Kniha povídek V ZIMĚ SE U NÁS NETOPÝR volně navazuje na deset knih sloupků, které vycházely pod názvem TURNOVÝ HÁJ. Ráda bych získala na Hithitu prostředky na výrobu této knihy. Loni se to povedlo. Doufejme, že i letos to vyjde, a kniha vyjde!
Autor: Eva Turnová
Česko
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 19.11.2023 v 17:33.
je literárním projektem Evy Turnové, bývalé baskytaristky kapely Plastic People of the Universe a autorky několika knih sloupků nazvaných TURNOVÝ HÁJ, které byly v uplynulých deseti letech publikovány v časopisech Instinkt, Reflex, Reportér a Deník. Jako glosy jsou aktuálně vysílány na stanici ČRo Plus.
.Kniha je částečně autobiografická, témata, která se v knize objevují jsou zážitky spojené s působením v kapele, ponor do partnerských vztahů, výlety do širších stavů vědomí, nebo boj s každodenními titěrnostmi.
Je obohacená ilustracemi autorky, která ji opět vydává pod vlastní značkou Eturnity.
Ke vzniku knihy můžete svým dílem přispět i Vy.
Martin Machovec, literární kritik a překladatel:
Tak jako v TURNOVÝCH HÁJÍCH, i v Eviných povídkách je čtenář ponechán v nejistotě, co vlastně čte: sebeironické záznamy vlastních zážitků? Plody autorčiny fabulace, divoké fantazie vesměs plné absurdit a černého humoru, situací, v nichž klímovská „směšnost a hrůznost jsou sestry“? Zřejmě obojí, přičemž míru dávkování těchto složek v jednotlivých povídkách asi nelze stanovit.
Skutečnost, že vypravěčka zde má autorčino jméno, ovšem ještě není důvodem k tomu, abychom povídky v tomto souboru považovali za převážně autobiografické. Přestože mnoho z autorčiných vlastních zážitků a zkušeností je zde literárně zpracováno, rozdíl mezi „pravdou“ a „básní“ je tu asi tak velký, jako rozdíl mezi slovy „netopí“ a „netopýr“.
Jaroslav Rudiš, spisovatel:
„Když čtu povídky Evy Turnové, říkam si, že se to určitě muselo stát. Možná že se to tak úplně nestalo, ale prostě to v jejím podání tak funguje. To je velké umění. K tomu napomáhají i skvěle vypointované situace a výborné dialogy, které umí málokdo psát tak dobře, jako Eva. Člověk se směje a zároveň ho trochu mrazí. Tohle by fakt člověk nechtěl zažít. Nebo chtěl. Jen na to nemá koule.“
Eva Turnová vystudovala Filozofickou fakultu UK v Praze, obor čeština a angličtina.
Přeložila knihu Marka Vonneguta Expres do ráje, zfilmovanou verzi Červeného trpaslíka a několik filmů a scénářů.
Hrála ve filmech Jana Hřebejka, Petra Zelenky a Viktora Tauše; složila hudbu k filmům Igora Chauna a Tobiáše Jirouse.
Působila jako baskytaristka v kapelách DG 307, Šílenství Mejly Hlavsy a Plastic People of the Universe; v současnosti koncertuje s vlastní kapelou Eturnity a Terrible 2s (ex Živé kvety).
Své texty publikuje v týdenících Respekt, Deník, na portále Seznam médium, a svými glosami přispívá do pořadu Názory a argumenty v Českém rozhlasu Plus.
Hlavní výstavy obrazů:
2013 Turnový háj, VISIO Art Gallery, Plzeň
2014 Jinotaje a stejnozřejmosti, Galerie Lucerna, Praha, spolu s Martinem Frindem
2018 Garden is open, kavárna Velryba, Praha, spolu s Vratislavem Brabencem
2018 25. výtvarné sympozium – zámek Mikulov, spolu s Liborem Lípou, Tono Stanem, Pavlem Opočenským, Jakubem Špaňhelem, Martinem Gerbocem, Duncanem Higginsem, Teou Dohnalovou, Noemi Smolík a Wernerem Mallym.
2021 Něžné surovosti, Městské muzeum a galerie Dačice
2022 Para lamenta, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR
Částka, kterou je potřeba vybrat, bude použita na tisk a úpravu knihy, která bude v pondělí 27.11. 2023 pokřtěna v Divadle Archa.
Během večera uslyšíte ukázky z povídek, hudební hostem bude Vladivojna La Chia.
Obě ženy se spojí v duetu a zahrají několik netopýřích písní.
