototoulkách jsem u Bučiny narazil mezi stromy na památník básníka Johanna Petera, stojící v místech jeho rodného domu. Po návratu jsem se začal o tohoto pro mě dosud neznámého básníka zajímat a zjišťovat dostupné informace. Na internetových stránkách Kohoutí kříž, které vydává Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, jsem se s obdivem začetl do jeho veršů, přeložených Janem Marešem. Uvědomil jsem si, že co já se snažím zachytit obrazem, Johann Peter již dávno zachytil slovy. Bylo pro mě proto velkým překvapením, že tyhle básně dosud knižně v českém jazyce nevyšly. Proto jsem se rozhodl obě formy skloubit a připravit společnou knihu, ve které, jak doufám, o to více vyniknou nezapomenutelné okamžiky a nálady lidí okouzlených Šumavou.
Cílem je vydat knihu, kde se protne mé obrazové pojetí s poezií, a zároveň splatit dluh vůči zapomenutému básníkovi ze Šumavy, který není znám českému čtenáři, na rozdíl od jiných spisovatelů ze stejného regionu, jako je Karel Klostermann nebo Adalbert Stifter. Můj plán podpořil i pan Antonín Sekyrka, ředitel českobudějovického Gymnázia Česká, jenž mě zkontaktoval s potomky básníka, kteří jsou z tohoto úmyslu nadšeni. Přivedli mě také na myšlenku, aby verše jejich pradědečka a prastrýce v knize vyšly zároveň v češtině i němčině, tedy v obou jazycích, kterými se na Šumavě odnepaměti běžně mluvilo. Věřím, že se díky dárcům podaří peníze na knihu vybrat
Fotografie prosluněných luk a pastvin u Knížecích Plání, podzimní atmosféra na Filipově Huti, jarní mlhy na Nových Hutích, krásná jezírka a vodopády u Želené Rudy, první ranní mrazíky na Hamerském potoce u Horské Kvildy nebo zasněžený Kvildský potok v rozpouštějící se mlze. Tyhle a mnohé další snímky jsem během celoročních návštěv pořídil na rozsáhlém území, táhnoucím se od Lipenské přehrady až po vrcholy Ostrého. A třeba fotografie pohledů z Černé hory se právě úžasně snoubí s básní Johanna Petera:
Na Bučinu
Zdravím tě, lesů královnou buď dál,
má hrdá Bučino, poněvadž není
ti rovno nic v mém dávném okouzlení,
po celé Šumavě i kdybych vandroval.
Vzpínáš se k Černé hoře jako val,
co září nad domovem oslněným
a tvoje krása v čirý div se mění,
aby z duše i smyslů tíhu sňal!
I hrdé Bavorsko ti leží u nohou
a hory jak dav knížecí se řadí
kol tvého trůnu jako věrný stín.
Pozdrav Alp spojuje tě s oblohou
tam zdáli, jako v sonetu mi ladíš
s tím, že se mohu nazývat tvůj syn.
(překlad Jan Mareš)
Za většinou mých fotografií je nejméně oblíbené vstávání za časného ranního kuropění, zpěvu probouzejícího se ptactva, občasného bekání srnců a podzimního troubení jelenů. Odměnou ale bývá pocit sounáležitosti s nádherným koutem přírody, který běžně ve městě nezažívám. Proto se vždycky zase rád vracím do mně milých a známých míst, kde se rád nechávám překvapit pokaždé něčím novým. Myslím si, že se s těmito pocity jistě potkával už před sto lety rychtářský synek z Bučiny Johann Peter.
Od dětství miluju výlety do přírody, na které jsem jezdil zpočátku se školou, později i s rodiči. V posledních letech mě to stále více táhne na Šumavu. Jakmile mám volnou chvilku, opouštím rodné Budějovice a utíkám před stereotypem a starostmi všedních dnů do milovaných končin jedinečné přírody. A abych si mohl i kus téhle atmosféry přivézt domů a podělit se s lidmi, kteří tam se mnou nemohli být, nezapomínám si přibalit fotoaparát. Jsem rád, že mohu zachycenými okamžiky občas potěšit také čtenáře novin nebo návštěvníky mých výstav. Proto pevně věřím, že i tato kniha udělá radost mnoha dalším lidem, podobně smýšlejícím jako já.
Obrazových publikací s tématem Šumavy a přírody všeobecně je určitě spousta, ale přicházím s nápadem propojit své fotografie s verši zapomenutého básníka Johanna Petera. Jsem přesvědčen, že kniha potěší i další milovníky Šumavy, kteří se do těchto končin rádi vracejí. A těm, co její vydání podpoří, přinese určitě i pocit, že pomáhají oživit verše, které zněly v tomto kraji již před staletím, a které takřka upadají v zapomnění, stejně jako básníkův hrob na vimperském hřbitově.
Do týdne půjde kniha do tisku, předpokládaný termín vydání je 1.12.2019 Moravec Petr
Více
Komentáře