Česky
English
Slovensky
Pavlíka už šimralo sluníčko na tváři pěknou chvíli, než se konečně odhodlal vstát. Proč taky, vždyť jsou prázdniny. Prázdniny!!! Vmžiku byl vzhůru, oblékl se, běžel dolů do koupelny a velmi opatrně, jen dvěma navlhčenými prsty, vytřel ze svých očí spaní. Venku bylo krásné teplo, které dávalo tušit, že odpoledne bude opravdový pařák.
Pavlík prolétl obývákem a nakoukl do kuchyně, kde voněla míchaná vajíčka na pánvi. Vedle nich ležel vzkaz od maminky: „Dobré ráno, miláčku. Dobře se najez, budeš to dnes potřebovat. Máma.“
A jéje, řekl si Pavlík. Na druhou stranu pomáhal na statku rád. V podstatě ho bavilo dělat cokoli, od kydání hnoje až po stříhání ovcí. Už teď se těšil na to, co mu rodiče přichystali. Vajíčka v něm zmizela jako v hluboké studni a rázem už na sobě měl holínky a v kapse pracovní rukavice.
Venku bylo opravdu nádherně. Vzduch voněl vlhkou trávou a odevšud se ozýval zpěv ptáků. První, kdo ho přivítal, byl jeho věrný kamarád Filda. Filda je pes, jehož původ není znám, ale jak už to bývá, je chytřejší než leckterý čistokrevný chlupáč. Je černý, s bílou náprsenkou, krátkou srstí a neutuchající chutí k jídlu.
Filda se opřel Pavlíkovi o prsa, až ho málem shodil, a oblízal jeho obličej tak rychle, že Pavlík ani nestačil vykřiknout. Filda byl opravdu neuvěřitelně rychlý, takže v dalším okamžiku už byl pryč, protože zahlédl na dvoře zatoulanou slepici a to je pro psa na statku výzva k okamžité nápravě.
Pavlík chvíli přemýšlel, jestli se vrátit do koupelny a umýt si obličej, ale byl už tak natěšený, že si obličej utřel jen do rukávu a vyrazil za zvuky vycházejícími ze stodoly. Tatínek tam připravoval novou podestýlku pro ovce, a tak sláma létala úplně všude. A ta vůně čerstvé slámy!
„Ahoj, tatí!“ zavolal Pavlík, až jeho táta nadskočil. Pak se s úsměvem otočil k synovi a povídá: „Dobré ráno, Pavlíku, jsi připravený nám pomoci?“
„Jasně!“ s radostí odpověděl Pavlík.
„V tom případě ti dnes svěříme velmi důležitý úkol…“ Tatínek se významně odmlčel, aby Pavla ještě více napnul. „My s mámou dnes máme spoustu práce tady a potřebovali bychom odvést ovce a kozy na pastvu, na naši louku. Ohrada je připravená…“
„Jóóóó!!!“ zakřičel Pavlík radostí, ještě než tatínek stačil domluvit. Když se přestal smát, začal kolem sebe radostí mávat rukama, protože mu bylo jasné, že povede stádo třiceti koz a ovcí na odlehlou louku úplně sám s Fildou.
Tatínka moc bavilo pozorovat Pavlíka, jakou má radost a jak mu svítí očička. „Pavlíku,“ povídá, „myslím, že bys už neměl na nic čekat. Ovečky už mají určitě pořádný hlad a na našich loukách už tráva dorostla dost na to, aby ji mohly začít spásat.“
Pavlíka nemusel pobízet dvakrát. Skočil tátovi kolem krku a dal mu takovou pusu na tvář, až mu zalehlo v uších. Maminka zrovna vešla a s úsměvem se rozkoukávala, když vtom jí Pavlík vlepil také pusu a mazal za zvířátky.