Jste už napnutí, kam jsem nakonec s paničkou dojel? Jeli jsme nakonec až do Dornbirnu, který je asi 600 km za Vídní. Málem jsme tam ale nedojeli… Panička je dobrodruh a chtěla to dojít z Insbrucku pěšky. Tedy myslím, protože jinak si to neumím vysvětlit. Vystoupila se mnou z vlaku a nechala ho ujet. Pravda on ujel i dalším cestujícím, zřejmě podobným dobrodruhům jako panička, ale jen panička měla v tom vlaku náš batoh s jídlem, věcmi a taky bundu. Mezi všemi těmi lidmi v zimních bundách vypadala fakt divně jen v tričku a docela jsem se za ni styděl. Naštěstí se ukázalo, že to byla chyba rakouských drah a jedna hodná paní pomohla paničce sehnat její věci zpět. Najmula k tomu nějakého pomocníka od rakouských drah, který měl na hlavě červenou čepici. Jmenoval se výpravčí nebo tak nějak. Zřejmě nějaký rakouský hodný skřítek. Za hodinu nás s paničkou posadil do jiného vlaku a naporučil průvodčímu, aby se o nás postaral. Jeli jsme asi hodinu přes hooodně velké kopce a potom nám průvodčí najednou donesl batoh s jídlem i další věci, které panička nechala v tom předchozím vlaku. Myslím, že panička nakonec byla ráda, že jsme jeli vlakem až do cíle, protože ty kopce by nám trvalo překonat asi dlouho. Večer jsem byl z toho cestování tak utahaný, že jsem zalezl do pelíšku a spal až do rána.