Přispějte nám prosím, libovolnou částkou na rekonstrukci muzea z osmdesátých let. Uděláte dobrou věc, protože si to památka padlých z druhého odboje, nejen z Prlova zaslouží. Překonáte tak instituce, které by se o toto měly starat. Ze srdce děkujeme.
Autor: Daniel Gargulák VOS
Prlov, Zlínský kraj, Česká republika
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 15.4.2016 v 17:37.
PROČ BY JSTE MĚLI PODPOŘIT MUZEUM?
Jistě znáte Lidice. Zná je celý svět, My se chceme pokusit aby alespoń naše České děti věděly něco o Prlově, Ploštině, Leskovci, Javoříčku, Českém Malíně, Třešti a dalších místech válečných zločinů o kterých se nemluví..
NA CO SE VZPOMÍNÁ V NAŠEM MUZEU?
Ráno v Prlově 23.dubna vypadalo asi následovně: kolem šesté už byla celá ves obklíčena asi šesti sty příslušníky SS. Většina obyvatel byla probuzena střelbou po prchajícím partyzánovi, který tu noc trávil v jednom z prlovských partyzánských, "domovů". Pak začali obsazovat jedno stavení za druhým, ve všech kradli rabovali, šli hlavně po penězích, zlatu a dokladech, nepohrdli ani civilním šatstvem a samozřejmě kradli jídlo a pití.Obyvatelé vesnice byli v pak v některých případech velmi brutálním způsobem, donuceni shromáždit se v hostinci Antonína Ondráška. Nacisté, ale v některých případech i Hlinkovci (viz. vzpomínky Jaroslava Juráně) se ve chvílích, kdy neplnili jiné rozkazy, neustále bavili tím, že přítomné týrali nejen fyzickým týráním ,ale působili na ně i nelidským zastrašováním. otázkami typu: „Kde je tady hřbitov"?, nebo „Tady bych chtěl být hrobníkem, to by bylo práce" a podobně děsili hlavně ženy .V hostinci se připravovaly výslechy, nikdo netušil co se bude dít. Lidé byli postaveni ke zdi a přihlíželi kterak se jejich věznitelé posilňují ve velké míře alkoholem, na něco čekali ! „Třeba nás chtějí jen postrašit a odjedou, fronta je blízko, proč by zabíjeli." Podobné myšlenky snad ovládaly tiché čekání zadržených mezi kterými se shodou okolností nacházeli tři aktivní partyzáni, kteří nešťastnou shodou okolností zůstali ve vsi právě v den, kdy jim osud nepřál. Tíživé ticho přerušované ranami a občasným zasténáním zbitých nebo zavzlykáním žen bylo přerušeno rázným otevřením vchodových dveří. Všichni zůstali stát na místě jako zařezaní, tu mučivou nejistotu, strašným způsobem rozptýlil příchod skupinky několika osob! Mezi kterými všichni z hrůzou poznali nedávno zatčeného partyzánského pomocníka Aloise Oškeru, který v Prlově často pobýval a prlovské partyzány znal osobně byl oblečen v německé uniformě bez distinkcí a opasku a dva maďarské důstojníky, které partyzáni při jedné akci nechali zraněné naživu, uzdravili je a jednou při nečekané detonaci ukrytých výbušnin na Ploštině, kdy spojka přiběhla pro léky se jim podařilo uniknout. Ale chtěli se mstít, krutě mstít za smrt jednoho jejich muže padlého při této přestřelce.
