Dežo Ursiny, Jakub Ursiny: Ahoj Tato — Milý Kubo
V roce 1994 se Jakub Ursiny přestěhoval do bytu ke svému otci Dežovi. Otec, v předtuše blížícího se konce, s pocitem, že synovi musí předat své životní poznání, začal Jakubovi psát dopisy. Ten výzvu opětoval. Vznikl jedinečný dialog mezi otcem a synem o těch nejpodstatnějších otázkách života a smrti, která je vždy nebezpečně blízko. Dopisy sice putovaly jenom z jedné místnosti do druhé, ale svůj účel naplnily. Básník Ivan Štrpka v předmluvě napsal: „V těch dopisech probíhá nenásilný, ale zřejmý proces. Ten nevyhnutelný proces vzájemného stávání se vědomým & milujícím synem a otcem, úplnějším člověkem.“
Ze slovenského originálu Ahoj tato — Milý Kubo, vydaného v roce 2015 nakladatelstvím Filmotras
preložil a doslovem opatřil Miroslav Zelinský.
V roce 2025 jako svoji 710. publikaci vydává nakladatelství Větrné mlýny.
Redakce Hana Lundiaková.
Jazyková korektura Kristýna Boháčová.
Fotografie motivu na obálce David Konecný.
Grafická úprava Kateřina Wewiorová.
Sazba zpísma Tabac.
Počet stran 84.
V češtině vydání první, ISBN 978-80-7443-574-4.
Dežo (Dezider) Ursiny (1947-1995)
Slovenský muzikant, dramaturg a filmový režisér.… Více
Dežo Ursiny, Jakub Ursiny: Ahoj Tato — Milý Kubo
V roce 1994 se Jakub Ursiny přestěhoval do bytu ke svému otci Dežovi. Otec, v předtuše blížícího se konce, s pocitem, že synovi musí předat své životní poznání, začal Jakubovi psát dopisy. Ten výzvu opětoval. Vznikl jedinečný dialog mezi otcem a synem o těch nejpodstatnějších otázkách života a smrti, která je vždy nebezpečně blízko. Dopisy sice putovaly jenom z jedné místnosti do druhé, ale svůj účel naplnily. Básník Ivan Štrpka v předmluvě napsal: „V těch dopisech probíhá nenásilný, ale zřejmý proces. Ten nevyhnutelný proces vzájemného stávání se vědomým & milujícím synem a otcem, úplnějším člověkem.“
Ze slovenského originálu Ahoj tato — Milý Kubo, vydaného v roce 2015 nakladatelstvím Filmotras
preložil a doslovem opatřil Miroslav Zelinský.
V roce 2025 jako svoji 710. publikaci vydává nakladatelství Větrné mlýny.
Redakce Hana Lundiaková.
Jazyková korektura Kristýna Boháčová.
Fotografie motivu na obálce David Konecný.
Grafická úprava Kateřina Wewiorová.
Sazba zpísma Tabac.
Počet stran 84.
V češtině vydání první, ISBN 978-80-7443-574-4.
Dežo (Dezider) Ursiny (1947-1995)
Slovenský muzikant, dramaturg a filmový režisér. Kytarista, skladatel, zpěvák, textař v kapelách The Beatmen, The Soulmen, Provisorium, Burčiak a Prognóza. Tvůrce filmové hudby, dramaturg, režisér, autor a scenárista. Naprostou většinu textů k jeho hudbě napsal básník Ivan Štrpka s výjimkou dvojalba Ten istý tanec, které si otextoval sám. Za pomyslný vrchol je považováno album Modrý vrch. Nedokončený zůstal jeho filmový dokument s tématem eutanázie, interrupce, sebevraždy a trestu smrti později uvedený pod názvem Času je málo a voda stúpa.
Jakub Ursiny (1977)
Jedno ze tří dětí Deža Ursinyho, hudebník a herec, absolvent filmové dramaturgie a scenáristiky na VŠMU a na pražské DAMU. Jako patnáctiletý hrál ve filmu Martina Šulíka Všetko čo mám rád. Vedle vlastní autorské tvorby se věnuje péči o otcovu hudbu, vydává ji v reedicích a hraje a zpívá na koncertech.
Dežo Ursiny a Kubo Ursiny. Otec a syn.
A jejich vzájemná, naléhavě potřebná korespondence, dopisy, které často jen jednoduše putovaly, bez poštovní známky, po dlouhé chodbě z jednoho pokoje do druhého, v jejich bytě na Fedákově 24.
Dežo – v tu dobu vážně a těžce nemocný otec zápasící o život, tvořící, vnímavý muž, který dělá svoji hudbu, zpívá, píše i slova, čte, klade zásadní otázky sobě i druhým, hlavně těm, kteří také podstupují svůj životní zápas v blízkosti smrti – vzpomeňme na jeho dokumentární filmy, které, stejně jako hudbu, dělal vlastně až do konce. Až do konce hledající vlastní dobrou plnou životní cestu, měnící zásadně způsob svého života, jídla i pití. A empaticky otevřený mnoha jiným, často neznámým, neztrácel naději a hledal víru v možnost uzdravení & v hlubší život – a úplně samozřejmě ji předával dál. A tehdy o to víc pociťoval také zásadní váhu svého otcovství.
Kubo byl tehdy vážně dospívající senzitivní chlapec, v tom pravém rozevlátém věku, kterým musím projít všichni. Jejich dopisy byly důležitou součástí probíhajícího rozhovoru, který formoval syna i otce a jejich vzájemný vztah. A představy o hodnotách a povinnostech. Vzájemná pedagogie, ke které můžeme úplně vážně připočítat i ostrý dúbravský vzduch i psa Havrana.
V těch dopisech probíhá nenásilný, ale zřejmý proces. Ten nevyhnutelný proces vzájemného stávání se vědomým & milujícím synem a otcem, úplnějším člověkem.
Dežo U. a Kubo U.: ty dopisy jsou důvěrným, intimním zrcadlem otce a syna. A právě proto dnes už nepatří jen jim dvěma.
Deža už možná trochu znáte. A Kubo, už dávno je sám vážným otcem, je vlastně kdesi na počátku – ten skvělý prcek, který kdesi na konci našeho alba Modrý vrch vesele křičí „ještě, ještě!“
Tak ještě!
Ivan Štrpka
Méně
Komentáře