Pestrým programem vás bude provázet performerka Johana Dobrá
Knihu pokřtí Vladivojna La Chia a Vratislav Brabenec.
(Obálky knih a ilustrace se zobrazí, když kliknete na šipku u úvodní fotky vlevo nahoře).
Nezapomeňte po výběru odměny uvést svou poštovní adresu a v případě vybraných dílů konkrétní čísla.
OHNIVÝ POTOK
Připadám si, jako bych se propadla do Klímovy zkušenosti, která je plná na první pohled žoviálně domáckých situací, ale jen proto, aby pak autor vyděsil tvory, kteří s klapkami na očích žijí poctivě měšťansky. A z téhle bohulibé jistoty je najednou vyburcuje horor, hrůza ze smrti jako nezástupná, každému smrtelníku vlastní konfrontace přesahující celkovost světa.
„Docela dobrý mejdlo,“ řekne Vráťa, upadne na otoman s cigaretou a panákem v ruce a usne.
Vybíhám ke dveřím, jsou zamčené, všude jsou závory a na oknech mříže, jenomže zevnitř.
To jsem teda netušila, že Vráťa tak brzy odpadne. Jdu do kuchyně, naberu trochu kokainu a zkusím mu ho nacpat do nosu. Po pár minutách to vzdávám, jsem už příšerně unavená, v kabelce najdu neurol, rychle ho polykám a propadám se do snu, takže už je mi fuk, že mě Gerd bere do náruče a nese směrem do sklepa. Po chvilce mě ale zničehonic pouští na zem, probírám se, všude kolem nás vyskakují plameny a Gerd křičí:
„Šajze, chytil ubrus od cigára Brabence!“
Horkem probuzený Vráťa neztrácí nadhled, kucká a křičí na Feuerbacha: „Bacha, vole, feuer!“
Chci využít situace k úniku: „Vráťo, pojď, padáme odtud!“
„Mně už to, holka, neběhá tak jako tobě… Teď mě napadá, že kdyby se dneska upalovalo za čarodějnictví, určitě by tě upálili za ty tvoje blbý vtípky…“
„Vráťo, přestaň, musíme se dostat ven!“
Gerd běží směrem ke sklepu, asi zachránit svou osobní sbírku. Vráťa se rozhlíží po Uschi, ale ta zřejmě zdrhla taky.
„Vždyť jsou všude mříže,“ odpoví mi klidně Vráťa.
„Tak zkus ten mámin trik s tím posouváním předmětů a ty mříže odendej!“
„Na to jsem málo vožralej.“
„To je přece to nejmenší,“ řeknu a odbíhám pro další lahev absintu. Snažím se být rychlá, až se plameny dostanou do místnosti s alkoholem, nebudeme mít šanci.
„Mě už ten absint nebaví, přines mi normální tuzemák,“ řekne Vráťa, jako bychom měli nekonečné množství času.
Najdu tuzemák, Vráťa ho do sebe vyklopí a vyšle soustředěný pohled směrem k oknu. Ze sklepa slyším křik a dupot. Vráťa se pekelně soustředí. Kovové mříže se za chvíli opravdu mírně ohnou, já prostrkuju ruku a otvírám okno. Jako ve snách vyskakujeme ze zvýšeného přízemí, chytáme se břečťanu a dopadáme do zahrady. Už svítá, a tak doklopýtáme k silnici a mávneme na taxíka.
„Příště pudem normálně po koncertě spát, s těma fanouškama to je furt dokola,“ řekne Vráťa do ticha.
„No, nebo pudem do tý botanický zahrady,“ řeknu já.
„A mohli bysme složit nějakou skladbu, to Pojď se nám povedlo,“ řekne Vráťa skoro šeptem.
Zbytek cesty mlčíme.
Dorazíme do hotelu, ani se nesvlíknu a padnu na postel jako mrtvola.
Ráno mě budí Zuzana: „Ale dobrýtro! Tys měla teda bouřlivou noc po tom absintu.“
„Jak víš, že jsme pili absint?“
„No protože jsem ho vytáhla z tašky, otevřela a pila s váma.
„My jsme nebyli na tom mejdanu?“
„Byli, ale vrátili jste se před půlnocí totálně znuděný, tak jsme to rozjeli i s Vráťou na hotelovým pokoji. Ještě jste se pohádali, jestli je v nějaký skladbě Pojď lepší jeho text, nebo tvoje hudba.“
„Aha, to je zajímavý.“
„Zajímavý je, že máš ohořelý šaty.“
LÉTO V JESKYNI
„Pojďte dál, Evo,“ řekne Honza mile.
