Račte si, prosím, vybrat a podpořte vydání knížky příběhů a básniček. Nabízíme hru se slovy, laskavost a humor, ale i netradiční obrazový doprovod, vytvořený různými technikami šestnácti výtvarníků. Jakoukoli podporu zvolíte, vyberete dobře.
Autor: Alena Hyhlíková
Praha, Hlavní město Praha, Česko
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 6.1.2019 v 18:24.
Napsala jsem pár povídek a dala je paní, která chodí navštěvovat svého více než pětadevadesátiletého manžela. Je už několik let upoutaný na lůžko a každodenní návštěvy jeho ženy, která mu předčítá, jsou pro něj jednou z mála věcí, která ho spojuje s dřívějším životem. Byl totiž novinář, filmový kritik a překládal z několika jazyků. Pokaždé, když se ta stará paní od něj vracela, ptala se, kdy zas bude něco nového. Snad je knižní vydání s novými příběhy potěší. A nejen je.
Ráda bych vydala knížku příběhů lidí, zvířat a věcí, které mám kolem sebe. Věcí docela obyčejných a lidí velmi zvláštních. A naopak. Mám ráda jazykové hrátky, čeština je řeč k takovému laškování velmi vhodná. Po vydání tištěné verze plánujeme načtení příběhů jako audioknihu profesionálními herci. Pro ty, kteří si knížku přečíst nemohou nebo si raději poslechnou slovo mluvené.
Peníze budou využity na tisk a další náklady spojené s výrobou knihy. Překročíme-li cílovou částku, půjdou na přípravu audioverze. Práce výtvarníků, kteří do knihy přispěli, budou součástí dobročinné aukce.
V úvodním videu je pár vytištěných stránek. Věřím, že se brzy spojí do knihy.
Uvnitř najdete dvacet příběhů. O lidech, věcech, zvířatech. A protože mám ráda poezii, doplnila jsem příběhy básničkami. Každá kapitola je doprovázena výtvarným dílem. Aby knížka byla pestrá, oslovila jsem umělce, kteří pracují s rozmanitými materiály, různými technikami. Každý si mohl vybrat text, ke kterému připojí svoje obrazové ztvárnění. Až na toho posledního, na toho to prostě zbylo. Takový Černý Petr. Výtvarně jde tedy o skupinu značně různorodou, ale věřím, že si každý čtenář vybere svého favorita. Zde jsou v abecedním pořádku, a protože je téměř všechny znám osobně, dovolím si i krátký osobní komentář.
Petra Brabencová – dívka se zasněnýma očima. Ač zasněné, jsou natolik jasnozřivé, že se její obrázky vyznačují neuvěřitelnou precizností a vypracovaností do nejmenších detailů.
Jan Brabenec - maluje obrazy ne na papír, ale na kůži a pergamen. Z kůže tvoří sochy a šperky, z kůže dělá i tisky. Restauruje starý nábytek a zdobí ho koženými obrazy. S papírem to taky umí, píše totiž knihy. A má to štěstí, nebo smůlu, že si je může i sám ilustrovat.
Atelier Jan Tvář plastického chirurga
Anna Forstová – scénografka, kostýmní výtvarnice a děvče rozlítané. Nezkoušejte ji chytit, nejde to. Ale v mé knížce se s ní potkáte nejen jako s autorkou grafiky. Svět je pro ni jedno velké divadlo a ona mu moc sluší.
Lucie Gelemová - mladá výtvarnice s širokým záběrem technik od suché jehly po olej, od portrétů přes obrázky pro děti až po surrealistické obrazy. V její galerii je také jedno z děl nejkrásnějších, ona sama.
Pavlína Herdegenová – její práce je pro mne spojena s knížkami. Snad i její život jsou knížky, žije totiž v tiskárně. Je rázná jako tiskařský lis, jemná jako rytina na starém tisku a drží víc než klih. Miluje knížky a tiskaře. Knih má doma mnoho, tiskaře jednoho.
