Rádi bychom s vaší pomocí vydali hororový příběh s temnou atmosférou plné bezmoci odhalit to, co se skrývá ve stínu historie městečka Forest.
Autor: Martin Michal
Tábor, Jihočeský kraj, Česko
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 26.11.2022 v 16:18.
Jsem velký milovník filmů s hororovou tematikou. Po vydání mé prvotiny s názvem Mrtvé oči se mi v hlavě utvořil další příběh…
Stvořil jsem tajuplný les, který je plný nevyřešených záhad okolo pohřešovaných lidí. Propojil jsem ho s historkou z minulého století, kdy se městečko Forest upřímně usmálo naposled… To vše jsem psal na stereotypní osnově běžných hororů, ale čím víc se do příběhu začtete, tím více budete zjišťovat, že tento se od ostatních opravdu něčím liší.
Mým cílem je přeměnit rukopis na voňavou knihu a dát tak, vám čtenářům, nejen napínavý příběh, ale i kus mého já. V současné době spolupracuji s portálem Vydej knihu CMYK 57, s.r.o., který rozšířil svou činnost o podporu začínajícím autorům. Prošli jsme již několika fázemi. Máme hotovou obálku a rukopis jsme nabídli knižním influencerům. V tento moment ke konečné realizaci a uvedení knihy na trh chybí už jen potřebný obnos. Věřím, že s vaší pomocí se vše povede. Bez finanční pomoci kniha nevyjde, a to by byla škoda.
Záleží jen na vás, zda a v jakém nákladu kniha vyjde. Čím vyšší obnos se vybere, tím více výtisků následně může vyjít.
Tak pojďme podpořit tuto knihu, aby vyšla v co možná největším nákladu.
Jedná se prastarý hororový příběh, jenž čtenáře zavede do městečka Forest, které bylo v dřívějších dobách spojováno s nevysvětlitelným a záhadným zmizením lidí. Pětičlenná skupina čerstvých vysokoškoláků se uchýlí ke stanování v místním lese, kde se jejich letní odpočinek po setmění pomalu ale jistě mění v noční můru. Zjišťují, že tu kdysi proběhl nezdařený exorcismus a díky jedinému přeživšímu přicházejí na to, jak možná zastavit ve stínech se ukrývající zlo, jež přichází každých deset let...
Bez finanční pomoci kniha nevyjde, a to by byla škoda. Jelikož záleží jen na vás, zda a v jakém nákladu kniha vyjde.
Jsem obyčejný kluk, který studuje gymnázium v Pacově. Rád sleduji filmy, seriály, často chodím ven, ale nejraději vytvářím různé, nejčastěji temnější a mysteriózní, příběhy, abych zaujal čtenáře, kteří hledají něco nového, či čtivého.
Již v minulosti se mi podařilo vydat moji prvotinu s názvem Mrtvé oči. Doufám, že i Stín lesa dopadne stejně a získá si plno nových čtenářů a příběh je dokáže pohltit stejně tak jako mě, když jsem ho psal!
Použiji slova českého knihovníka a spisovatele Otty Františka Bablera.
„Čtení je spolupráce čtenáře se spisovatelem.“
Naší společnou spoluprací bych rád posunul Stínu lesa na prodejní pulty i k ostatním čtenářům. Pravdou je, že bez vaší podpory má kniha nevyjde.
Závěrem mi dovolte poděkovat portálu Hithit za tuto příležitost a samozřejme vám všem za čas, který jste věnovali těmto řádkům.
Vězte, že si toho nesmírně vážím a předem bych rád poděkoval za vaše přispění.
S úctou, Martin Michal.
„Co to bylo? Odkud to šlo?“ ptala se roztřeseným hlasem Nataša, ale nikdo jí v tu chvíli nebyl schopen odpovědět.
„Davide!“ křikl Petr. „Vyšlo to támhle tím směrem!“ ukazoval lehce vpravo naproti vyjetým kolejím, které vedly ke Zlomenému kříži, kam měli právě teď namířeno.
Všichni se semkli a kluci se snažili trochu uklidnit holky, i když sami nevěděli, co to bylo za zvláštní, vysokofrekvenční vřískot, jenž se na chvíli ozval a všem málem probodnul ušní bubínky.
„Vraťme se! Prosím!“ žadonila Gábi.
„Co když se někdo zranil?“ otočil se ní David.
„Máš pravdu. Musíme se tam podívat! Co když někdo potřebuje naši pomoc?“ přidala se Ella.