V rohu stodoly stojí dřevěný domek jako z pohádky. V něm je stůl, kamna Petry, postel, dřez, police a okénko. Ve smyčce dokola hraje Berlín od Garáže.
„Nezaseklo se vám to?“
„Mně to někdy hraje i celej den.“
Honza vytáhne tři lahve tarapacy. Sednu si na oprýskanou židli, jejíž tříska se mi okamžitě zapíchne do zadku.
Vyndávám diktafon a zvedám sklenku s vínem.
„Tak na tykání. Máme čtrnáct hodin místa.“
„Tady je taky dost místa. Na případný přespání.“
„Která z těch věcí, co děláš, je pro tebe nejvíc důležitá?“
„Asi roubenka, kterou jsem zdědil na Kysuci. Musel jsem ji strhnout a teď ji stavím znovu. Je to taková moje obytná socha. Loni mi omylem chytla, tak začínám znovu.“
„A ty vejce, který sekáš, jsou nábytek do tý roubenky?“
„No jasně. Teď chci tesat z topolů polštáře na sezení. Málokdo zná ten pocit, když se dotkneš topolovýho dřeva. Je to, jako když se dotkneš sametu nebo lidský kůže.“
„Ale asi by se přes to něco přehodilo, ne? Aby si člověk nezapíchnul něco do zad.“
„Ne, bylo by to prostě dřevěné.“
„Tak židle je vlastně taky dřevěná, tak co. Je hezký, že se věnuješ jedný věci. Je to taková mandala. Ještě bys to mohl nakonec všechno spálit.“
„No ono to časem samo shnije.“
Rozhlídnu se po místnůstce. Na skříni je ukazovátko přilepené na vzduchovce, vyschlý včelí úl a příklepová vrtačka. Je mi po dlouhé době strašně dobře, cítím se sama sebou.
„A tobě nechybí město?“
„Já chodím každej den plavat na Žižkov.“
„Jak dlouho ti trvá cesta?“
„S plaváním a vracečkou asi pět hodin.“
„Když jsi tady sám, tak máš asi pořád hodně času na přemejšlení, ne?“
„Já právě utíkám do toho bazénu.“
„Jasně, za milfkama. Co je to vlastně za zkratku?“
„Mother I’d like to fuck.“
„Já neměla v bazénu nikdy myšlenky na sex, ale to je asi tím chlórem. Protože já mám sex spojenej s vůněma.“
„On tam v tý době vedle probíhá aqua aerobik, takže jak zabíráš, tak tam vedle nadskakujou ty prdele...“
„Nemůžeš na ně přece ale jen tak civět...“
„Můžeš ale udělat pod vodou tempo navíc.“
Nad plynovým vařičem visí obrovská naběračka, asi svatební, a pod ní stojí plechová dvojmísa.
„Co to je?“
„To je moje sluneční helma, ve které tesám, dobře odráží paprsky a je výborná taky na sběr ovoce,“ odpoví hrdě Honza.
„Mně se líbí, že to tu nemáš přeplácaný. Já taky nejsem moc na ty cetky, radši nemám na stěnách nic.“
„To bylo vlastně téma mojí diplomky – pokus o založení domova.“
„A jak dopadla?“
„No že se mi to nepovedlo. Domov je stejně tam, kde je ten druhej člověk.“
„Možná máš jenom nejasnou vizi.“
„Tak já to všechno skládám znova, rozváděl jsem se minulý rok.“
„Prostě ta ženská to tu měla zařídit a teprve pak vypadnout.“
„Ona stejně pořád jezdila na koni.“
„Takže by byly na stěnách samý podkovy.“
„Mně se hrozně líbíš. Můžu ti dát pusu?“
„Kam?“
„Na pusu.“
„No samozřejmě…“
Dobrý večer, moc se omlouvám, ale z důvodu vleklé virózy musím zrušit i zítřejší náhradní termín křtu mé nové knihy. Jelikož Divadlo Archa prochází dramaturgickou proměnou, křest bude muset proběhnout v jiném prostoru. Jakmile nějaký zajistím, dám vám hned vědět. Vstupenku zakoupenou přes Hithit…
VíceMoc se omlouvám, ale z důvodu nenadálé virózy se křest mé knihy povídek přesouvá z pondělí 27.11.2023 na čtvrtek 14.12.2023. Vstupenky automaticky platí na posunuté datum. Kdo se nebude moci v náhradním termínu na akci dostavit, dostane vstupné zpět a nebo vymyslíme nějakou plnohodnotnou kompenzac…
Více
Komentáře