ZBIG: Strategie a státnické umění Zbigniewa Brzezinského

Ochutnávka knihy:

Cambridge, 23. ledna 1964

Milý Zbigu,

Právě jsem si v posledním čísle magazínu LOOK přečetl, že jsi byl zvolen mezi Deset mimořádných (mladých) mužů roku. O Tvé mimořádnosti jsem věděl, ale jako takového mladíka jsem Tě nikdy nebral. Není divu, že Ti Muska dala přednost.

Dovol, abych Tobě a Musce při této příležitosti poblahopřál k miminku.

Se srdečným pozdravem,

Henry Kissinger

PS – Tvůj článek v časopise The New Leader mi přišel famózní. Mám k tomu jen jednu připomínku: Myslíš si, že Němci budou Tebou navrhované politice rozumět? Možná je na ně příliš rafinovaná. Dejme o tom někdy řeč.

New York, 30. ledna 1964

Milý Mimořádný ‘58,

Muska chce mě, protože jsem archívní kousek z třiašedesátého. Slyšel jsem, že tenhle ročník byl obzvláště vydařený.

Hledal jsem Tě včera v Cambridgi, ale nebyl jsi tam. Škoda, protože bych si s Tebou hrozně rád promluvil o stavu světa – jinými slovy, o zrychlujícím se procesu rozpadu americké zahraniční politiky.

S přátelskými pozdravy,

Zbigniew Brzezinski

O našem projektu a o knize:

Cílem našeho pozvolna vznikajícího nakladatelství a naším osobním přáním je postupně přinášet knižně českým čtenářům inspirativní osudy a příběhy, které nutně nemusí uspět v tržním prostředí. Díky osobnímu úsilí a laskavé podpoře hlavního autora knihy Charlese Gatiho, se nám podařilo získat práva od prestižního nakladatelství Johns Hopkins University Press na české vydání knihy Zbig.

Vlastními prostředky jsme byli schopni zajistit koupi práv a část překladu knihy, ale pro dokončení projektu nyní potřebujeme vaši pomoc. Pokud se nám podaří dofinancovat vznik knihy, máme definitivní příslib autora, že přijede v září knihu do Čech osobně představit. Můžete být u toho…

Charles Gati, editor, knihu pojal jako paletu příspěvků, která obsahuje i množství osobních vzpomínek, zážitků z neveřejných jednání či detailů, o niž veřejnost dosud nevěděla. "Zbig" je poutavý ve své rozmanitosti a často také ve své niternosti. Editorovi se totiž podařilo k sepsání jednotlivých esejů přivábit významné postavy (nejen) amerického veřejného a politického života, kteří jsou akademiky, bývalými i současnými diplomaty, novináři či bývalými žáky Brzezinského. Díky pestrému složení autorského týmu je částečně biografií, osobními vzpomínkami, historií a akademickou politickou analýzou. Texty rozhodně nejsou pouhou oslavnou hagiografií. Autoři se pouštějí do kritické reflexe myšlení, díla i odkazu Zbigniewa Brzezinského, všechny však zároveň poukazují na jedinečnost jeho příběhu, vlivu a otevřenosti. Dle našeho soudu „Zbig“ osloví každého čtenáře, kterému není lhostejný svět kolem nás.

Kniha je rozdělena na čtyři části, které sledují jednotlivé etapy života Zbigniewa Brzezinského. Po osobní vzpomínce někdejšího prezidenta Jimmyho Cartera poskytuje svůj pohled na Zbiga famózní pozorovatel světové politiky Charles Gati. Nemalou část svého úvodu věnuje „novému“ Zbigovi, který se kriticky staví ke zmatené Americe mladého tisíciletí. „Nový“ Brzezinski se obává budoucnosti a proto se snaží demaskovat diplomatickou rétoriku a odhazuje snahu nevybočit z hlavního proudu americké zahraničněpolitické elity.

První část (Břečťanová liga) přibližuje období studií i s rodícím se vztahem mezi dvěma evropskými imigranty – Zbigem a Henry Kissingerem (autor Justin Vaïss). V dalších příspěvcích je představen proměňující se postoj Brzezinského ke konceptu „totalitarismu“ (David C. Engerman) a jeho pragmatismus vůči zemím sovětského bloku (Mark Kramer). 

Druhá část se věnuje zejména působení v Národní bezpečnostní radě, jednom z klíčových orgánů americké administrativy. Nabízí jak řadu analytických poznatků, tak i anekdotických situací z reálného života. Autoři příspěvků jsou David J. Rothkopf, Robert Hunter, James Thomson, Robert A. Pastor a William B. Quandt.

