Jsou tři, jsou tým, jsou úspěšné a spolu točí seriály. První český komediální román „A dostaneš mě k filmu?" z atraktivního prostředí, který dává nahlédnout pod pokličku filmového průmyslu a odhaluje, že kariéra u filmu nemusí znamenat spokojený život.
Autor: Pavla Krečmerová
Česko
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 24.4.2023 v 16:14.
Že napíšu knihu jsem si plánovala už na středí, ale vybrala jsem si cestu obklikou. :-)
Když jsem v roce 2019 napsala scénář k celovečernímu filmu Můj příběh netušila jsem jaká vlna emocí se filmem zvedne. Film divácky uspěl, což nikdo nečekal a přišlo nespočet žádostí na pokračování a to dokonce i od některých herců. Ve filmu se nám osvědčily takzvané „babince", kde pět kamarádek různého věku a povolání si navzájem nastavuje zrcadlo. Někdy jsou holky k sobě trošku kruté, ale od kamarádky se to tak nějak líp snese. Že? Babince jsou ve filmu pojaty humornou cestou aneb jak Tereza Kostková v roli Heleny ve filmu říká: „terapie smíchem“. Přesně na to jsem chtěla volně navázat.
V knize A dostaneš mě k filmu? se objeví tři hlavní postavy, které spolu nejen, že pracují a řeší každodenní starosti režisérů, producentů a scénáristů, ale také řeší své soukromé životy. Linda, scénáristka, je rozvedená a musí se ztotožnit se střídavou péčí. Režisérka Beata je lesbička a její soukromý život je poněkud placatý, jedině producentka Anděla vede klidný manželský život, ale pak se náhle vše změní.
Jen tady exkluzivně pro čtenáře Hithitu odtajním, že v knize se dotkneme problematiky střídavé péče, rodičovské odpovědnosti, o tom, že to to není ideální řešení, pokud jeden z partnerů selhává. Otevřeme témata českých filmových rozpočtů, jak se tvoří reality show, žalobám na producenty, natáčení nenáviděných product-platcementových scén, investování do drahých kabelek namísto Bitcoinu, jak se tvoří reality show o hokejových manželkách, strachu rodičů z užívání drog jejich dětí, anebo ztráty partnera.
Technika spojení dramatu a humoru je má nejoblíbenější, ačkoliv jsem se setkala s tím, že tyto dva žánry by se neměly kombinovat. Já osobně s tím nesouhlasím, protože přesně takový život je - chvíli veselý, chvíli náročný, ale jedno je podstatné - musíme si ho užít, protože živé z něj nevyvázneme. :-)
Cílem je vybrat alespoň část penízků na vydání knihy a vyzkoušet reakce budoucích čtenářů.
Anotace: A dostaneš mě k filmu?:
Na počátku byl rozvod… A kdyby se do toho nevložila vyzenovaná filmová producentka Anděla (50) a její single kolegyně, režisérka, Beata (50), se kterou začínali v devadesátkách takzvaně „z garáže“, tak by Lindin život (38) byl stoprocentně tragédií. Jak by si sama jako scénáristka napsala do svého autobiografického díla.
Příběh zralých žen, které spojuje nejen filmová branže, ale i schopnost průšvihy řešit s obrovskou mírou nadsázky a humoru, protože vědí, že ze života stejně živé nevyváznou.
Hlavní hrdinka Linda, spolu se svým synem Honzou (11), se snaží vytvořit novou rodinu z dvou již rozpadlých rodin. Jenže nový partner Michal (40) má dvě pubertální děti z předchozího manželství a prima exmanželku k tomu. Doslova. A s tím se potýká nejen Linda, ale i Honzík, protože to samé musí absolvovat i v nové rodině táty, kde vládne mladinká maceška podle nejnovější trendů z Instagramu.
Anděla na rozdíl od Lindy má láskyplné manželství a Beata žije spokojeně... i bez manžela. Jednoho dne se však všem jejich štěstí rozpadne.
Příběh je zasazen do atraktivního filmového prostředí, se kterým má autorka knihy bohaté zkušenosti. Čtenáři budou mít možnost nahlédnout pod pokličku produkce nekonečných seriálů a v neposlední řadě pochopit, kdo v šoubyznyse tahá za nitky. Autorka má rovněž zkušenosti se střídavou péčí a jejím dopadem na všechny zúčastněné děti i dospělé, a to vše zúročila s humorem a nadsázkou v této knize.
Knihou bych chtěla ukázat jednak co takové děti ve střídavé péči zažívají, ale také to, jak to ovlivňuje jejich životy i životy jejich rodičů. Celé toto těžké téma jsem zabalila do filmové produkce, protože ať to či ono, jsem součástí zábavního průmyslu, který má úžasný dar – poukazovat na témata a otevírat různé pohledy na věc. Protože ani drama nemusí být smutné!
