Festival Strakonice nejen sobě, jehož nultý ročník se bude konat 10.–13. září 2015 na 15 menších či větších scénách po celém městě, se blíží mílovými kroky.
Akce má i svou crowfundingovou kampaň na serveru HITHIT.CZ, kde se filantropové skládají na nízkonákladový festival. Na něm vystoupí kolem 350 účinkujících, z toho jen 29 strakonických kapel. Všichni vystupují zadarmo, stejně jako pořadatelé akce si nenárokují žádné honoráře a vstupné na všechny pořady bude zdarma. S blížícím se datem festivalu, jemuž bude 9. září od 17 hodin předcházet kulturní fórum – veřejná diskuze v rytířském sále strakonického hradu o budoucím financování strakonické kultury, jsme si povídali s hlavními pořadateli festivalu Petrem Hnilem, Janem Rausem a Martinem Vadlejchem.
Kdo byl iniciátorem festivalu a přišel s ideou akce Strakonice nejen sobě? Co tomuto nápadu předcházelo?
Petr Hnilo: Po mém spíše okolnostmi vynuceném příchodu do Strakonic po asi 18 letech jsem si říkal, co tady vlastně budu dělat ve svém volném čase, když jsem odtud už jednou z podobného důvodu odešel. Navíc jsem věděl, že budu mít několik let hodně práce a času málo. Nejdřív jsem doufal, že budu s někým spolupracovat na podobném principu, jako tomu probíhalo s píseckým Píčkem, ale brzy jsem narazil, protože tahle scéna je ve Strakonicích maličká, navíc tady do značné míry chybí povědomí o tom, jak vlastně vypadá. Kdybych chtěl tohle dělat samostatně, první roky bych se nedoplatil. Pak jsem si všiml, že Strakonice jsou výjimečné množstvím toho, co působí v oblasti kultury a napadlo mě, že nebudu něco vozit do Strakonic, ale že budu Strakonice vozit ven. Oslovil jsem malíře Jiřího Mášku a vznikl dobrovolný a v podstatě bezplatný projekt Strakonice v Republice, se kterým jsme zatím byli v Písku, Praze a Českých Budějovicích a budeme samozřejmě pokračovat. Princip spočívá v tom, že v rámci vernisáže Jirkových obrazů se koná maximálně hodinový program tvořený pouze tvůrci ze Strakonic – konkrétně především z členů Loutkové scény Radost, Divadelního souboru Čelakovský, SHŠ Vendetta, dudáky, hostem sochařem Tomášem Havlíkem a dalšími – který nad rámec vernisáže propaguje strakonickou kulturu a snaží se v místě navázat další kontakty. Sešla se prima parta a já jsem věděl, že tuhle akci budu muset jednou ukázat ve Strakonicích, už jenom proto, aby strakoničtí věděli, s čím je vlastně svévolně a podle našeho výběru reprezentujeme. A když postupně přišel čas a já začal přemýšlet o tom, jak to udělat, říkal jsem si, proč bychom se měli omezovat pouze na účastníky projektu Strakonice v Republice, že by to mohlo být větší. Do toho přišly volby a do určité míry se zvýšila pravděpodobnost, že by to šlo udělat ve větším měřítku. Věděl jsem, že dál už to přesáhne moje schopnosti, a šel jsem s tímhle nápadem za Martinem Vadlejchem, který překvapeně odpověděl: „O něčem takovém přemýšlím už dva roky!“ A už to jelo.
Představte stručně svou roli v produkci festivalu. Kolik lidí vyslyšelo výzvu, aby se zapojili do produkčního týmu a kolik lidí celkem se bude podílet na organizaci akce?
Petr Hnilo: Ze začátku jsme byli dva, pak tři, pak čtyři, pak nás bylo pět, šest – a už se těch lidí ani nedopočítám. Odhadem několik desítek.
Martin Vadlejch: Při realizaci zastupuji sdružení Sunshine cabaret a jeho role je především poskytnutí zázemí a background už realizovaných projektů ve Strakonicích, v Čechách i v zahraničí
Jan Raus: Já se festivalu účastním jako organizátor a nejspíš i jako účinkující. Z organizačního hlediska mám na starosti věci spojené s technickou a logistickou podporou a mediální prezentací akce směrem k médiím, Jelikož je celý festival založen na bázi dobrovolnosti, lze v podstatě říct, že každý, včetně mě dělá to, co je právě potřeba a zadarmo.
Více z rozhovoru se dozvíte na blogu Zbyňka Konvičky.