Třetí část (Politický aktivista) si všímá vlivu a postojů Zbiga po skončení jeho působení v Carterově administrativě. Do této části přispěli – mezi jinými – James Mann, prominentní americký autor a držitel několika ocenění, David Ignatius, který je spolueditorem Washington Times a autorem osmi úspěšných románů (mezi nimi zfilmovaný Labyrint lží).

Nesmírně cennou je pak část čtvrtá (Portréty), kde se významné postavy zamýšlejí nad osobností Zbigniewa Brzezinského. Velká slova uznání na adresu Brzezinského pronáší např. Francis Fukuyama, autor, jehož není snad nutné ani představovat.

V závěrečné kapitole „Sebehodnocení“ se konečně tváří v tvář setkávají editor knihy profesor Gati a její hlavní protagonista dr. Brzezinski. Setkávají ve velice upřímné a otevřené rozmluvě Maďara a Poláka původem, kteří se oba ocitli ve Spojených státech kvůli útěku před hrozivým vývojem v mateřské Evropě, kteří oba patřili a patří ve své „nové“ vlasti k vděčně sledovaným osobnostem, kteří se nikdy nebáli svými myšlenkami provokovat v zájmu hledání často nepohodlné pravdy a kteří se stále většími rozpaky a znepokojením hledí na současný stav světa. Závěrečný rozhovor, stejně jako celá kniha, je strhujícím zážitkem.

O hlavním hrdinovi a autorovi: 

Zbigniew Brzezinski je americký politolog, syn polských imigrantů, manžel neteře Edvarda Beneše a zejména klíčová postava americké zahraniční druhé poloviny politiky 20. století. Nejznámější je jeho působení jako bezpečnostního poradce prezidenta Jimmy Cartera, který k celé knize napsal předmluvu. Kniha poutavým způsobení pojednává o Brzezinského kariéře, kritice vlády prezidenta Nixona, vztahu s druhým velikánem americké zahraniční politiky Henry Kissingerem, vývoji postoje vůči Sovětskému svazu a Číně, přínosu pro budoucí vývoj světové politiky. K níž má Brzezinski stále co říci. Zejména od počátku nového milénia sleduje americké angažmá ve světě přísným a často skeptickým a kritickým pohledem. Brzezinski se rozhodně nebál a nebojí mluvit otevřeně, což mu přináší pověst nekonformní či dokonce kontroverzní postavy.

Sám Charles Gati je osobností neméně zajímavou než hlavní postava jeho knihy. Uprchl z Maďarska v roce 1956, ve kterém bylo násilně potlačeno povstání proti sovětské okupaci. To se stalo určujícím pro jeho další profesní směřování, ve kterém se zaměřil zejména na analýzu politiky Sovětského svazu, Maďarska, posléze postsovětských zemí střední a východní Evropy a jejich politického vývoje. Jeho předchozí knihy byly oceněny prestižní cenou Marshalla Shulmana. A s Brezinskim mají společnou i roli vládního poradce, v jeho případě za vlády prezidenta Billa Clintona. Díky svému nekompromisnímu postoji vůči současné vládě Viktora Orbána v Maďarsku se postupně stal ve své rodné zemi opět nevítanou osobností, což považujeme za nesmírně skličující a smutné svědectví současného turbulentního a nepředvídatelného světa. 

Myslí si o knize:

„Tato kniha splácí dlouho narůstající dluh. Její hlavní protagonista patří mezi nejdůležitější myslitele i aktéry mezinárodní politiky druhé poloviny dvacátého a počátku jedenadvacátého století.

—   Jimmy Carter, bývalý prezident USA

"Zbig je informativní a podnětné uvedení do (života a díla) Zbigniewa Brzezinského... Pro nadšence, i pro ty, kteří se snaží proniknout skrze komplikovanou matérii mezinárodních vztahů a zahraniční politiky, Zbig je správným začátkem"

— New York Journal of Books

"Tucty knih byly sepsány o Henry Kissingerovi, americkém mistru diplomacie studené války. Až dosud však neexistovala žádná kniha o Kissingerově rivalovi a sparing partnerovi, Zbigniewu Brzezinskim."

— Financial Times

"(Zbig) je obratně poskládaná kniha, která poskytuje fascinující náhled do osobního a veřejného života jednoho z předních architektů americké zahraniční politiky dvacátého století ... Jde o jednu z nejlepších retrospektiv veřejně činné osobnosti z posledních let ... která by měla být zásadním čtivem pro každého zájemce o americkou politiku. Je to kniha, k níž se snadno vrací, ale která se těžko odkládá.“ 

— Russian Review