Česky
English
Slovensky
Pondělí nemám rád a nic na tom nemění ani fakt, že jsem měl včera narozeniny. Oslava byla už v neděli a pusinka na čelíčko o půl páté ráno, kdy jsem se prý narodil, mě spíš naštvala, protože se mi zrovna zdálo něco moc pěkného a panička mě probudila. Ona totiž nemohla spát, protože šla k zubaři. Ten její odešel v únoru do důchodu a teď hledá marně nového. Všude je plno a dojíždět za zubařem hodinu do Olomouce není žádný šlágr. Včera se nad ní slitovala spolužačka její maminky, která zná paničku jako miminko a vzala ji aspoň na kontrolu. A myslím, že toho dost litovala. Panička se totiž špatně podívala do kalendáře a žila v domnění, že je objednaná na jedenáct. Takže sice ráno brzy vstala, ale byla s námi na procházce, potom nám chystala snídani a dělala něco do práce. A když bylo něco po desáté, všiml si tatínek paničky, že má v kalendáři zubaře napsaného na půl jedenáctou… To byl úprk a ještě zběsilejší jízda, protože od nás je to dvacet minut autem. Naštěstí tatínek paničky je machr na řízení a já jsem na akční scény zvyklý, protože jsem Chuck Norris. Dorazili jsme pět minut po půl a panička měla obrovské štěstí, že byl v ordinaci ještě předchozí pacient. Jenže potom se při prohlídce zakuckala a paní zubařka jí musela dát herdu do zad, protože panička rudla, poulila oči a nemohla popadnout dech. Taková ostuda. Odpoledne bylo ještě horší, protože mě panička koupala. Zítra totiž letíme do Anglie a panička brblala, že plynové masky nejsou běžným vybavením letadel. Pche, hlavně, že ona sama na sebe cáká pořád nějaké smrady, ale když si na sebe šplouchnu trochu voňavky já, hned je oheň na střeše. Mohl jsem vonět krásně jako naležená močůvka a teď smrdím jako luční louka. Navíc jsem šel spát mokrý a momentálně vypadám jako obří koule chlupů. Náladu mi spravil jen pohled na projekt. Díky moji dárci a zítra se Vám ozvu z Anglie.
