Filmový dokument a výstava fotografií Pábitel a vrah Tatunca Nara (Velký had) představí amazonskou legendu a především kontroverzní osobu indiánského náčelníka, německého špiona a vraha. Chtěl bych vás požádat o podporu projektu a nabídnout vám odměny.
Autor: Vojtěch A. Sláma
Brazílie
Všechno, nebo nic. Projekt skončil 25.11.2016 v 15:28.
Už od dětství jsem byl fascinován rozmanitostí Amazonie. Jako mladý muž jsem v devadesátých letech vyrazil na svou velkou expedici do největších pralesů naší planety a teď už tam zkrátka musím jezdit téměř každý rok. Posledních patnáct let sebou v batohu vláčím nafukovací kajak, který mi umožňuje pronikat o do skrytých zákoutí zatopeného pralesa a menších přítoků Amazonky, kam už často nemohou ani kanoe mých indiánských kamarádů. Zabývám se především ichtyofaunou (především pseudoelektrickými rybkami rodu Gymnorhamphichthys), ale během svých čtrnácti expedic jsem se samozřejmě setkal s mnoha caboclos, ale i indiány kmenů Yanomamo či Tucano a na středním toku řeky Jandiatuby i se „strašidelným“ kmenem Tsohom Djapa. Za ta léta cestování jsem v Brazílii (stát Amazonas) získal řadu přátel a nasbíral úžasné pověsti o tajemných pralesních netvorech, což můj zájem lehce „vyosilo“ ke kryptozoologii (vědě o neznámých zvířatech). Sbírám především očitá svědectví a nejvíce jich v archivu mám o mapinguarim – gigantickém páchnoucím dvounohém tvorovi (možná přežívajícím lenochodovi rodu Glossotherium, který se zde skutečně před pár tisíci lety vyskytoval).
Před časem mě můj známý na středním Rio Negru upozornil na záhadu z jiného soudku, přesněji řečeno na dvounohou amazonskou legendu. Nešlo však o žádnou příšeru z příšeří džungle, ale o muže, jehož domek jsem už mnohokrát bez povšimnutí minul – šíleného, ale přesto okouzlujícího indiánského náčelníka a hlavně velkého pábitele Tatunca Naru, jehož jméno lze přeložit jako "Velký vodní had".
Hlavním smyslem projektu je natočit filmový dokument právě o již zmíněném Tatunca Narovi, údajném náčelníkovi záhadného indiánského kmene Ugha Mungulala. Tatuncu proslavil novinář Karl Brugger svou knihou Kronika Akakoru, kde Tatunca vypráví o podivuhodné zaniklé civilizaci, záhadných návštěvnících z vesmíru a podzemních městech. Kniha měla velkých úspěch a podnítila mnoho fantastů k cestám do Amazonie (někteří z nich po setkání s Tatuncou záhadně zmizeli). Samotný Brugger byl zavražděn za podivných okolností v Rio de Janeiru – mnozí z jeho smrti podezírají právě Tatuncu.
Dnes pětasedmdesátiletý Tatunca Nara, žijící na středním Rio Negru (Brazílie, stát Amazonas), patří k nejkontroverznějším osobnostem celé Amazonie. Je ctěn jako indiánský náčelník zaniklého kmene z říše Agakor, nenáviděn jako špion z období vlády vojenské junty, vysmíván jako místní blázen a obáván jako vrah (z jeho minimálně tří obětí se našla pouze jedna lebka). Amazonský prales však zná jako málokdo a dodnes tvrdí, že zná cestu k zaniklým indiánským městům. Během mých čtrnácti expedic do brazilské Amazonie, kde pátrám po nových druzích pseudoektrických ryb z čeledi Gymnorhaphichthyidae se mi podařilo najít Tatuncův dům a také od svých tamních přátel vyslechnout řadu pozoruhodných příběhů o tomto záhadném muži. Chtěl bych přinést filmové svědectví o této kontroverzní postavě (rozhovor s Tatuncou a jeho blízkými) a společně se svými indiánskými kamarády jít v jeho stopách v pohoří Araca a demaskovat (či potvrdit) mýty, které o něm kolují. Je nejvyšší čas - Tatuncovi táhne osmdesátka.
Tatuncovu legendu o Akakoru si bez náhrady vypůjčil režisér Spielberg do čtvretého dílu o Indianu Jonesovi (mj. mém erbovním hrdinovi).
Jmenuji se Vojtěch Alberto Sláma a kromě učitelování se věnuji také publicistice (napsal jsem osm knih o cestování, kryptozoologii, ale také jednu pohádku a jednu knížku o pejscích). Spolupracuji s Českým rozhlasem, kde o svých cestách vyprávím nebo společně s redaktory vyrábíme pořady (např. o průkopnících cestování v našich zemích). Pro Českou televizi jsem natočil historizující dokument Po stopách amazonských.
Legendy o Tatuncovi, mapinguarim a neprobádaném pohoří Araca jsou fascinující sami o sobě. Má touha natočit o tom všem dokument, potěšit lidi rozřešenou záhadou a také zkusit fandovské finacování prostřednictvím služby Hithit - to všechno dohromady přece zní jako hymna dobrodružství.
A ještě jedna perlička na závěr- v polovině devadesátých let jsem se živil jako novinář na plný úvazek. Z těch dřevních dob se datuje můj objev nového druhu hadovité průsvitné rybky bez jakýchkoliv patrných ploutví, kterou jsem nazval Nahohřbet Danielin (Gymnorhamphichthys danielae). Rybku jsem lapil v brázdě vlhkého písku asi dva metry od řeky Demini. Některé pseudoelektrické rybky mají už takové zvyky nocovat na břehu. Průšvih je, že jsem holotyp (dokladový exemplář) pouze značně neuměle vyfotil a pak pustil - ve slabé chvilce - zpátky do vody. Snímek si můžete prohlédnout v mé knize záhadná monstra (XYZ, 2011). To vše se stalo v listopadu, v období sucha, kdy amazonské řeky o několik metrů klesají a obnažují písečné lavice, obývané těmi nejúžasnějšími tvory. Od těch dob se hodně změnilo a já jako učitel na plný úvazek mohu navštěvovat Amazonii pouze v době prázdnin, tedy v době, kdy je voda nejvýše, takže moje fantomová rybka je zcela nevystopovatelná. No není to k vzteku. Svou cestu za Tatunca Narou (v září 2017) proto chci spojit i s pátráním po svém bájném nahohřbetovi.
I když už je pozdní podzim, plány na expedici jsou v plném proudu. Informuji kamaráda Romaria (na fotografii v příloze) a další, aby mi řekli, kde teď Tatunca pobývá a v jakém je vůbec rozmaru. Tatuncu je potřeba na setkání připravit, protože se novinářům a vůbec gringům programově vyhýbá. Já na…
Více
Komentáře