Vydejme první opravdu erotický gay román u nás! Ponoř se do příběhu vesnických týpků z počátku 90. let a zažij s nimi velkolepé bitvy, romantiku, tajemno i přímou erotiku, která si nebere servítky. Ostatně tak jako nikdo z nás ve dvaceti letech...
Autor: Full.of & Leckdo
Semčice, Středočeský kraj, Česko
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 18.3.2018 v 22:00.
Na základě vašich podnětů jsme se rozhodli, že román vydáme i v elektronické verzi.
Pamatuju si to, jako by to bylo dneska. Byli jsme s Leckdem za známými na Vysočině, když v hovoru někdo prohlásil, že díly se dají v klidu sehnat na šroťáku v nedaleké vesnici. Oba jsme se na sebe významně podívali a týden nato jsme napsali první gay eroticky laděnou povídku z prostředí vesnických týpků a motorek – a hodili jí na povídkový server Ostrovní povídky. Povídka měla takový ohlas, že nás čtenáři do pokračování doslova dotlačili.
A pak už to jelo a my psali další a další pokračování, až z toho vznikla série, na které jsme postupně nechali dva roky práce. To se občas stane, no ne? :-) Některé díly si přečetlo i 8 000 čtenářů a nám i podle dalších ohlasů došlo, že jsme asi vytvořili něco zajímavého. Jako myslíme nad rámec takového toho domácího psání. "Takže to jako přepíšem do románu?" – "Ale dochází ti, do čeho se chceme pouštět, že jo?" A pak už jelo! Podruhé.
Najednou se hladina rozvlnila a prolétla jí s intenzivním šplouchnutím dvojice těl. Šmírovo svalnatější tělo Lůďu úplně zavalilo a tlačilo ho svojí hybností dolů až k nánosu bahna na dně.
Ano, pouštět se do něčeho průkopnického, to je o ústa. Ještě nikdo takhle erotický román u nás nepojímal – a gay laděný už vůbec ne. Ale když už to je napsané, tak se nedá couvnout, ne? Aby to mělo smysl tisknout, je potřeba náklad asi +/- 200 knih. No a protože jsme se nikdy nenaučili věci odfláknout, tak to chceme zabalit do kvalitní knihařiny, takže náklad nám vychází těch 75 tisíc. Hop, nebo trop.
Opřel se o ponk a se založenýma rukama sledoval zpod stroje vystrčené nohy v modrých montérkách, jak se vzpírají proti betonové podlaze, jak se svaly zatínají a povolují pod špinavým neohebným plátnem. Tedy, on nebyl nějak svalnatý – naopak, obyčejný vesnický klučina s obyčejným vesnickým kukučem a obvykle rozcuchanými hnědými vlasy, které teď nebyly vidět. A přes všechnu tuhle tuctovost něčím Vencu upoutával. Tihle kluci vždycky burcují fantazii nejvíc.
Přibližně takhle:
A dodám telegraficky: asi 380 stran, kvalitní pevná vazba s přebalem, záložkovou stužkou, 16 kapitol + rozhovor s jednou z postav, autorská mapa oblasti.
Tři týdny uplynuly jako voda, popolední slunce pražilo ještě usilovněji, obilí dozlátlo k úplné dospělosti, horké noci a suchý vzduch dával tušit blížící se bouřky, ale kdo mohl vědět, kdy se přiženou? Zatím ale na rovinách pod Holemi seděl stále ten hutný, nehnutý vzduch, zlaté klasy se bez hnutí opékaly v letní výhni a tiše šeptaly o nadcházejících změnách. Kluci měli ale jiné starosti, než naslouchat postaršímu obilnému lánu.
Kromě obvyklého odměnového komba pro tebe máme opravdovou specialitu: příslušenství k četbě románu. O co jde? Jednak je to balíček papírových kapesníčků s potiskem s motivem knihy, které se mohou při vypjatějších partiích příběhu hodit.
Dále jsou to dvě placky s nápisem I ❤ Semčičáky / I ❤ Žerčičáky – identifikuj se s jednou se soupeřících stran vesnických borečků a dej jiným čtenářům vědět, že víš, o co go.
No a bomba nakonec: alternativní "bezpečnostní" přebal knihy HISTORICKÝ EXKURZ DO DĚJIN TŘICETILETÉ VÁLKY NA MLADOBOLESLAVSKU, PhDr. DAVID MALÍNEK, PhD. A KOL., který se hodí do metra/MHD nebo přespříliš kultivované společnosti, prostě kamkoli, kde nechceš každému hlásat, co čteš. Vesnický závod goes public, baby!
