Oblíbené příběhy strakatého Broka nyní jako kniha. Strasti i radosti života se psem, které zná každý klasický pejskař. O tom, jak jsem si pořizovala klidnou fenku a nakonec mám lovecký štěně.Broka. Přispějte a jako odměnu získejte knihu ještě před Vánoci!
Autor: Barbora Pangrácová
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 15.10.2017 v 10:58.
Rozhodla jsem se, ze je čas pořídit si psa. Po předchozích zkušenostech jsem byla přesvědčená, že to bude
fena, a že to nebude štěně. Protože na to už fakt nemam znovu nervy. Pravdepodobně knírač nebo podobně klidný plemeno. Protože přiznejme si, nejsem úplně typ na drezuru a dodržování pravidel. Tak mám Broka. Je to štěne. Kříženec dvou loveckých plemen. Pes. Jsem ráda, že si vždycky stojim za svym a co si slíbim, to splnim
Broka jsme si přivezli už v říjnu. Měla jsem v plánu o něm psát články, udělat mu vlastní účet na Instagramu, tam ho proslavit a vydělat majlant. Zhruba třetí den po jeho příchodu do naší rodiny byla zdevastovaná půlka bytu, vytahaný hmožděnky ze zdi (?!), já na nervy a pes ledově klidný. To mu vydrželo. Takže jsem se na všechny Instagramy vykašlala a snažila se jeho i nás udržet při životě. Alespoň jsem si ale začala psát deníček, kde jsou všechny jeho lumpárny pěkně zaevidovaný. Doufám, že mu to jednou pěkně přečtu a spočítám...
Po čase jsem Brokovy příběhy začala zveřejňovat na Facebooku a vytvořila stránku Deníček klasického pejskaře. Brok si připadal jako celebrita. Nevěřila jsem, že by lidi zajímaly příběhy o tom, jak se ten malej neřád snaží zničit životy všech okolo a ještě se u toho pobavit.
Ukázalo se však, že v tom nejsem sama. I ostatní mají malý neřády, který se snaží zničit všechno v dosahu sta kilometrů. A člověka vždycky tak nějak potěší, když ví, že v neštěstí neni sám. Tak se stalo, že během pár měsíců Deníček získal téměř 3 000 fanoušků, aniž bychom ho podporovali jakoukoliv reklamou. To už se mi Brok otevřeně vysmíval a začínal mít hvězdný manýry. Taky se začaly hromadit žádosti o knižní vydání. Ačkoliv jedno menší nakladatelství projevilo zájem knihu vydat, rozhodla jsem se jít cestou vydání vlastním nákladem. Proto také vznikla tato sbírka. Nyní je kniha ve formě rukopisu, chystají se k ní ilustrace a zanedlouho by měla odejít do tisku - pokud sbírka dopadne úspěšně. Přispějte a získejte jako odměnu knihu ještě před Vánoci nebo třeba společnou vycházku s Brokem!
Ráda bych zároveň podpořila psi, kteří neměli tolik štěstí. Proto z peněz vybraných v této sbírce a dále i z výdělku knihy poputuje 10 % na konto nadace Pes v nouzi, která peníze použije na pomoc těm méně šťastným.
LEDEN
8. Ledna
Je zima. Jakože fakt ošklivá zima. Když jdeme ráno na procházku, teploměr se pohybuje okolo mínus 15. Což teda pro mě, milovníka tepla, není žádná legrace. Pro Broka, milovníka procházek v jakymkoliv počasí, je to jedno. No, tak je minus patnáct, to snad neznamená, že kvůli tomu musíme zkracovat procházku, ne? Takže ráno trávíme třeba hodinu v parku, zatimco všichni ostatní pejskaři si v klidu jdou vyvenčit před barák a sedí doma s horkym čajem. Mít loveckýho psa je zkrátka výhoda každym coulem.
10. Ledna
Jo, takže kromě teplot odpovídajícím severnímu pólu, začalo bejt taky náledí. Což je blbý i samo o sobě. Když máte ještě k tomu dvacetikilovýho psa, kterej s vámi škubne kdykoliv vidí nějakýho kámoše... No tak se v podstatě v jednom kuse válíte na zemi. Divim se, že ještě nemam nic zlomenýho nebo že na mě ještě nikdo nezavolal Chocholouška, protože válet se v takový kose v jednom kuse uprostřed parku, to přece není normální.
11. ledna
Aha, tak to asi je normální. Potkala jsem teď dvakrát za sebou podobný nešťastníky, jako jsem já, co mají taky štěně velkýho plemene. A víte co? Taky se válejí po zemi. Tak jsem v klidu, ono člověka vždycky potěší, když není v průseru sám.
...
SRPEN
9. Srpna
Včerejší ráno. Jdeme si takhle naší klasickou ranní čtyřicetiminutovku, když najednou Brok zmizel jak pára nad hrncem. Ráno v parku skoro nikdo nebývá a on nemá moc tendence zlobit, většinou se tak líně ploužíme a probouzíme. Tentokrát jsem se ale otočila a on byl pryč.
Bylo to přesně v místě, kde se dvě řeky vlévají do sebe, krásně upravený místo s lavičkama a u těch zrovna v tu chvíli stáli policajti.
Policajti na mě zatim jen koukají a razii nechystají. Mají na lavičce položený nějaký pytlíky asi se svačinou a očividně sem nepřišli zatýkat praštěný pejskaře. Já neustále volám Broka, už je to pěkných pár minut a začínám malinko panikařit, že se ztratil nebo ho někdo ukradl. On by teda s nikym cizim nešel a nevim, jak by někdo odnesl třicetikilový vrčící telátko na zádech, ale stejně. Propadám panice.
V ten okamžik ho vidim vyletět z křoví přesně za policajtama. Vyběhl, obhlídl situaci, proběhl kolem lavičky. Cestou popadl jeden z pytlíků se svačinou a pokračoval za mnou. Jestli tam něco bylo, sežvejkal to ještě v letu. Já, rezignovaně vyrážím směrem k nim s omluvou a rovnou natahuju ruce před sebe, ať mi můžou pohodlně nasadit pouta. Zdrhnutej pes bez vodítka, kterej jim navíc nejspíš sežral koblihu?! Tipovala jsem se na pěkných pár let v chládku.
Muži zákona ale smějí, až se za břicha popadají a místo zatýkání říkají: "Jee hele, to je zase ten krásnej strakatej pejsek, ten je super, viď?"
Tak je to jasný. Zítra jdem s Brokem vyloupit banku. Protože on je evidentně tak krásnej, že je na něj ruka zákona krátká.
KATEGORIE PEJSKAŘŮ
MANUÁL ÚSPĚŠNÉHO PEJSKAŘE
LOUŽIČKOVÉ BLUES
A další kapitoly, bez kterých v parku zkrátka za frajera nebudete...
Tak neváhejte a vybírejte tu správnou odměnu. ať může i díky vám spatřit Brokova knížka světlo světa!
Před námi je poslední týden sbírky, tedy i poslední možnost objednat si knihu s jistotou, že ji budete mít doma do Vánoc. Cílovou částku jsme už vybrali a za to jsme vám já i Brok neskonale vděční. Nevěřila jsem, že by nám něco podobného mohlo povést, ale pak jsem jen dojatě sledovala, kolik z vás…
Více
Komentáře