Fantasy román Nejdelší noc přináší dobrodružství, které vám na okamžik zmrazí srdce, ale zároveň ve vás probudí touhu po naději, jež prosvítí nekonečnou temnotu. Staňte se i vy paprskem, který pomůže knize Nejdelší noc spatřit světlo světa.
Autor: Kateřina Inachis
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 20.5.2024 v 09:28.
V Nejdelší noci rostliny ožívají a mluví s elfími hrdiny, kteří se protloukají zmrzlým světem. Kouzla v mém světě jsou ovládaná hudbou, ale i nejmocnější kouzlo je jen pouhou berličkou, když se vše zdá být ztracené.
Vydejte se na cestu s Tarrisem, mocným elfím mágem, který je však zároveň vázaný prastarým rituálem ovládajícím jeho duši. Dostane se nakonec ke Kaelin, své lásce z jiného světa, anebo upadne navždy do zapomnění?
Budete s Lyandelem, elfím kouzelníkem, který se snaží zjistit, proč se jednoho dne probudil do zmrzlého světa, v němž nezbyl skoro žádný život?
Má kniha není akčním příběhem, kde by boj stíhal boj, ale spíše putováním osamělých duší, které hledají samy sebe, své blízké nebo střípky vlastní minulosti. Pokud se rádi noříte do temnot, bloudíte strašidelnými lesy, rozmlouváte v nich se stromy a se zatajeným dechem poodkrýváte závoje skutečného, věřím, že si užijete i Nejdelší noc. Vaše dobrodružná výprava bude navíc dokreslená mými akvarelovými ilustracemi a doufám, že si s hrdiny cestu za svítáním užijete stejně tak, jako já jsem si užívala její psaní.
Nejdelší noc jsem začala psát v roce 2011. Tehdy to byla jen delší povídka, jedna z mých mnoha, a vůbec by mě nenapadlo, že se o třináct let později stane knihou a já pro ni budu vybírat ten nejhezčí font a vymýšlet námět na obálku.
Nyní s mým nakladatelstvím teď stojíme před jedním z posledních úkolů: pomoct knize na svět a dostat ji k jejím čtenářům.
Nejdelší noc by nevznikla bez mého skvělého týmu. Za jejím vydáním stojí Nakladatelství Brk, redakcí se ujala Nikol Wolfová, mj. autorka trilogie Ti předurčení, korektury provádí božská Dagmar Digma Čechová, které neunikne ani myší chlup, a hudbu k jedné z básní v knize složila má sestra, Veronika Mudroňová.
V neposlední řadě musím zmínit i mé drahé čtenáře, jejichž nadšení mi dodává elán k další tvorbě.
Píšu a vymýšlím si vlastní světy a příběhy už od dětství, což je déle, než by se mohlo na první pohled zdát. V roce 2019 jsem vydala knihu Pohádky z druhého břehu, poté vyšly ve sbornících mé povídky Černobílé vločky (Kdysi v zimě, 2022), Prostě dokonalý (Polohy lásky, 2022) a Láska klepe na dveře (Výpravy do brány fantazie, 2023). Kromě toho bude jeden z mých textů součástí druhého dílu připravovaných Pohádek výjimečných hrdinů.
Ačkoli Nakladatelství Brk obyčejně nepožaduje po svých autorech a autorkách finanční prostředky a organizaci CF kampaně, já jsem si vysnila takovou podobu knihy, která přesahuje možnosti malého nakladatelství. Díky tomu můžu dopřát knize to, co osobně považuji za nejlepší. Třeba barevné ilustrace.
Za fialovou křídu
Prodávám svou duši
Do země za závojem
Večerní rozjímání, Cyril ze Samary
Alchymistův rituál
Do ticha alchymistické laboratoře se zařízlo nepříjemné zakvílení a z obrazce na podlaze vyrazily fialové plameny. Vladomir se usmál a uhladil si pěstěný knír. Tenhle rituál připravoval dlouhé měsíce. A teď ho od pravdy dělilo jen několik úderů srdce.
„Er korundae, es fárie, Tarrisí somériel. Tarris Doriel Pareille somériel. Tarissí auren aun‘fi Vladomir Menderomariel. Vladomirí saukurfael. Tarris Doriel Pareille sa‘aer Kaelin Koeriel,“ hřímal starým, téměř zaniklým jazykem.