Nad lesní prolukou, kolem které tvořily vršky Holí, Chválova a dalšího bezejmenného lesíku přirozenou hradbu, malým zadním dvorkem Žerčic, tou usedlou a zaplivanou mezí, se zdržoval starý a prohřátý vzduch. A nemaje sílu k pohybu, visel v tuhle předpolední dobu nad rozpálenou zemí a ty tuny vzduchového sloupce odtud až kamsi k zemské orbitě tlačily na Vencův hrudník a bránily mu nadechnout se. Ano, samozřejmě to bylo jenom kvůli téhle těžké vzduchové pokličce, proč se mu v tomto kastrolu venkovského vrcholného léta nedostávalo dechu. To věděl s naprostou jistotou.
Takže nejdřív varování: tohle není žádná červená knihovna a jejích x odstínů – a to se vším, co to znamená. Proč? V čem se to liší?
„Tak já mizím, kluci,“ loučil se Honza, jen co se zastavili před vraty stodoly přímo sousedící s lesem.
„Si upad, ne? Kdo to jako potáhne dovnitř?“ zastavil ho Tonda, hrající si s pramenem svých vlasů.
„No, vy dva, ne? Tenhle si to dá místo posilování,“ zakřenil se Honza na Dana a už by se vydal domů, kdyby k němu Dan neskočil a nechytil ho za ruku.
„Ať tě to, caparte, ani nenapadne. Celou cestu ses flákal, tak teď se předveď.“
„Co na mě šaháš, zelenomozku? Nech mě bejt,“ škubal sebou Honza, ale jeho útlá ruka neměla proti Danovým bicákům žádnou šanci.
O sobě se mluví těžce. Jsme obyčejní kluci žíjící v Praze, nenavštěvující kavárny..., že jo, Venco?
"Jo, aspoň to ste mi říkali," ozve se trochu nečekaně z reproduktorů. Hlas zní nejistě, jako by ho k tomu výkonu někdo usilovně přemlouval. "Jako je to stejně střelený chtít tohle od svý literární postavy."
(Venco, tohle jsme už řešili. Oni to poslouchaj. Jen řekni, že jsme v pohodě a plus něco navíc, aby si nás dokázali představit.)
"Ale jo." Hlas si odkašle. Může mu být tak přes čtyřicet, ale není těžké představit si, jak zněl v raných devadesátkách. Vlastně v něm zůstává trochu té mladické nerozhodnosti a pohody.
"No, sou úplně v pohodě. Teda jako někdy trochu moc věci řeší, jako prožívaj. No a na tomhle fakt makali. Někdy si řikám, že sem v tom románu moch podat trochu lepčí výkon, když to teď možná pude takhle ven. Tohle sem nevěděl."
(Něco o nás, Venco...)
"Hm, tak Full.of je asi o sedum centimetrů menší než Leckdo, ale toho si ani nevšimnete, když zrovna nestojej úplně vedle sebe." Zaváhá, jako by si na něco vzpomněl, ale nevěděl, jak to dát do slov. "Možná proč ty přezdívky, že jo? Myslim, že to berou jako cestu ke svobodný tvorbě. Jako chápete, třeba jako dřív, když byl internet taky jenom o přezdívkách. Podle mě takhle můžou napsat to, co mají na jazyku, bez toho, aby se omezovali konvencema, který na ně číhaj v reálným světě. Vlastně jako my v tom příběhu. Jo, možná právě takhle přenesou tuhle lehkost tvorby na vás, čtenáře. Na chvíli takové lehké bytí..."
(Jen aby ne nesnesitelně... Ale super, tak asi dobrý. Díky.)
"Taky psali už dřív, povídky a tak. Vypsaný to voni sou, ale spíš si řikám, co je k tomu vede. Jako chápete, erotický texty a tak... Podle mě moc pracujou, podle mě letos ani nebyli na dovolený..."
(Fakt už díky, Venco!)
"Ono taky ta jejich fantazie, to by jeden nevěřil. Já sám předtím, než mě napsali, netušil, co všechno a jak..."
(Sakra! Venco!)
"Jo jo, tak asi tak. Sem vám moc nepomoch, co? Ale řikám, sou v pohodě...," stihl ještě zahlásit dřív, než reproduktor utichnul.
Tak nevím, jestli to byl dobrý nápad. Promiň za ten výlev. A díky moc za podporu a zájem o knihu!
Tak, naše milá bando, je to tady! Co? Knihy. Kde? V éteru České pošty. :-) Opravdu. Včera jsme si vyzkoušeli poprvé v životě, jaké je to podávat skoro sto zásilek na ne příliš přívětivé pobočce České pošty. Ta paní na tento den bude ještě dlouho vzpomínat, myslím :-) Každopádně knihy jsou na cest…
VíceVálce už stojí. Jen do ticha šeptají: "Kluci, vraťte se!" A je to tu! :-) Správně, tato moje vrcholná haiku o tiskařských válcích uvedla naši nejmilejší aktualitu: Vesnický závod je vytištěný a už jenom čeká na dopravu k nám, potažmo k vám domů. Pancéřové obálky a balíky jsou připraveny, stejn…
Více
Komentáře