Neděle, den klidu, odpočinku a nic nedělání. Proto taky neděle. A hádejte, kde jsem? Ve vlaku. Proč? Protože panička se zbláznila. Tedy asi, jinak si to neumím vysvětlit. Včera jsme byli na nákupech, potom jsme si zašli na pozdní oběd a při té příležitosti nasbírali na zahradě restaurace hromadu kaštanů. Vrátili jsme se pozdě odpoledne a panička slíbila, že jak uklidí nákup, hned vyrážíme na procházku. Ono jí ani nic jiného nezbývalo, protože nalezenci už seděli v autě a odmítali opustit pozice. Jenže potom paničce někdo volal a panička začala horečně něco řešit. Procházku si vůbec nevychutnala. Dostali jsme večeři a panička začala balit batoh. To jsem už začal tušit, že je zle. Nachystala totiž i moje konzervičky a když balí i konzervičky, znamená to, že jedeme víc než na jeden den. Nachystala si i kupu jídla pro sebe. Celou tašku a to nevěstí už vůbec nic dobrého, protože když jedeme do Prahy, panička si jídlo do vlaku nebere. Teď už vím, že jedeme do Rakouska. Rakousko znám, do Vídně jezdím často a kamarádi paničky dokonce po dvou letech prosadili na radnici ve Vídni, aby asistenční psi mohli na všechny vídeňské hřbitovy. Možná vám to přijde jako hloupost, ale když se panička živí paliativní péčí, docela často na hřbitovy chodí a těžko mě může nechat před bránou…Bohužel Vídeň jsme projeli a jedeme vlakem někam dál. Kam, to Vám prozradím zítra. Tak si užívejte neděli aspoň vy.