Česky
English
Slovensky
Říkali jsme si, že byste možná rádi viděli, jak je naše kniha napsaná, tak vám sem nasdílíme pár ukázek. Tak tady máte první dvě. O kom konkrétně se týkají ukázky z kapitol naší knihy vám ale neprozradíme.
"Takhle vnímám i sexualitu. Otec mě hodně bil. Vyrostla jsem v představě, že k lásce mezi otcem a dcerou neodmyslitelně patří násilí. I když nechápeš, co jsi vlastně udělal. Ztotožnila jsem se s principem trestu bez příčiny. Já byla tou příčinou. Přijala jsem to jako normu, proto mi teď přijde normální, když muž ženě vyznává lásku tím, že na ní uplatňuje svou moc," odmlčím se. Koušu se do spodního rtu. Milimetr po milimetru tisknu mezi zuby, jako bych si chtěla do kůže vykousat malé dirky. Nevadí mi být upřímná, ale přijdu si nepatřičně, mám-li se citově svlékat.
"Pociťuješ na sobě elektřin komplex?"
Nesou mi čaj, takže jeho otázka zůstane viset ve vzduchu. Obsluha připluje a odpluje a já můžu konečně zaměstnat ruce. Přidávám si do čaje smetanu a kradu si čas pro odpověd. Nakonec si vezmu jen lžičku a zasunuje si jí mezi rty přemýšlím, kam až ve svém odhalování zajít. Nejsem tu přece, abych rozebírala svoje jádro.
"Ptáš se mě, jestli chci ošukat vlastního otce?" nakloním hlavu.
"Vystihla jsi podstatu," uculí se a upije svého čaje. Nespouští ze mě oči.
"Ne. Ale rozhodně chci ošukat představu, kterou jsem si o něm jako malá vytvořila. Nadvládu, nepřemožitelnost a taky pocit bezpečí, který jsem postrádala. Přijetí a vědomí, že jsem toho hodna."
O druhé ukázce vám můžeme prozradit, že je z pera Markéty Mathauser Malinové.
„Dělali jsme sex! Dělali jsme sex! Dělali jsme sex!” Křičím nadšeně a ani si nevšimnu otevírajících se dveří.
„Haninko, co to tu vyvádíš s těmi mončičáky? Co si to volala? Slyšela jsem slovo sex… Odkud ho znáš“
„Mami … Já nevím, někdo to říkal ve škole.“
„A ty víš, co to znamená?“, ptá se máma.
„No… Když se svlíknu a někdo mě vyfotí. Je to tak?“
Maminka se směje a společně pak listujeme mou zamilovanou obrázkovou knihou o starověkém Egyptě a vyprávíme si. O sexu ale už nic víc nepoví. Ani teď, ani později. Nevadí mi to. Je mi dobře u ní na klíně, tisknu k sobě mou růžovou Afroditu, a sním. O teple, vysušených drolících se hradbách, o vlnách bouřících v přístavu, o řinčení zbroje, krásných a impozantních panovnicích, a o pár let později o horké, divoké lásce, která tam přece mezi stránkami někde musí taky být. Čtu všechno, co doma najdu, ale kde nic tu nic. Naši na moje dotazy jen s úsměvem krčí rameny a ptát se ve škole? To by byl trapas. Zřejmě nejsem sama, koho sex zajímá, naštěstí. Přichází vysvobození! Všechno, co chci vědět najdu jednou, uprostřed hodiny chemie, zapomenuté v mé lavici. Před námi tu měli češtinu osmáci.
BRAVO!
,Ahoj, jmenuji se Lída, je mi čtrnáct, a včera mi můj kluk Marek strčil jazyk do pusy. Nemůžu z toho mít aids?ʼ čtu mezi dotazy čtenářů.