Především ženám! Cílová skupina jsou ženy 25+ a předně čtenáři, kteří vyhledávají zábavnou literaturu. Po přečtení 98% lidí miluje Beatu. :-)
Nicméně když jsem dělala testovací verzi, učetli to i muži. Zejména ti, co chtěli nahlédnout do českého filmového rybníčku a nebo se prostě jen zasmát.
Knihu bude možné koupit přes Autorky e-shop, e-shop vydavatelství Jonathan Livingston a stále ještě dojednávame další možnosti a výdejní místa.
Jedná se o první českou knihu, která je z filmového prostředí.
Autorce již bylo nabídnuto filmové zpracování, avšak tuto možnost zatím odmítá. Chce si vyzkoušet reakce čtenářů.
Připravuje se pokračování, které se bude psáno z pohledu Beaty a budeme řešit život padesátnice, která se bláznivě zamiluje.
Kdo je autorka?
Pavla Krečmerová je česká scenáristka. Dlouhá léta spolupracovala se svým mentorem, přítelem a slavným českým producentem a režisérem Milošem Šmídmajerem. Pod jeho křídly plnila roli zástupce producenta, a to předně na titulech: Nazareth Until We Drop (2013) – dokument o legendární kapele Nazareth, Bella Mia (2013) – artfilm, Čtyřlístek ve službách krále (2013) – legendární české komické postavy jako filmové hvězdy a další. Spolupracovala také s režisérem Jiřím Mádlem na Pojedeme k moři (2014), který byl první film natočený jako z rukou dítěte.
Po spolupráci s talentovanými producenty a režiséry se Pavla rozhodla konečně natočit vlastní film, příběh jí blízký. Můj příběh (2019) je inspirativní drama založené na skutečném životním příběhu, avšak ne autorky. Pavla v tomto projektu konečně prorazila v tvůrčí roli scenáristky, která jí je velice blízká. Film v odlehčeném zpracování zkoumá těžký příběh domácího násilí a inspirujícím způsobem dává ženám naději, že existuje cesta ven.
Můj příběh se dostal do oblíbenosti i mimo ČR a je dostupný na Netflixu, AMC, iTunes, Amazon Prime UK a Amazon Prime USA. Díky svému úspěchu byl film dabován do španělštiny, portugalštiny, angličtiny a ruštiny. Na konci roku 2021 měl film velkou premiéru v Latinské Americe, kde by uvedený v hlavním televizním čase jako jeden z hlavních titulů reprezentujících boj proti domácímu násilí.
Miluju příběhy - všechny druhy - ty věrohodné i ty neuvěřitelné a ráda bych se s Vámi o ně podělila. Lindu, Beatu a Andělu zkrátka musíte poznat. :-)
Literární tvorba je časově velice náročná a aby to vše bylo zpracováno kvalitně je zapotřebí zaplatit odborníkům - grafikům, editorům, knihtiskům.
Dalším důvodem je takzvaný první střet s realitou. Bude kniha s touto tématikou někoho zajímat? O co bude největší zájem? O filmové prostředí nebo o humorné zpracování anebo o dětský pohled na věc?
Děkuji Hithitu za to, že dokáže obyčejným lidem realizovat své sny a děkuji podporovatelům, že jste ochotni vytáhnout své penízky a svěřit mi svou důvěru.
S úctou a respektem Pavla
Linda jako víla z jiného světa vyběhne před kancelář a lituje, že nepřijala nabídku na odvoz. Co mě to napadlo tvrdit, že to je kousek?! V tuhle hodinu na Karláku nezaparkuju a vyběhnout jsem měla tak včera, abych to stihla, nadává si při pohledu na své červené jehlové lodičky. No nic, musím tramvají, vydává se vstříc staronovému dobrodružství. Cestou na zastávku ladně přeskočí psí výkal a přemýšlí, proč je centrum Prahy tak přehnaně drahé, když na každém čtverečním metru je nějaká psí nebo lidská potřeba. Linda nejela tramvají už několik let. Vlastně přesně od té doby, co se přestěhovala k Michalovi do Říčan. Kdysi v centru bez auta trávila ráno, poledne i večer a nikdy se nad tím nepozastavila, ale teď, možná i tím, že máme za sebou nespočet lockdownů a milionkrát dezinfikované ruce, se centra trochu štítí. Mám štěstí, nemusím přestupovat, zaraduje se při čtení jízdního řádu.
Do Karlína přijede už tak dost přeplněná tramvaj a Linda hledá místo k sezení, jenže všechny jsou úspěšně zabrané. Prohlídne si cestující, všechny ženy mají ukrutně nízké podpatky, dokonce nejsou ani v sukni! No, tak to bude jízda, pomyslí si a nandá si zimní kožené rukavice, aby omezila kontakt s bakteriemi, a chytne se madla. Až na zastávku Vodičkova se zdá být cestování docela pohodlné, pokud tedy máte rukavice a je vám jedno, kolik lidí na vás civí. Jenže pak se tramvaj málem střetla s autem, řidič prudce zastavil a Linda ve svých vysokých podpatcích neudrží svou vysoko posazenou rovnováhu a skončí v náručí postaršího důchodce.
