Naší společnou spoluprací bychom rádi posunuli knihu s názvem 2 na prodejní pulty. Pravdou je, že bez vaší podpory tato kniha nevyjde.
Autor: Branislav Bogáň
Praha, Hlavní město Praha, Česko
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 13.6.2024 v 10:01.
Psaní se věnuji od 15 let, a proto se v mém šuplíku nashromáždilo za ta léta několik rukopisů. Díky náhodě a portálu Vydej knihu jsem došel k rozhodnutí splnit si svůj sen. Prvotinou se tak stane thriller s názvem „2“, který je příběhem o dvou nerozlučných kamarádech.
Mým cílem je přeměnit rukopis ve voňavou knihu a dát tak vám, čtenářům, nejen napínavý příběh, ale i kus svého já. V současné době spolupracuji s portálem Vydej knihu CMYK 57, s.r.o., který rozšířil svou činnost o podporu začínajícím autorům. Prošli jsme již několika fázemi. Máme hotovou obálku a rukopis jsme nabídli knižním influencerům. K mému, musím přiznat milému, překvapení se strhl o příběh opravdu velký zájem. V tento moment ke konečné realizaci a uvedení knihy na trh chybí už jen potřebný obnos. Věřím, že s vaší pomocí se vše povede. Záleží jen na vás, zda a v jakém nákladu kniha vyjde. Předem všem děkuji za podporu, které si opravdu neskutečně vážím.
Dva nerozluční kamarádi se vydají poznat svět. Jejich cesta začíná v Praze, kde pracují ve skladu. Tato práce však nemá dlouhého trvání a hříčkou osudu se dostanou až na americký kontinent. Do cesty jim vstupuje záhadná Texasanka a s ní i její žárlivý přítel. Kráska oběma klukům řádně zamotá hlavu a rázem je třeba vyrovnat se nejen s tvrdou realitou neznámé krajiny, náročnou prací, ale i se sebou samými. Život se jim mění před očima a přichází chvíle, kdy je nutné bojovat i o holý život.
A aby toho nebylo málo, je zde záhadná samička ‘Caroliny Wolf Spidera’. „2“ je napínavý příběh, který vás rozhodně nenechá v klidu.
Kniha jako taková se čte velmi dobře. Děj plyne jako voda a „dala jsem ji na jeden zátah“. Autor velmi detailně popisuje jak pocity postav, tak okolí a prostředí, ve kterém se postavy pohybují, čtenář má pocit, jako by většinu zážitků prožil spolu s nimi. Velmi dobře funguje představivost, i když jsem se s hlavním hrdinou ne až tak ztotožňovala, velmi oceňují intimní příběh o přátelství dvou absolutně povahově odlišných lidí, jejich vzájemnou úctu a důvěru.
Nečekejte krvavý thriller a lá Stephen King, ale surovou road movie, na mnoha místech úsměvnou, která vyvrcholí velmi překvapivým závěrem. Po přečtení mám takový pocit nostalgie. Za přečtení tato kniha rozhodně stojí.
Kika, právník a bloger, Praha
Je pro mě velkou poctou přečíst si knihu ještě před jejím vydáním a i když thriller není můj nejoblíbenější žánr, v této knize mě překvapil děj odehrávající se v San Antoniu, které jsem osobně navštívila. Myslela jsem si, že autor v tomto městě žil, a proto ho tak dobře zakomponoval do děje. Nakonec jsem se dozvěděla, že autor žil v jiném americkém městě.
Adéla, módní návrhářka, Mexiko City
„Alkohol, hodně alkoholu, pil jsem do němoty!“ odpověděl jí beze studu.
„Myslela jsem, že ho ztratím,“ vzdychla si paní Torresová. „Jednou v noci se vzbudil a začal pokládat pasti kolem domu, protože si myslel, že si pro něj jdou bojovníci z Vietcongu.“
Zapojil jsem se i já: „Celé to bylo jedno velké svinstvo! A toto svinstvo odhalily Pentagonské dokumenty, které ukázaly nepříjemnou pravdu o válce ve Vietnamu.“ V historii jsem se totiž jakž takž orientoval. „Byl to největší únik vládních materiálů v amerických dějinách a o tuto senzaci se postaral Ellsberg. Nespokojený pracovník Pentagonu, který noc co noc vynášel z trezoru utajované dokumenty a materiály pak prodával novinářům z prestižního The New York Times.“
„Přesně tak, odvážný a úžasný muž to byl,“ nadšeně potvrdil má slova pan Torres.
„A já vám také něco řeknu,“ ozval se Jack. „Jsem alkoholik a ve Vietnamu jsem nebojoval!“
Všichni jsme se rozesmáli. Dokonce i Kuba, který tomu moc nerozuměl.