Zablesklo se a jednotlivé znaky, pečlivě nakreslené na černých dlaždicích, se začaly pozvolna rozsvěcet. Alchymista se zhluboka nadechl a zavřel oči. Okamžik, na který tak dlouho čekal, konečně nadešel.
Mezi plameny se najednou objevil sotva znatelný obrys mužské postavy. Nasávala fialový oheň a rychle získávala fyzickou podobu. Vtom zeleně a fialově tepající znaky pohasly a nahý muž se zhroutil na podlahu. Zvedl se na loktech a zvracel saze a popel. Poslední, co viděl, než upadl do bezvědomí, bylo několik baněk a křivulí, od nichž se odráželo světlo měsíce v úplňku. Černé dlouhé vlasy, na několika místech protkané stříbrem, měl slepené, svalnatá záda zbrázděná starými jizvami, a když ho alchymista špičkou boty otočil, spatřil šedé kruhy, které se rozlévaly zpod spících očí jako dvě mrtvá jezera. Elfovy bledé popraskané rty se slabě chvěly a tělo na zemi přerývavě dýchalo, ale zdálo se, že se s trochou péče za pár dní postaví na nohy.
Tarrise probrala prudká bolest hlavy. Ranní paprsky se mu zakusovaly do lebky jako hřebíky a ústa měl nepříjemně vyprahlá. Odlepil jazyk od patra a s námahou se rozhlédl kolem. Zase poušť? Něco bylo špatně. Něco bylo velmi špatně, ale nedokázal určit co. Snad čistě povlečená postel nebo police s neznámými knihami a obrazy na stěnách? Všechno kolem bylo podivné, ale zároveň důvěrně známé, jako by to tak být mělo. Napadlo ho, kolik dní asi uplynulo od toho osudného večera… a vtom si s hrůzou uvědomil, že ani neví, co se onoho večera mělo stát. Pokusil se vstát, ale nohy ho zradily a Tarris se svalil na zem. Strhl s sebou propocenou přikrývku a podlaha pod jeho vahou zaduněla.
„Vidím, že jsi vzhůru,“ ozval se hlas nad ním.
Ani nepostřehl, kdy se otevřely dveře. „Kde… kde to jsem? A jak dlouho jsem spal?“
„Všechno je v pořádku. Přivedl jsem tě zpátky, jsi u mě doma,“ odpověděl neznámý muž a pomohl mu vstát.
„Jak dlouho jsem spal?“ zopakoval Tarris po chvíli otázku.
Alchymista se zasmál a přejel po něm pohledem. Zdálo se, že rituál proběhl úspěšně. Tarris byl sice elf, jež Vladomir z duše nenáviděl, ale býval služebníkem jeho starého mistra a bezvýhradně ho poslouchal. Po několika týdnech tréninku se snad všechny jeho schopnosti zcela obnoví a bude moci splnit svůj úkol.
„Byl jsi mrtvý. Skoro tři sta let. Oživil jsem tě.“
Mrtvý? Tarrisova mysl se marně snažila spojit si všechna zpřetrhaná vlákna.
„Já jsem… mrtvý?“
„Ne, jsi živý. Oživil jsem tě,“ zopakoval klidně Vladomir. Blbeček, přesně takového jsem potřeboval, pousmál se.
Viditelně zmatený elf horečně přemýšlel dál. Neznámý muž mu byl něčím nesmírně povědomý. Jako kdyby ho kdysi znával a něco mu slíbil. Kde se jen s tím nepříjemně pronikavým pohledem setkal? Pečlivě zastřižené tmavé vlasy, černé oči, prošedivělý knír s pěstěnou bradkou a ten hlas, který zněl tak povědomě…
„Proč jsi mě přivedl zpátky?“
Kateřina Inachis a tým Nakladatelství Brk
Milí čtenáři, přátelé, fanoušci a podporovatelé! Už jsem s vámi dlouho nesdílela informace o tom, jak se daří mé knize. Abych to napravila, posílám vám pohled do kufru Berlinga plného čerstvě vytištěných knih. Těm z vás, kteří si vybrali samotnou Nejdelší noc a zvolili si zaslání přes Zásilkovnu,…
VíceMilí kamarádi, čtenáři, fanoušci a podporovatelé! S velkou radostí s vámi dnes chci sdílet další novinky. Knížka už je pomalu na cestě do tiskárny (a ani nevíte, jak bylo těžké se konečně smířit s tím, že na ní už nebudu moct změnit jediné písmenko!), a tak pomalu začínáme zařizovat dlouho…
Více
Komentáře