Jak to začalo
Předkládaný průvodce po historické trase Hřebenové cesty navazuje na předchozí dva díly a vznikal v uplynulých dvou letech. Konečné podobě předcházelo mnoho hodin studia historických map, překládání historických průvodců a uskutečnění několika průzkumných výprav za účelem hledání zanikajících i zaniklých cest původní trasy.
Autoři si sami celou trasu prošli, a proto mohou případné zájemce lépe v průvodci navigovat po orientačně náročných úsecích tak, aby bylo možné celou trasu Hřebenové cesty projít v původní stopě. U orientačně náročných a hůře schůdných úseků jsou vždy uvedeny alternativy pro případ, že by si turista na tyto úseky netroufl. Součástí průvodce jsou i podrobnější mapky úseků, kde by teoreticky mohlo dojít k horší orientaci. Nechybí ani mapy jednotlivých etap a stručná historie Hřebenové cesty.
Třetí díl z plánované pětidílné řady průvodců po historické trase Hřebenové cesty nás povede přes pohoří Krkonoše, Jizerské hory, Ještědský hřbet, Lužické hory a Děčínskou vrchovinu, začíná v Žacléři a končí na hranicích Krušných hor v Nakléřově.

Co je náš cíl?
Před 123 lety se zrodil nejambicióznější… Více
Jak to začalo
Předkládaný průvodce po historické trase Hřebenové cesty navazuje na předchozí dva díly a vznikal v uplynulých dvou letech. Konečné podobě předcházelo mnoho hodin studia historických map, překládání historických průvodců a uskutečnění několika průzkumných výprav za účelem hledání zanikajících i zaniklých cest původní trasy.
Autoři si sami celou trasu prošli, a proto mohou případné zájemce lépe v průvodci navigovat po orientačně náročných úsecích tak, aby bylo možné celou trasu Hřebenové cesty projít v původní stopě. U orientačně náročných a hůře schůdných úseků jsou vždy uvedeny alternativy pro případ, že by si turista na tyto úseky netroufl. Součástí průvodce jsou i podrobnější mapky úseků, kde by teoreticky mohlo dojít k horší orientaci. Nechybí ani mapy jednotlivých etap a stručná historie Hřebenové cesty.
Třetí díl z plánované pětidílné řady průvodců po historické trase Hřebenové cesty nás povede přes pohoří Krkonoše, Jizerské hory, Ještědský hřbet, Lužické hory a Děčínskou vrchovinu, začíná v Žacléři a končí na hranicích Krušných hor v Nakléřově.

Co je náš cíl?
Před 123 lety se zrodil nejambicióznější projekt německých turistických spolků Čech. Byla to v první polovině 20. století značená turistická trasa nazývaná Hřebenová cesta (Kammweg). Její vyznačení modrým hřebenem na bílém poli probíhalo v letech 1902–1937 a její hlavní trasa vedla přes hřebeny nejvýznamnějších českých pohoří z Krnova do Vyššího Brodu. Tato trasa byla napojená na Durynskou hřebenovou stezku (Rennsteig) a s spolu s dalšími odbočkami k významným cílům dosáhla délky cca 2000 km, čímž se stala nejdelší turistickou trasou v Evropě. Cesta byla ve své době velmi oblíbená, ale z důvodů známých poválečných událostí bylo od udržování německého značení upuštěno a do dnešních dnů se trasa dochovala pouze na historických mapách. Dali jsme si za cíl vystopovat a popsat hlavní trasu této Hřebenové cesty. Provedli jsme několik průzkumných výprav a postupně 1000 km dlouhou trasu z Krnova do Vyššího Brodu mapujeme a procházíme v její historické stopě. Výsledkem bude pět dílů průvodců, které povedou čtenáře doslova cestou necestou věrně po staré trase.

Část textu průvodce:
Po návratu z Vraních skal jdeme po široké zpevněné cestě pouhých 70 m, protože v místě, kde se stáčí mírně vpravo odbočujeme vlevo na jinou cestu, tentokrát nezpevněnou. Jdeme téměř po vrstevnici Pískového vrchu (547 m) a po 500 m bez odbočování přicházíme k dalšímu rozcestí, kde odbočujeme vpravo. Na širokou zpevněnou cestu už to máme jen 70 m. Na cestě objevujeme turistické značení MTZ a vydáváme se po něm vlevo. Značení nás vede na křižovatku cest a po odbočení vpravo do sedla k rozcestníku Pekařův kříž (486 m) a nedalekému turistickému přístřešku. Rozcestí křižuje ZTZ, my ale zůstáváme na MTZ a jdeme přímo po zpevněné lesní cestě. Hned po 50 m nás MTZ opouští odbočením vpravo a po dalších 400 m se k nám zprava opět připojuje a přivádí nás k rozcestníku U Tobiášovy borovice (481 m). U rozcestníku opustíme MTZ a odbočujeme vlevo na starou cestu značenou ZTZ, ČTZ a NS Lužické a Žitavské hory a po 500 m přicházíme k rozcestníku Pod Loupežnickým vrchem (487 m), odkud vede značená 500 m dlouhá odbočka na Loupežnický vrch (538 m). Hned na začátku odbočky stojí prostorný turistický přístřešek vhodný k nouzovému přenocování. Pokud máme mapu, na které je uvedeno, že na vrcholu Loupežnického vrchu najdeme zříceninu hradu Větrov a uvěříme tomu, tak budeme zklamáni. Nejen, že podle archeologického průzkumu nebyly v této lokalitě žádné zbytky hradu potvrzeny, ale navíc název Větrov je nesprávný. Někteří historikové sem totiž umisťovali hrad Winterstein a mladší Karlsfried, ale lokality těchto hradů jsou dosud neznámé. Naopak zde můžeme najít veřejné ohniště a zbytky čedičového lomu.
U rozcestníku Pod Loupežnickým vrchem (487 m) odbočujeme po ZTZ vpravo a po dalších 500 m přicházíme na státní hranici k rozcestníku Lví buk (480 m) s prostorným přístřeškem, ale bez postranních stěn. Jdeme ještě necelých 300 m po státní hranici s Německem a můžeme si všimnout, že na hraničních kamenech jsou vytesána písmena DDR (Deutsche Demokratische Republik) přemalovaná písmenem D (Deutschland), což je pozůstatek po poválečném rozdělení Německa na dvě země. Přicházíme k turistickému hraničnímu přechodu Petrovice (Lví buk) / Lückendorf (Forsthaus) a vstupujeme do německé části Lužických hor nazvané Zittauer Gebirge (Žitavské hory).

Kdo jsme?
Radek Hrdlička
Cestovatel, tulák po zaniklých poutních cestách, milovník Krušných hor a Skandinávie, amatérský fotograf sakrálních památek.
Jan Bělohlávek
Cestovatel, turista, předseda žateckého odboru Klubu českých turistů, značkař, amatérský badatel historie turistického značení.
Proč to děláme?
Na Hithitu jsme proto, aby se o našem projektu dozvědělo co nejvíce lidí.
A také abychom získali od Vás finanční pomoc. A to prostřednictvím odměn. Finanční prostředky použijeme na vydání průvodce. :-)
Děkujeme za podporu projektu.
Méně
Komentáře