"Po cestě vzpomínek scházím dolů,
zdá se mi čím dál tím užší,
za chvíli už rozeznám starou školu,
jak jí to stále ještě sluší.
Po cestě vstříc mi spěchá,
stařenka s vrásčitou tváří,
po cestě vstříc mi spěchá,
celá je v bílém, jen září."
Nezaslechnout kdysi dávno tuhle písničku, příběh Valentýna a Tymijána by možná nikdy nebyl napsán. Víc si z ní nepamatuji a netuším ani, kdo ji zpíval. Jestli někdo z vás ano, dejte prosím vědět. Děkuju, jak nejvíc můžu, a knížku máte u mě!