U příležitosti získání třetiny peněz uveřejňujeme první souvislou ukázku z knihy!
2. Co se dělo s vlasy dál
Vlasy spadly do záchodové mísy a proud vody je odtlačil rourou pryč. Tak začala jejich cesta. Ze záchoda se vlasy dostaly do kanálu a odtud rovnou do řeky. (Letnákovice neměly, jakožto velice zaostalá obec, čističku odpadních vod.) Z řeky putovaly vlasy do větší řeky, z větší řeky do obrovské řeky a z obrovské řeky do moře. Tam se chvíli tak různě plácaly. Vlny si je přehazovaly, víry je roztáčely a ryby do nich strkaly, až je příliv konečně vyplavil na břeh. Moře opět ustoupilo a mezi oblázky se kromě různého haraburdí, chaluh a mušlí válel zmoklý chuchvalec, který jen velmi vzdáleně připomínal nádheru, kterou se ještě minulý týden pyšnil jeden malý kluk jménem Ludvík.
„Sakra, co to bylo?“ ozvalo se z chuchvalce. „Já nevím. Mám pocit, že je něco špatně,“ zaznělo z toho samého chuchvalce. „Mně je špatně,“ pištěl hlásek. „Mně taky!“ kvičel další. „Kde jsou vši?“ ptal se někdo. „Ty se utopily už v kanále,“ odpověděl mu druhý. „Cože?“ pištěl zase ten první. „Já jsem tady!“ „Kde?“ „Cože se stalo?“ „To bylo o vlásek.“ „Mně se tady nelíbí!“ „Mně je zima.“ „Mně je špatně.“ „Mně je taky špatně a už jsem to říkal.“ „Já jsem to řekl první.“ „Cože?“
Jeden mluvil přes druhého a každý plácal páté přes deváté. Byl tam šílený zmatek. Průměrný člověk má asi 100 000 vlasů. Ludvík jich měl 110 014 a ty všechny teď brebentily, kvičely, stěžovaly si a rozebíraly události posledních několika týdnů. Říká se, že hračky ožívají, když se nikdo nedívá. Vlasy jsou oživlé pořád, i když se někdo dívá. Jsou ale velice líné a vůbec nic nedělají, dokud to není nezbytně nutné. Teď zůstaly samy na břehu neznámého moře bez svého člověka, což většina z nich považovala za stav krajní nouze. Žádný z nich ale nebyl zvyklý ani mluvit, ani se sám od sebe pohybovat a rozhodovat, takže jen kňouraly, hudrovaly a nic se nedělo. „Jsme tu všechny?“ „Jak jsme se udržely pohromadě?“ „Já tu jsem!“ „Mně je špatně!“ „Podívejte, jak jsem zplihlý, to je hrůza!“ „Nekňuč.“ „Nevím, jak vy, ale já jsem se držel, jak jen to šlo!“ „Já taky!“ „Mně držel někdo z vás, kdo to byl?“ „Na mě někdo leží!“ „Všichni ležíme na všech!“ „Já ležím na zemi!“
„Ticho!“ zakřičel jeden vlas. Všechny rázem zmlkly. „Musíme se sebrat a co nejdříve se dostat zpět k Ludvíkovi. Je to jasné?“ „Cože?“ „Proč?“ „Kde to jsme?“ začalo se linout z mokrého chomáče. „Řekl jsem ticho!“ zařval ten vlas, který se rozhodl být vůdcem. „Tady zůstat nemůžeme. Podle mých výpočtů, směru větru a pohybu slunce jsme někde v Chorvatsku. Ludvík, ten člověk, který je bez nás smutný a plešatý, je stovky kilometrů na sever. Je to naše mise! Musíme fungovat, pracovat a jednat jako jeden muž! Co jako jeden muž! Jako tři mušketýři! Jeden za všechny, všichni za jednoho! Jen tak dosáhneme úspěchu. Musíme se okamžitě sebrat a mazat odsud pryč, než nás moře zase spláchne. Ostatní promyslíme později. Je to jasné?“ „Ano!“ zahřmělo společně zbývajících 110 013 vlasů. „Výborně! To je ten správný duch! Dokážeme všechno! Takto se budeme pohybovat, podívejte,“ pokračoval ten vlas-vedoucí. Stočil se párkrát dokola, trochu se přikrčil a hned vystřelil nahoru jako pružina. „Je to snadné!“ volal. Pink pink pink. Všechny vlasy se učily skákat nahoru a dolů jako malé pružinky. „Jé, to je zábava!“ „Jé, to je snadné!“ „Jupí, mně to jde skvěle!“ „To je super!“ volaly všechny. „A teď za mnou!“ Pink pink pink, všechny vlasy odskákaly z dosahu přílivových vln na skalisko dál od břehu. „Hurá!“ volaly a koukaly se na moře.
„Vlasy,“ ujal se slova ten, co se první zorientoval a co je dosud komandoval, „jsem na vás pyšný. Překonaly jsme nepřekonatelnou překážku. Odteď už nejsme tři mušketýři! Jsme rytíři. Rytíři našeho vlastního řádu. Budeme si říkat Vlasovci na paměť tohoto slavného okamžiku.“ „Nejsou Vlasovci náhodou komunisti?“ zeptal se jeden vlas. „Jó jsou!“ řekl druhý. „Ne ne,“ mudroval třetí vlas, „jsou to fašisti. Vím to určitě.“ „Určitě to nejsou rytíři,“ řekl čtvrtý. „Vlasovec je něco jako veš,“ přidal se do debaty úplně jiný vlas, který to pochopil jinak. „Akorát je to červ, co vám vleze do oka a pak to svědí.“ „Vlasovec vleze do nohy a ta pak nateče, že vypadá jako pytel slizu.“ „Fuj!“ „To je jiný vlasovec!“ „Ještě že nemám nohu!“ „A jak tam vleze?“ „A je to taky červ?“ „Fuj, pytel slizu!“ všechny vlasy už zase nedávaly pozor a vlas-vedoucí to špatně snášel. „Ticho! Ticho! Pamatujte! Jeden za všechny!“ volal. „Proč máme mít vůbec šéfa?“ řekl najednou jeden vlas. „To je fakt. Když jeden za všechny, tak všichni na stejno!“ „Svornost, rovnost, bratrství!“ „To bude naše heslo!“ „Revoluce!“ „Jó, revoluce!“
Svrhly vlas, který jim velel a vyrazily po břehu na jednu ze dvou stran.
Česky
English
Slovensky