Rozeběhli do lesa, odkud slyšeli onen zvláštní a bolestivý výkřik, i když se jim po zádech prohnal ledový a strašlivý mráz. David v kapse pro jistotu začal z pouzdra uvolňovat svůj velký nůž. Kousek za ním se držel Petr, který si povšimnul, že se během krátké chvilky vytratilo více světla a zároveň se podél celého lesa táhla menší mlha pod jejich nohama. Viděl ji již u potoka, ale teď mu přišlo, jako by stoupala už i ze země. Tady opravdu něco nehraje! promítal si Petr neustále v hlavě. Následně se otočil na Ellu v jejímž pohledu četl, že není sám, co si toho všimnul. Snad jediné Nataše zatím nedocházelo, že je tu nejspíše něco špatně, protože se snažila uklidnit svoji vystrašenou, mladší sestru Gábi.
Zhruba po dvou minutách se skupinka v čele s Davidem a Petrem zastavila u hustého roští v temném stínu mohutných větví.
„Sakra, co se tu stalo!?“ zakřičel David hrůzou. „Tak tohle není dobrý! Okamžitě zavolejte záchranku!“ křičel Petr a přitom ztuhnul na místě.
Nataša s Ellou a Gábi přiskočily ke klukům, aby viděli to samé. „To snad ne!“ vykřikla Ella a téměř se zhroutila k zemi.
Všichni se totiž ve stejnou chvíli dívali na skutečnost, která byla zdrojem onoho bolestného výkřiku. S úděsem hleděli na zkrvavené tělo starého Jasona Skota, kterého dnes v poledních hodinách navštívili. Mrtvý nebyl, slyšeli, jak chraptivě dýchá, avšak z hlubokých ran mu vytékala krev spolu s jeho životem.
Petr s Ellou na nic nečekali a okamžitě se vrhli k panu Skotovi. „Co mohlo udělat takové rány?“ kroutila hlavou Ella, když se s Petrem snažila zastavit krvácení pomocí mikiny.
„Tohle vypadá na útok medvěda. Ale ti tady nežijí, a hlavně nevydávají ty zvláštní vřískot, které jsme slyšeli!“ dodal Petr.
David si rychle sundal batoh a vytáhl z něj menší lékárničku. „Na, tohle je lepší!“ podával Petrovi obvazy a malinké nůžky.
Petr a Ella se dál snažili zastavit velké krvácení z rány, téměř podél celého břicha pana Skota. David se také přidal k první pomoci, zatímco Gábi pořád nedokázala pochopit, co právě teď vidí před sebou. Pouze zůstala stát na místě a sledovala, jak kamarádi rychle zareagovali a pustili se do první pomoci. Její starší sestra Nataša vytáhla svůj mobil a snažila se vytočit číslo rychlé záchranné služby, ale právě zde nastal další problém. V celém lese nebyl skoro vůbec žádný signál. Ale nouzové volání by mělo fungovat?!
„Proč to nezvoní? Vždyť na záchranku nepotřebuji mít signál!“ nechápala Nataša a nervózně pochodovala v kolečku.
„Jak je možné, že to nejde?“ divil se Petr.
„Já nevím! Prostě to nezvoní, absolutně nic to nedělá. Sakra!“ ozývalo se neustále z úst Nataši.
„Prostě to zkoušej dál! Musíme mu ihned zavolat pomoc!“ přidal nejistým hlasem David, protože jeho nejistota v přežití pana Skota neustále stoupala.
V tom se z ničeho nic ozvalo chraptivým hlasem: „Nikam se nedovoláte…Už je příliš pozdě. Neměli jste sem vůbec chodit!“...
... a ještě něco navíc
Recenze:
„Autorovi se podařilo napsat napínavý příběh, ve kterém bojuje skupina přátel o holý život. To, co se skrývá v temnotách, je děsivé a nebezpečné. Čtenář chvílemi zatajuje dech a doufá, že příběh bude mít šťastný konec. Celková atmosféra knihy podtrhuje její děj. Právě proto bych ji doporučila každému čtenáři, který má rád příběhy s kapkou tajemna.“
– Jana Osičková, betačtenářka
Milí přátelé, dovolte mi tímto vyjádřit můj velký dík, za štědrou podporu, které se dostalo tomuto projektu. Obec Velká Chyška se sídlem: Velká Chyška 69 se rozhodla podpořit náš společný projekt krásnou částkou 8 500 Kč a tímto nás posunula blíže k vysněnému cíli. Tak neváhejte a pořiďte si…
Více
Komentáře