„Doprdele, že já nejela autem,“ šeptne si pro sebe a začne se omlouvat staršímu pánovi, který jí s radostí právě vytvořil lidský airbag. Její výkon ovšem nezůstane bez povšimnutí a mladší slečna, perfektně oblečená do pražské MHD, ji sjede pohledem, zastaví se na vysokých podpatcích a výrazně protočí oči. Linda hru očí opětuje, ale v duchu si říká, jestli si snad neměla vzít do tramvaje papuče?!
Čekání na dermatologii ve Všeobecné fakultní nemocnici, která je zřejmě neoficiálně historickým unikátem, se zdá být nekonečné. Sleduje oprýskané zdi, stará netěsnící okna a spoustu zmatených pacientů bloudících mezi patry a bílými dveřmi, než najdou svou spásu. Měla jsem si s sebou vzít nějaký scénář, povzdychne si a nadále se věnuje pozorování nemocniční atmosféry.
„Švábová!“ ozve se hlas postarší korpulentní sestřičky, která se jí zdá velmi povědomá. Linda sebou trhne. Proč to od cizích zní tak blbě? Klade si stejnou otázku už po tisíceré. Měla jsem si nechat Tomášovo příjmení, kromě Honzy to byla snad nejlepší věc, kterou mi dal. Linda se usadí dle instrukcí, čeká, až sestřička vyhledá kartu, a přemýšlí o uměleckém jménu.
„Vida, vida, dlouho jste u nás nebyla,“ komentuje návštěvu sestřička. „2005. To je teda dlouhá absence, paní Švábová,“ och, udělala to zase. Proto Linda nerada chodí na úřady. V práci své jméno vidí jen napsané, takže se nad tím nikdo nepozastavuje, ale tady se ona sama nad ním musí pozastavit hned dvakrát.
„Ale jak tady čtu, tak jste to s panem doktorem vyřešili a vaginální bradavičky se už neobjevily, že?“
Linda sebou zase trhne. Na tohle jsem už dávno zapomněla, vlastně ani nevím, proč chodím zrovna sem, určitě mě pošle do kostela odříkat dvacetkrát otčenáš, promlouvá sama k sobě.
„Tak objevily, nebo ne?“ připomene se sestřička rázně.
„Ano… teda… ne… Promiňte. Neobjevily,“ Linda se začíná potit a pramen vlasů jí spadne do obličeje. Snaží se jej odfouknout, ale připadá si, jako by byla na elektrickém křesle a nemohla se hnout. Trapas, probleskne jí hlavou, má nezvladatelnou touhu utéct, jenže pichlavá bolest na bocích ji přemluvila, aby zůstala a ztrapnila se ještě víc.
Sestra zakroutí očima, nezdá se, že by měla pochopení pro pacienty, kteří jsou stydliví.
„Běžte dál, pan doktor Horák vás už očekává.“
Linda vstane a pomalým, plíživým krokem se odhodlává vstříc dalšímu zážitku. Že já se pozastavovala nad jízdou tramvají ve vysokých podpatcích, kroutí hlavou. Náhle se před ní zjeví velice sympatický doktor. Teď to Lindě sepnulo! Tak proto chodíme všechny k panu Horákovi! Linda za mlada (a možná trochu i dnes) milovala postavu Štěpánka z Básníků a pan Horák je věrná kopie Pavla Kříže.
„Dobrý den, pane doktore,“ usměje se a přemýšlí, jestli ji osloví „Jeskyňko“. Doktor Horák si ji letmo prohlídne.
„Tak ukažte mi ta vaše ústa, ránu, která nezarůstá…“ Linda s doktorem se společně hlasitě zasmějí, protože i on o své podobě a Lindině zaměstnání ví.
Moc děkuji, že jste si našli čas a podpořili jste mě v mé cestě za první knihou. Děkuji za finanční podporu, kterou jste se rozhodli věnovat. Hodně to pro mě znamená, předně v téhle době, která je poněkud zvláštní. Zatím nevidím všechny Vaše jména, protože spousta z Vás přispělo anonymně, ale z…
VíceNapsat knihu je časově zdlouhavý proces, ale vytvořit obálku, která by se vám líbila je snad ještě těžší:-) Neustále pracujeme (to zní jako by nás byl celý tým, ale spíš to jsem já, dva grafici a všichni ti chudáci, kterým to neustále cpu s otázkou: "tak která?" s barevnými možnostmi i když…
Více
Komentáře