Vydejme se spolu na Jinou planetu a zažijme Jiný osud.
Autor: Kateřina Křížová
Chvalovice, Jihomoravský kraj, Česko
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 1.5.2023 v 15:22.
Jsem obyčejná žena ze Znojma, matka pěti dětí, která si vychutnává život se všemi jeho plody. Psaní jsem se věnovala již jako pubescent. Začala jsem s psaní básní všeho druhu a tím se „vypsala“ ze všeho, co mě těšilo či naopak trápilo. Postupem času jsem zatoužila napsat a vydat knihu.
Kniha je již napsaná a nyní díky portálu Hithit mám možnost dostat knihu na prodejní pulty. Ke konečné realizaci potřebuji dosáhnou cílové částky na její výrobu. Jen díky vám všem, kteří mě podpoříte se sen může stát skutečností.
„Jít za svým cílem i když není předem dán pohár vítěziví je smysl našeho bytí. Jelikož naše existence tkví v rozvíjení vlastní osobnosti.“
Ano, chci se rozvíjet, a to nejen pro sebe, ale především pro své děti. Ráda bych jim ukázala, že když člověk chce a dá do toho vše, může zrealizovat svůj sen a dojít k vítěznému cíli. Nyní mi k dosažení cíle – vydat tuto knihu, schází potřebný obnos. Jakožto celodenně pečující matka pěti dětí si tuto částku se svého rozpočtu nemohu dovolit. Platforma Hithit a především vy jste se stali mou nadějí a nyní se svou tvorbu svěřuji do vašich rukou.
Použiji slova španělského spisovatele.
„Každá kniha má duši – duši toho, kdo ji psal, a duši těch, kdo ji četli a snili s ní.“
S vaší pomocí bych ráda dala duši mé knize. Pravdou je, že bez vaší podpory tato kniha nevyjde.
Bez finanční podpory, moji milí čtenáři, zůstane má kniha v šuplíku a můj cíl pouhým snem. Nicméně věřím, že společně mé dílo posuneme na prodejní pulty!
Svojí tvorbou se snažím vést k zamyšlení a prožití dobrodružství, vášně, nebezpečí i nehynoucí lásky ve zcela jiném světě, než je ten náš.
Věřím v lásku, naději a cit. Miluji přírodu a svého muže, který je mi obrovskou oporou. V první řadě jsem však maminka pěti dětí, kterým věnuji většinu svého času. Snažím se neopomenut ani své osobní zájmy, a tak každou volnou chvilku utíkám ke své vášni, kterou je bezesporu psaní. V hlavě se mi stále rojí nové náměty na knihy. Krom psaní se ráda věnuji odlévání výrobků z pryskyřice, zpěvu a domácím mazlíčkům.
Použiji slova španělského spisovatele.
„Každá kniha má duši – duši toho, kdo ji psal, a duši těch, kdo ji četli a snili s ní.“
S vaší pomocí bych ráda dala duši mé knize. Pravdou je, že bez vaší podpory tato kniha nevyjde.
Závěrem mi dovolte poděkovat za čas, který jste věnovali těmto řádkům. Vězte, že si toho nesmírně vážím a předem bych ráda poděkovala za vaše přispění.
S úctou.
Kateřina Křížová
O lásce dvou lidí, které bohužel není příliš přáno.
Vojenský důstojník Jack je vyslaný na planetu Julikaus, kde se těží zvláštní nerost. Dostal za úkol zjistit, jestli základna na této planetě slouží svým účelům a neděje se zde nic nezákonného. Na místě se však stane svědkem zajetí krásné princezny Lilimiany z planety Siribion. Princeznu chtějí popravit, ale Jack se rozhodne zařídit ji řádný soudní proces. Bohužel Lilimianu odsoudí k smrti a Jacka k návratu na zemi. Ten již předem ví, že se od své lásky nenechá odtrhnout a nedovolí, aby jí kdokoliv ublížil. Rozhodne se, že spolu uprchnou. Poté, co se tento plán zvrtne, jsou nuceni cestovat tunely plnými nebezpečného prostředí a monster. Podaří se jim přežít, nebo zahynou?
Náhle slyšel zvuk obrovské rány a křik lidí. Prudce se posadil na posteli, hbitě si oblékl kalhoty a vyběhl před dům. Běžel dál, až na náměstí. Tam viděl, jak vojáci v poutech odvádí nějaké bytosti k soše na náměstí a nutí je si kleknout. Příliš se nelišili od lidí. V podstatě byli stejní až na fialové zbarvení kůže, s jemnými oranžovými proužky a křiklavě zelenými oči lemovanými spoustou řas. Nejdříve si všímal pouze zajatých mužů, kteří měli vlasy zelené barvy dlouhé po uši, které byli mírně klenuté do špičky. Na sobě měli něco, co zdánlivě připomínalo uniformu stříbrné barvy. Poté však vojáci dovedli dalšího zajatce. Ženu. Její pleť byla také nafialovělá s oranžovými proužky, ale ne tolik výrazná a lehce se třpytila. Měla dlouhé lehce vlnité vlasy šedé barvy, se splétaným copem od vršku hlavy a pod ním vlasy rozpuštěné. Její zářivě modré oči, které na něj koukali zpod dlouhých řas ho okamžitě uchvátili. Měla dokonalou ženskou postavu, kterou lemovaly stříbřitě růžové upnuté dlouhé šaty, plná ňadra, a úchvatně plné rty sytě růžové barvy, ale on se zcela ztratil v těch očích. Jako by se v nich topil.
„Pane. Rád bych abyste se seznámil s naším plánem. Toto jsou zajatci. Dnes prolétávaly nad naším koridorem a jsme si téměř jistí, že proto, aby našli slabinu bubliny, která nás tu chrání. Již párkrát s nimi byli problémy. Podle nich na této planetě nemáme co dělat. Již vícekrát nás varovali že pokud nezmizíme, bude to problém.“ informuje Jacka Major Davice.
„Co s nimi chcete dělat?“ ptá se Jack, ale ještě než to stačí dopovědět, zazní výstřely a všichni čtyři zajatí muži padají mrtví k zemi.
„Kdo vám dal pro toto povolení? Nejsem si vědom, že bych zde povolil vraždy někoho, koho jsme ani nevyslechli!“
Muž s namířenou zbraní na zajatou ženu s sebou škubne.
„Pane. Jsou to nepřátelé“ vysvětluje omluvným tónem major Davice.
„Jsou to nepřátelé, nebo je z nich pouze chcete mít? ...
Komentáře