Jaký je příběh vizuálu od Františka Štorma? Část 1
BOWIEHO KULT ANEB PŘÍBĚH, SKRÝVAJÍCÍ SE ZA TEXTEM I OBALEM LEGENDÁRNÍHO ALBA “HEROES” “Jste daleko od domova. V Berlíně. Pracujete na něčem, co se zdá být už během nahrávání naprosto jedinečné. Jste ve studiu, odkud je to ke zdi, co rozděluje svět na ten svobodný a ten zotročený, pouhých pár desítek metrů. Z okna můžete vidět strážní stanoviště, vojáky s nabitými samopaly a klubka ostnatého drátu. Cítíte tu zvláštní atmosféru celý den. Ve vzduchu je něco podivně intenzivního, co z vás v okamžiku může udělat skutečného hrdinu. A pak přichází čas na přestávku. Zapálíte si cigaretu, stojíte na dvorku, doprovází vás krásná německá zpěvačka, která vám pomáhá s vokály. Jmenuje se Antonia a její angličtina není moc dobrá. Než se nadějete, začnete se líbat. Myslíte si, že to nikdo nevidí. Stojíte u té gigantické zdi a cítíte se prostě výjimečně, báječně. Album sice ještě není hotové, práce pokračuje, přesto se cítíte jako hrdina... hrdina na jeden den!”
Jaký je příběh vizuálu od Františka Štorma? Část 2
Takto autenticky vznikal příběh, který David Bowie geniálně zaznamenal do veršů skladby “Heroes”. Píseň sice už byla nahrána stopu po stopě, ale Davida ne a ne napadnout to, co by vhodně doplnilo poslední sloku a uzavřelo text samotný. Vokál měl přijít na řadu na závěr, takže ještě zbývalo trochu času. Už při poslechu instrumentálního základu člověku z téhle písně naskakovala husí kůže, jak to bylo dobré! Zvlášť když pak Brian Eno pozval do studia tak trochu šíleného Roberta Frippa na kytarová sóla. Ale poslední sloka Bowiemu ne a ne naběhnout. A tak David nařídil přestávku - během ní se podíval z okna - a právě v tuto chvíli spatřil hlavního zvukového technika nahrávky, Tonyho Viscontiho, jak si počíná přesně v duchu toho již mnou zmíněného příběhu: “Podívejme se na Tonyho," pomyslel si Bowie s úsměvem. "Starej ženáč a takhle to tu rozjel.”
Jaký je příběh vizuálu od Františka Štorma? Část 3
Bowie měl naštěstí velký smysl pro humor a sám nebyl v tomto ohledu žádný svatoušek. Vzal tedy do ruky kus papíru a během pěti minut byl hotov poslední verš “Heroes". A zbytek je historie. Skladba “Heroes“ se stala jednou z Bowieho nejslavnějších písní vůbec.
A to gesto, co je na fotce k obalu? Tak to také rozhodně stojí za zmínku. Spousta lidí se dohadovala, co ta jedna ruka na hrudi a druhá v tak trochu nepřirozené poloze u hlavy, má proboha vyjadřovat… ne, nešlo o žádná buddhistická hesla, jak se také někdy v této souvislosti zmiňovalo. [🙂]
Jaký je příběh vizuálu od Františka Štorma? Část 4
Tady je tedy ten příběh: Bowie odjel do Berlína se svým nejlepším přítelem Iggym Popem, protože si byli jistí, že pokud nezmění prostředí a zůstanou v Los Angeles, brzo je sundá kokain. Rvali to tehdy do sebe horem dolem. A v Berlíně se jim skutečně podařilo závislosti úspěšně zbavit. “Low”, první z Bowieho berlínské trilogie byla velice úspěšná deska. A to jim dodalo odvahu pokračovat. Velkou výhodou bylo, že David a Iggy byli v Berlíně zcela anonymní. Mohli si v klidu chodit po městě, do galerií, muzeí, užívat si nočního života. Berlín byl tehdy středobodem avantgardy a tak naši hrdinové místo koksu nasávali tu jedinečnou atmosféru. Přišli zde do kontaktu s umělci, fanoušky německého expresionistického uměleckého hnutí „Die Brücke“. To vzniklo už v roce 1905 a teď jej avantgarda znovu objevila. Tyto obrazy se skládají z kontrastních barevných kombinací, nebo jsou často i brutálně černobílé - a na Bowieho nejvíce zapůsobila díla Ericha Heckela, především pak malba „Roquairol“.
Jaký je příběh vizuálu od Františka Štorma? Část 5
Když se s Iggym vydali do muzea, Iggy se v legraci postavil před obraz ve stejné póze. "Tak tohle bude obal alba!", řekl si okamžitě Bowie. A nakonec to byly dokonce obaly dva! Iggy Pop se tak vyfotil na desku "The Idiot" a Bowie díky této inspiraci měl nosný nápad na "Heroes". V následujících dnech si naši protagonisté objednali proslulého japonského pop fotografa Masayoshi Sukitu a právě po fotosession s Iggym pak i Bowie zaujal různé „heckelovské“ pózy. A dostal geniální nápad - projížděl si dozadu sčesané vlasy a držel přitom jakoby mechanické, strnulé a robotické pózy. Jak později prohlásil, napadlo ho německou avantgardu spojit se svým obdivem k německým věrozvěstům elektronické hudby - skupině Kraftwerk! Ti, když zjistili, že Bowie a Iggy přebývají v Německu, do svého textu k albu Trans Europe Express zakomponovali i virtuální setkání s oběma protagonisty.
Jaký je příběh vizuálu od Františka Štorma? Část 6 - závěrečná
Naznačili, že hudba dokáže lidi spojovat a že je inspirativní podívat se při tvorbě často i mimo jinak striktně vymezený záběr. A tak Bowie, když posléze vybírali z hromady záběrů, vybral ten, kde pozice jeho rukou připomíná roboty, právě jakoby z desek Kraftwerk. Obal Bowieho alba se i díky tomuto “zakryptovanému” poselství stal ikonickým.
Tak, a toto je příběh slavného alba “Heroes", které je dodnes považováno za jedno z Bowieho nejlepších.
Věděli jste to? Ať už ano nebo ne, právě tento příběh jsme nakonec zakomponovali do našeho vizuálu, který tak skvěle ztvárnil ilustrátor František Štorm.
A tak věříme, že trička s tímto kultovním příběhem budete nosit rádi. :)
Děkujeme za Vaši podporu!