Pojďte s námi přivést sportující děti ke knížkám a čtoucí děti ke sportu. Chceme vydat pohádkovou knížku Z Horní Lhoty až do Brazílie, která je plná příběhů, ve kterých zdánlivě neživé věci ožívají, mají své sny a touhy. Splní se jim? A nám?
Autor: David Slevinský
Dalovice, Karlovarský kraj, Česko
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 2.12.2022 v 11:08.
K pohádkám a sportu jsem měl vždy blízko a napsat knihu, to byl takový malý sen. Začalo to kapitánskou páskou a seriálem Okresní přebor. Napadla mě pohádka o pásce, která by chtěla být na ruce třeba kapitána Barcelony, ale o jejím životě rozhodla malá samolepka s adresou Horní Lhota.
Pak nastala delší pauza. Jednou o víkendu mě hned po probuzení napadla celá pohádka o malém hokejistovi. Klukovi, který je skvělý na trénincích, ale díky velkému strachu, špatný při zápase. Vzpomněl jsem si své dětství a říkal si, že podobné strachy může mít spoustu dětí.
A pak už to jelo. :-) Bohužel covid a s tím spojené online výuky a další věci otupily moji snahu to dotáhnout. Teď snad nastal ten správný čas.
Mým cílem je, aby se knížka stala tak oblíbenou, jako mám z dětství oblíbené některé knížky já sám. Aby se k ní děti vracely, přes všechny elektronické konkurenty, které dnes mají.
I když to nebylo na počátku úmyslem a příběhy vznikaly spontánně, nakonec z nich vyšla určitá sdělení, že věci jako fairplay či kamarádství patří do života. Nenásilně je tu sděleno, že není všechno zlato, co se třpytí, všude dobře doma nejlíp apod. A vlastně i to, že v životě můžou být děti, kým chtějí. Nic není dopředu určeno, všechny překážky se dají zdolat.
Knížka je určena pro školáky od šesti do deseti let. Ale podle ohlasů beta čtenářů, kteří ji četli mladším i starším dětem, nemá věkové limity.
Kromě kapitánské pásky a malém hokejistovi se dozvíte, kdo je oštěp Zelenáč, který při poslouchání vyprávění starého Železňáka (podobnost čistě náhodná), zatoužil letět dál než jen těch pár desítek metrů. Navštívíte školní tělocvičnu, kde se potkáte s nafoukanou žíněnkou Madam Rózou. Potkáte tenistku Aničku, která má jednu ruku pyšnou (samozřejmě tu, se kterou hraje) a jednou si ji zlomí.
A na závěr se dozvíte, že i nekrásnější tenisky můžou skončit na popelnici. Tento příběh je ozvláštněn tím, že nemá konec. Ten musí děti napsat a namalovat samy přímo do knížky. Budou tam mít na to několik prázdných stran. Nejlepší verze pak bude uvedena jako kompletní pohádka v dalším díle, včetně autora.
Bylo nebylo, jedno malé městečko. V městečku bylo malé náměstíčko, za náměstíčkem malý rybník, za rybníkem malá škola, za školou malý kopec a na kopečku…. Na kopečku nestál, jak byste možná čekali, malý zámeček. Ani velký zámek. Stála tam malá továrnička. Továrnička byla sice malá, ale moc slavná a důležitá. Vyráběly se v ní totiž kapitánské pásky pro fotbalové kapitány.
Že nevíte, co jsou to kapitánské pásky? To jsou takové pásky na ruku, které smí nosit jen kapitáni, aby bylo vidět, kdo na hřišti velí. Takový fotbalový kapitán, to je něco jako kapitán na lodi. Prostě ten nejhlavnější. Ale na lodi se kapitán pozná lehce. Buď má parádní uniformu a čepici nebo nejlepší kabát, klobouk a na rameni papouška. To v případě, že je to kapitán pirátský. Ale na hřišti, kde mají všichni stejné dresy, tam je kapitán ten, který má kapitánskou pásku na ruce. Vidíte, jak byla naše malá továrnička důležitá. A tady se vyráběly ty nejlepší kapitánské pásky.
Když se taková kapitánská páska vyrobí, dostane na sebe rovnou samolepku, podle které se pozná, kam pojede. Pak ji dají do skladu, kde čeká na odeslání na to místo, kde bude kapitánovat. Takže si asi umíte představit, jak to asi v takovém skladu vypadá.
