Jak to začalo
Už od dětství jsem byl fascinován rozmanitostí Amazonie. Jako mladý muž jsem v devadesátých letech vyrazil na svou velkou expedici do největších pralesů naší planety a teď už tam zkrátka musím jezdit téměř každý rok. Posledních patnáct let sebou v batohu vláčím nafukovací kajak, který mi umožňuje pronikat o do skrytých zákoutí zatopeného pralesa a menších přítoků Amazonky, kam už často nemohou ani kanoe mých indiánských kamarádů. Zabývám se především ichtyofaunou (především pseudoelektrickými rybkami rodu Gymnorhamphichthys), ale během svých čtrnácti expedic jsem se samozřejmě setkal s mnoha caboclos, ale i indiány kmenů Yanomamo či Tucano a na středním toku řeky Jandiatuby i se „strašidelným“ kmenem Tsohom Djapa. Za ta léta cestování jsem v Brazílii (stát Amazonas) získal řadu přátel a nasbíral úžasné pověsti o tajemných pralesních netvorech, což můj zájem lehce „vyosilo“ ke kryptozoologii (vědě o neznámých zvířatech). Sbírám především očitá svědectví a nejvíce jich v archivu mám o mapinguarim – gigantickém páchnoucím dvounohém tvorovi (možná přežívajícím lenochodovi rodu Glossotherium, který se zde skutečně před pár tisíci… Více
Jak to začalo
Už od dětství jsem byl fascinován rozmanitostí Amazonie. Jako mladý muž jsem v devadesátých letech vyrazil na svou velkou expedici do největších pralesů naší planety a teď už tam zkrátka musím jezdit téměř každý rok. Posledních patnáct let sebou v batohu vláčím nafukovací kajak, který mi umožňuje pronikat o do skrytých zákoutí zatopeného pralesa a menších přítoků Amazonky, kam už často nemohou ani kanoe mých indiánských kamarádů. Zabývám se především ichtyofaunou (především pseudoelektrickými rybkami rodu Gymnorhamphichthys), ale během svých čtrnácti expedic jsem se samozřejmě setkal s mnoha caboclos, ale i indiány kmenů Yanomamo či Tucano a na středním toku řeky Jandiatuby i se „strašidelným“ kmenem Tsohom Djapa. Za ta léta cestování jsem v Brazílii (stát Amazonas) získal řadu přátel a nasbíral úžasné pověsti o tajemných pralesních netvorech, což můj zájem lehce „vyosilo“ ke kryptozoologii (vědě o neznámých zvířatech). Sbírám především očitá svědectví a nejvíce jich v archivu mám o mapinguarim – gigantickém páchnoucím dvounohém tvorovi (možná přežívajícím lenochodovi rodu Glossotherium, který se zde skutečně před pár tisíci lety vyskytoval).
Před časem mě můj známý na středním Rio Negru upozornil na záhadu z jiného soudku, přesněji řečeno na dvounohou amazonskou legendu. Nešlo však o žádnou příšeru z příšeří džungle, ale o muže, jehož domek jsem už mnohokrát bez povšimnutí minul – šíleného, ale přesto okouzlujícího indiánského náčelníka a hlavně velkého pábitele Tatunca Naru, jehož jméno lze přeložit jako "Velký vodní had".
Co je můj cíl?
Hlavním smyslem projektu je natočit filmový dokument právě o již zmíněném Tatunca Narovi, údajném náčelníkovi záhadného indiánského kmene Ugha Mungulala. Tatuncu proslavil novinář Karl Brugger svou knihou Kronika Akakoru, kde Tatunca vypráví o podivuhodné zaniklé civilizaci, záhadných návštěvnících z vesmíru a podzemních městech. Kniha měla velkých úspěch a podnítila mnoho fantastů k cestám do Amazonie (někteří z nich po setkání s Tatuncou záhadně zmizeli). Samotný Brugger byl zavražděn za podivných okolností v Rio de Janeiru – mnozí z jeho smrti podezírají právě Tatuncu.
Detaily
Dnes pětasedmdesátiletý Tatunca Nara, žijící na středním Rio Negru (Brazílie, stát Amazonas), patří k nejkontroverznějším osobnostem celé Amazonie. Je ctěn jako indiánský náčelník zaniklého kmene z říše Agakor, nenáviděn jako špion z období vlády vojenské junty, vysmíván jako místní blázen a obáván jako vrah (z jeho minimálně tří obětí se našla pouze jedna lebka). Amazonský prales však zná jako málokdo a dodnes tvrdí, že zná cestu k zaniklým indiánským městům. Během mých čtrnácti expedic do brazilské Amazonie, kde pátrám po nových druzích pseudoektrických ryb z čeledi Gymnorhaphichthyidae se mi podařilo najít Tatuncův dům a také od svých tamních přátel vyslechnout řadu pozoruhodných příběhů o tomto záhadném muži. Chtěl bych přinést filmové svědectví o této kontroverzní postavě (rozhovor s Tatuncou a jeho blízkými) a společně se svými indiánskými kamarády jít v jeho stopách v pohoří Araca a demaskovat (či potvrdit) mýty, které o něm kolují. Je nejvyšší čas - Tatuncovi táhne osmdesátka.
... a ještě něco navíc
Tatuncovu legendu o Akakoru si bez náhrady vypůjčil režisér Spielberg do čtvretého dílu o Indianu Jonesovi (mj. mém erbovním hrdinovi).
Kdo jsem?
Jmenuji se Vojtěch Alberto Sláma a kromě učitelování se věnuji také publicistice (napsal jsem osm knih o cestování, kryptozoologii, ale také jednu pohádku a jednu knížku o pejscích). Spolupracuji s Českým rozhlasem, kde o svých cestách vyprávím nebo společně s redaktory vyrábíme pořady (např. o průkopnících cestování v našich zemích). Pro Českou televizi jsem natočil historizující dokument Po stopách amazonských.
Proč to dělám?
Legendy o Tatuncovi, mapinguarim a neprobádaném pohoří Araca jsou fascinující sami o sobě. Má touha natočit o tom všem dokument, potěšit lidi rozřešenou záhadou a také zkusit fandovské finacování prostřednictvím služby Hithit - to všechno dohromady přece zní jako hymna dobrodružství.
A ještě jedna perlička na závěr- v polovině devadesátých let jsem se živil jako novinář na plný úvazek. Z těch dřevních dob se datuje můj objev nového druhu hadovité průsvitné rybky bez jakýchkoliv patrných ploutví, kterou jsem nazval Nahohřbet Danielin (Gymnorhamphichthys danielae). Rybku jsem lapil v brázdě vlhkého písku asi dva metry od řeky Demini. Některé pseudoelektrické rybky mají už takové zvyky nocovat na břehu. Průšvih je, že jsem holotyp (dokladový exemplář) pouze značně neuměle vyfotil a pak pustil - ve slabé chvilce - zpátky do vody. Snímek si můžete prohlédnout v mé knize záhadná monstra (XYZ, 2011). To vše se stalo v listopadu, v období sucha, kdy amazonské řeky o několik metrů klesají a obnažují písečné lavice, obývané těmi nejúžasnějšími tvory. Od těch dob se hodně změnilo a já jako učitel na plný úvazek mohu navštěvovat Amazonii pouze v době prázdnin, tedy v době, kdy je voda nejvýše, takže moje fantomová rybka je zcela nevystopovatelná. No není to k vzteku. Svou cestu za Tatunca Narou (v září 2017) proto chci spojit i s pátráním po svém bájném nahohřbetovi.
Méně
Komentáře