Eva Jandejsková – na jejích keramických vázičkách všelijak tvarovaných jsem jako dítě utírala prach, protože moje maminka jí měla ráda. Naštěstí se mi povedlo nic nerozbít, a snad proto jsem se s ní mohla potkat poté, co jsme obě vyrostly. Já do šířky a křehká Eva do autorky obrazů kombinované techniky. Její obrazy jsou také křehké, tak opatrně. Zrození dne
Ludmila Lojdová – kostýmní výtvarnice, grafička, spisovatelka a pro mne ta, která umí pěkně okořenit knížky humorem slovním či výtvarným, která sama je kořením života. Setkaly jsme se jen jednou, ale lechtivý zvoneček jejího smíchu mne šimrá v uších dosud.
Adam Mádr - ten mladší Lubor Mádr - ten zkušenější. Oba skvělí šperkaři, kteří vám vyvedou ze vzácných kamenů v ušlechtilých kovech cokoli si vymyslíte. Lubor Mádr kromě toho výborně maluje, ale trochu to před světem tají. Taky tepe. Ne mravy, kovové plastické obrazy.
Mirka Mádrová – s Mirkou jsme už pár nehorázností spáchaly. Vydaly jsme kalendář, který byl tak dobrý, že ho někdo zcizil z čekárny. Věříme obě, že pro ty obrázky s básničkami a ne kvůli datům. Píšu Mirce veselé básničky pod její vtipné obrazy. Ona mi za to namalovala obraz. Je tam smutná dívka před propastí. Tak nevím.
M. Mádrová Umělec nesmírného rozsahu A. a L. Mádrovi
Samiha Malehová – další kostýmní výtvarnice, nu proč ne, svět je jedno velké divadlo, tak ať nám to aspoň sluší. Terry Pratchett, jehož hrdiny v představeních Divadla v Dlouhé také oblékala, jí to dokonce přijel říci osobně.
Galina Miklínová – nemáme společné ponožky, ale Lichožrouty tak trochu ano, a hlavně nás pojí obdiv k textům Pavla Šruta. Kromě kreslení úžasně vypiplaných obrázků umí Galina svoje hrdiny i rozpohybovat. Má na to školy. A hlavně trpělivost.
Vratislav Noha – poměrně dlouho žil v přestrojení za nenápadného bankovního úředníka, ale před několika lety vyšla najevo jeho skutečná identita. Od té doby žije divokým životem umělce, a tak si troufá předělat i Wildovo Strašidlo Cantervillské a ještě v něm hrát. Obojí velmi dobře. O tom, že fotky dělat umí výborně psát netřeba, o tom se přesvědčte na jeho stránkách.
V. Noha a J. Brabenec EVRA E. Jandejsková V. Noha V. Noha Red Rock Canyon
Zdeňka Radičová – s jedinou paní Zdeňkou, která doprovodila Příběh srdeční, jsem se zatím nesetkala osobně. Ale protože mě chytly za srdce její ilustrace knížek pro děti a novoročenky pro Konto bariéry, srdečně ji zdravím alespoň na dálku.
Eva Sýkorová – Pekárková - naopak s paní Evou se znám poměrně důvěrně, neboť spolu sdílíme lásku ke cvičení v bazénu a tedy jednou týdně i šatnu. Jsem ráda, že téměř výhradní ilustrátorka dětských knížek neodmítla moje texty, které děti pod patnáct let mohou číst jen v doprovodu rodičů. Neumím psát pro děti, dělat dětské knížky je totiž strašně těžké, ale paní Eva to umí.
Oldřich Vlk – myslím, že malování je pro něj kompenzací náročné profese, stejně jako pro mne psaní. Má tu výhodu, že když si vytáhne stojany ven, může tvořit na čerstvém vzduchu, zatímco já si křivím záda a bolí mě zadek.
A Černý Petr? Tak o tom já nic nevím…
Alena Hyhlíková. Pracuji jako lékařka. Měla bych léčit nervy, neboť jsem neurolog. Snažím se, a občas se to i daří, léčit nemocné lidi. Ale co když je nemocný doktor? Už Agatha Christie napsala, že doktoři by neměli být nemocní, že je to jaksi nepatřičné. Ale stane se. Tedy, co má dělat doktor nervový, když je nemocný? Je-li na nervy? Má-li naraženou duši? Neumím malovat, tančit ani meditovat, a tak se léčím psaním. A vařím si čaj.
V úterý 18. června v 16,30 ve velké posluchárně Nemocnice Motol knížku pokřtí Ivo Šmoldas.
Více
Komentáře