Během večera jsme se smáli stále častěji a bylo tak kolem jednadvacáté hodiny, když mě začal tlačit močový měchýř. Napadlo mě, že si ulevím na zahradě, ale raději jsem použil toaletu v patře. Když jsem se vrátil, s chutí jsem se opět svalil do rozkládacího křesala na verandě, Ruce jsem svěsil přes opěradla a křeslo se mírně pohnulo vzad. V tom jsem na předloktí levé ruky ucítil bodnutí, jako od silné chirurgické jehly na sešívání ran po provedení operace.
Jedna gigantická pavučina byla natažena od spodních větví koruny stromu k zemi, přičemž její vlákna byla přichycena i na dvou dřevěných vodorovných latích v místě, kde dřevěné sloupky propojovaly podlouhlé desky verandy. Opěrka mého křesla byla vzdálena jen několik centimetrů od plůtku verandy a tato pavučinová vlákna, která spojovala oplocení verandy se stromem, byla někde za mnou.
„Carolina Wolf Spider“ číhal na svou potencionální kořist přichycený zespodu sedáku mého křesla. Cítil se být zřejmě ohrožen, jeho senzorické chloupky na nohou a těle vycítily pohyb křesla a tím byl vyprovokován k tomu, aby na mě zaútočil. Vyběhl rychlostí krokodýla, který se vymrští zpod hladiny řeky na antilopu, která se k ní přišla napít. Vrhl se na mé levé předloktí, roztáhl své ostré tesáky na přední části hlavy, připomínající ostrý dráp nebo jedový zub hada a zakousl se do mé kůže. Z kusadel, v nichž má jedové žlázy, vpustil do mého těla jed s enzymy, které začaly okamžitě rozkládat mou kůži a podkožní vazivo.
„Ááúú!!“, vyskočil jsem z křesala a hosté kolem mě zpozorněli. Na dřevěné podlaze verandy se mihl velký černý pavouk, který svou velikostí připomínal malou myš a sprintoval na okraj verandy z níž přepadl do vysoké trávy.
„Not that! - To ne!“ řekla s trpkostí v hlase Caitlin.
Na mém levém předloktí se objevily dvě hluboké bolestivé rány.
Pan Torres přikázal umýt oblast pod proudem studené vody a hned mě vzal do kuchyně v přízemí. Někdo mi položil ruce na obě tváře a otočil k sobě. Byla to Caitlin.
„We need to go to the Hospital! - Musíme jet do nemocnice!“
„Vy dva si můžete podat ruce,“ reagovala rozzlobeně Alda, která tím narážela na Kubovy pořezané prsty na levé ruce a moji čerstvou ránu po kousnutí pavoukem.
„K čertu!“ rozčiloval se nad vzniklou situací pan Torres.
Mustang parkoval před domem, ale nikdo nemohl řídit, protože jsme všichni poměrně dost pili. Než přijel taxík, přinesl mi pan Torres igelitový sáček se ledem: „Here, Buddy, put some ice on it! - Tady máš, kámo, dej si na to led!“
Seděl jsem vzadu v taxíku se sáčkem ledu na předloktí, abych zmírnil otok a zabránil šíření jedu. Bylo mi na omdlení, rány zarudly a začaly se rozšiřovat...
Pocházím se Slovenska. Absolvoval jsem magisterské studium historie a filozofie na Katolické univerzitě. Pak následovala cesta do Prahy, kde pobývám již 12 let. Na Karlově univerzitě jsem jako stážista psal diplomovou práci na téma Atentát na Reinharda Heydricha. Pracovní zkušenosti jsem dosud sbíral ve společnostech Geodis, Bohemia Energy a Patriot Marketing Group. Volný čas trávím v přírodě, rád cvičím, cestuji a nejraději píši.
Použiji slova českého knihovníka a spisovatele Otty Františka Bablera.
„Čtení je spolupráce čtenáře se spisovatelem.“
Naší společnou spoluprací bych rád posunul knihu „2“ na prodejní pulty. Pravdou je, že bez vaší podpory má kniha nevyjde.
Závěrem mi dovolte poděkovat portálu Hithit za tuto příležitost a samozřejmě vám všem za čas, který jste věnovali těmto řádkům.
Vězte, že si toho nesmírně vážím a předem bych rád poděkoval za vaše přispění.
S úctou, Branislav Bogáň.
Milí přátelé, rád bych vám všem touto cestou vyjádřil můj velký dík. 17 dní do konce a kniha má na svém kontě již neuvěřitelných 113 %. Ještě nekončíme... ČÍM VÍCE SE VYBERE – TÍM VÍCE KNIH VYJDE! Ještě jednou mé velké DÍKY. S úctou Braňo.
VíceMilí přátelé, pro velký zájem přidáváme ještě možnost pořídit si knihu s 10 % slevou. Neváhejte je jich jen 5 kousků! S přáním hezkého dne Braňo
Více
Komentáře