V Prlově se zatím odehrávaly úděsné okamžiky. Zástup šestnácti odsouzených se vydal na pochod Prlovem. Na zvláštní přání zachráňených maďrských důstojníků se totiž od ostatních oddělila trojice aktivních partyzánů, které maďaři usvědčili z přepadení jejich kolony tak Antonín Ondrášek, Leopold Štach a Tomáš Heto svůj život ukončili smrtí mučedníků u blízké obce Bratřejov, kde dnes u cesty stojí malý pomníček.Dříve tam stávaly jabloně na které pověsili již zmučená těla a ještě jim z nepochopitelných důvodů stříleli do obličejů. V jedné lebce se našlo 24 projektilů. Tak toho dne zemřelo v Prlově patnáct lidí, kteří byli upáleni. Tři oběšeni u Bratřejova. Jednomu,Tomáši Ondráškovi mladšímu se podařilo i s několia průstřely v nestřežené chvíli uprchnout a schovat se. Dostalo se mu také lékařské pomoci a také by přežil, ale ve Vsetínské nemocnici, kam ho spoluobčané zavezli si ho po udání gestapo našlo a neušel trestu smrti zastřelením.Byl nalezen v hromadném hrobě v Hošťálkové.Nezapomeňme na osud Jana Turýna, hospodáře, jehož si němci vybrali aby jim vedl dobytek do Vizovic, kde ho pak v zámecké zahradě zastřelili.Je to až pateticky dojemné, ale nebraňme se pojmenovat věci pravými jmény obyčejní lidé z Prlova ukázali jak hrdinně se dokáže chovat člověk i v situacích ve kterých by mnozí neobstáli. Nebo jinak. Zachovali by jste se stejně? Připomeňme si též blízké Vařákovy paseky které byly postiženy stejným osudem, pouhé dva dny před osvobozením regionu vojáky Rudé armády. Mezi oběťmi byli i Růžena Šopová a Karel Vařák
NA CO POTŘEBUJEME PENÍZE?
Na stavební úpravy, které zvětší výstavní plochu.
Na tvorbu kvalitního webu i když jej máme, představovali bychom si jej jinak.
Na audiovizuální techniku, kterou využijeme k promítání námi vytvořených filmů a dokumentů.
Budujeme archiv a knihovnu, kde by měly být k dispozici nejzajímavější díla přístupná všem na požádání.
Dovedeme si představit daleko lepší expozici, ale originální dokumenty, zbraně, reálie jsou nákladné.
Chceme turistům přichystat více než 30 kilometrů nových okruhů, se základní trasou - Muzeum - Bunkr, kterou bychom spravovali sami.
Nechceme zůstat jen u Prlovské tragédie, chceme spojit celou oblast působení výše zmíněných jednotek až po Bystřici pod Hostýnem.
Dále chceme
Chceme vytvořit podmínky pro studenty všech druhů škol a také pro badatele aby mohli sami nerušeně pracovat, při objasňování dalších faktů, které minulým generacím historiků unikly. Jsme připraveni vybudovat síť turistických cest, kde by byl využit náš nově rekonstruovaný bunkr, na místě kde opravdu stál.
Chceme též vytvořit ve spolupráci s Obecním úřadem, který nám vychází ve všem velmi vstříc, podmínky pro promítání dokumentů proti totalitního zaměření. Jsme proti jakémukoliv druhu totality.
Již jsme začali spolupracovat z gymnázii a střeními i základními školami na výletech pro mládež, která rok od roku méně rozumí otázkám jako je holokaust, konečné řešení české otázky, druhý odboj atd. To chceme napravit.
Věnujete své peníze na správnou věc, jíž by měl financovat stát, ale uvědomujeme si, že státní rozpočet není nafukovací a jako občané země kterou máme rádi a chceme aby se zde žilo mnohem lépe. Pojďme pro to udělat první krok.
"Žádné "my" mne nespasí, nedal - li jsem "já" alespoň cibuli almužnou... "já" je zároveň slovo svědomí i slovo činu."
KAREL ČAPEK
Podařilo se nám prokázat bez vší pochybnosti spojení Tomáše Polčáka - Šebíka - prlovského velitele a zakladatele oddílu se západním parašutistou Oldřichem Pelcem. Ten se skrýval u Josefa Šimonoviče v Rakové a Tomáš Polčák, byl Josefůf Švagr, takže se jeden druhému svěřili se svou činností v odboji…
VíceVíce
Komentáře