Kapitánské pásky se překřikují, která pojede do lepšího klubu.
„Já jedu do Realu Madrid!“
„ A já do Brazílie.“
„Já jedu do Manchesteru.“
„ A na mě čekají v Austrálii.“
„Chacha, to nic není. To na mě čekají v Barceloně.“
Takhle nějak se ty pásky překřikují a trumfují. Mezi nimi byla i jedna kapitánská páska, která byla úplně potichu. Jen poslouchala ostatní a vůbec nic neříkala. A víte proč? Měla totiž na sobě samolepku s adresou Fotbalový Klub Horní Lhota.
A víte, kde je Horní Lhota? Hned za kopcem, ve vedlejším městečku. Představte si, jak ji asi bylo. Slyšela, jak si ostatní pásky povídají, jaké to bude, až je navlíknou na ruku ti slavní hráči na velikánských stadionech. Jak budou v televizi. A jak budou s hráči slavit, až vyhrají pohár a medaile. Zatímco tahle naše kapitánská páska bude jezdit se svým kapitánem leda tak do Dolní Lhoty, Zadní Lhoty nebo Přední Lhoty. Zrovna vedle ní ležela páska, která se hrozně naparovala a pořád vykřikovala, že jede do Juventusu Turín. To je jeden z nejslavnějších klubů v Itálii.
„A co ty? Kam jedeš ty?“ ptala se jí zrovna tahle turínská sousedka.
„Do Horní Lhoty,“ špitla.
„Kam?“
„Do Horní Lhoty,“ řekla trochu nahlas.
„Holky, tahleta jede do Horní Lhoty,“ zakřičela ta turínská.
A všechny kapitánské pásky se přestaly dohadovat a začaly se hrozně smát. Naše červená kapitánská páska zčervenala ještě víc. Proč zrovna já musím do Horní Lhoty. Nejsem o nic ošklivější než ostatní. A to měla pravdu. Byla to moc hezká červená páska. No a co, pomyslela si. Třeba tam bude dobře. Schoulila se a radši usnula, aby to nemusela poslouchat.
Patronem knížky je hokejový reprezentant Jakub Flek. Jsem za to moc rád. Myslím si, že má určité charakterové vlastnosti, které souzní s příběhy v knížce. Navíc můžete získat knihu s jeho věnováním, což také není k zahození. :-)
Jmenuji se David Slevinský a jsem autorem této knížky. Je to moje prvotina a pevně doufám, že na ni navážu dalšími knížkami. Od dětství jsem byl takový sportující čtenář. Byly to vlastně mé jediné záliby. Je mi 47 let, takže moji vrstevníci ví, jaké byly v té době možnosti zábavy. Ve sportu jsem dosáhl určitých úspěchů, včetně mistra ČR, ale to není důležité. Sport mi přinesl hlavně kamarádství, zážitky, zábavu a určité návyky, díky nimž se pravidelně hýbu i dneska.
Pohádky vymýšlím už spoustu let. Starší dcerku jsem vyprovázel do školky a školy a každé ráno chtěla vyprávět nějakou pohádku. Po určitém vyčerpání zásobárny pohádek z knih, jsem si je musel začít vymýšlet.
Není asi náhodou, že už dvacet let žiji s učitelkou ČJ a poslední roky úspěšnou knihovnicí. Čtení je obrovská záliba nás obou. A i díky tomu vím, že dětských knížek se sportovní tématikou moc není. :-)
Ilustrátorkou je Martina Grymová. I pro ni je to první zkušenost. Šla do toho s nadšením a chutí. Někdy to nadšení díky mým připomínkám trochu opadávalo a naopak rostla chuť, mě zabít. Ale nakonec jsme to dali. :-) Všechny obrázky jsou kresleny pastelkami. V samotné knížce pak budou barevnější.
Všichni jsme z malé obce Dalovice. Video se natáčelo na našem hřišti a dětští herci jsou Divočáci z Dalovic.
Proč jsme na Hithitu? Tato platforma je pro startující projekty. A my jsme na startu. Vše je pro nás nové, spoustu věcí se učíme za pochodu. Vidíme to jako možnost si vyzkoušet, zda má náš projekt šanci na úspěch.
Řekněte nám svou podporou, že šanci má. Přispějte. Děkujeme vám za to.
Komentáře