Tajemství Malinové hůrky – Martin Holexa
Nejprve bych Ti chtěla moc poděkovat za možnost si příběh přečíst. Když jsem četla ukázku,
říkala jsem si, „jooo, tohle se mi líbí, má to svoje kouzlo a šmrnc“. A ten provázel příběh po
celou dobu. Bylo to originální, nápadité, vtipné i vážné. Dostala jsem lásku jako trám, ale i
bolest a nepřízeň osudu. Taky svým způsobem i duchařinu a popis válečného období, o
kterém taky moc ráda čtu. Takže děkuji!
Styl psaní mi neskutečně sedl. Kdybych ho měla popsat jedním slovem, bylo by to slovo
„pohádkové“, protože přesně takové Tajemství Malinové hůrky je. Dokáže vtáhnout do děje,
dokáže upoutat, dokáže pobavit, dokáže překvapit, dokáže udivit a nalákat čtenáře, aby chtěl
číst dál. Když nad tím tak přemýšlím, připomíná mi to kouzlo příběhu z části Letopisů Narnie,
kdy se sourozenci dostali za války ke starému pánovi do jeho sídla a kde Lucinka ve staré
almaře našla právě vchod do bájné země. To stejné kouzlo na mě dýchalo právě i z tvého
příběhu. A já si ho zamilovala.
Lů byla ztřeštěná, srdečná, milující, odvážná a laskavá postava. Stejně tak jako babi Eli. Ony
dvě byly jako jedna duše ve dvou tělech, jedna starší a druhé ještě s celým životem před
sebou. Byly si tak podobné a přece rozdílné. Ale obě v sobě měly něco, díky čemu jsem si
jejich osudy oblíbila.
A František nebo Janek (John) to byli kluci se srdcem na pravém místě. Gentlemani každým
coulem. Ale bože můj, jak já byla ráda, že jim nechyběl sarkasmus. Naprosto byli mojí krevní
skupinou.
Líbilo se mi, že Lola si tajemství svojí babičky nechala pro sebe, a i když vypátrala pravdu,
nerozkřikla ji do světa a neudělala převrat ve své rodině, i když by samozřejmě mohla a nikdo
jí to nevyčítat. I právě tohle, to, že tajemství nakonec zůstalo uchovaným tajemstvím, se mi
moc líbí.
Tajemství malinové hůrky je příběh, za který jsem nesmírně vděčná, že jsem si ho přečetla a
doufám, že vyjde a spatří světlo světa, protože si to setsakramentsky zaslouží! Už nějakou
dobu jsem nic podobného nečetla a hned si mě příběh získal. Kdybych měla hodnotit podle
nějaké škály či stupnice, dala bych 5 hvězdiček z pěti. Čili plný počet bodů a rozhodně
nepřeháním.
A ty ilustrace? Klobouk dolů, bezvadné doplnění příběhu a krásné ozvláštnění.
Marci