Společně oživíme minulost a dávno zapomenuté bitvy

Jak to začalo

Řadu let jsem pročítal informace o menších i větších bitvách 1. světové války. Přečetl jsem mnoho knih o tomto konfliktu, ale valná většina z nich se věnovala největším střetům u Verdunu, u Yper, neúspěchu u Gallipoli nebo na řece Soči. Obdobně i drtivá většina  televizních dokumentů, které jsem za ta léta zhlédl, dává přednost těmto bojům před menšími operacemi mimo hlavní válečná tažení. Dlouho jsem sbíral střípky o dávno zapomenutých bitvách a nakonec ze střípků poskládal celou mozaiku v podobě této knihy. 

Co je náš cíl?

Cílem projektu je dostat do tisku knihu Zapomenuté bitvy. Korektura textů která je u každé knihy nezbytná, grafické úpravy a tzv. zlom (tedy příprava na tisk v požadovaném formátu) stojí nemalé peníze. Pomocí vybraných peněz na platformě Hithit bude celá příprava knihy financována. Pomozte knihu konečně odeslat do tiskárny.

Detaily

Velká válka byla prvním konfliktem, který zasáhl doslova celý svět. Bojovalo se na zemi, na moři i ve vzduchu a mimo starých vojenských technologií přinesl tento konflikt i celou řadu novinek. Novinek, které navždy změnily způsob vedení boje. V mořských hlubinách se schovávaly ponorky, vedle vzducholodí a pozorovacích balonů létaly ve vzduchu první stíhací letouny a rozbahněnou Zemí nikoho projížděli první tanky. Kulomety kosily pěchotu, a tak se vojáci zakopali a vybudovali neproniknutelné linie zákopů, které nerozbilo ani těžké dělostřelectvo. Už v dětských učebnicích se dozvídáme o krvavých bojích u Verdunu nebo o prvním plynovém útoku u Yper. Tím ale většinou informace o První světové válce končí a mnoho velkých bitev časem upadlo v zapomnění. A právě tyto bitvy se kniha snaží čtenářům připomenout. 12 bojů napříč celou válkou, od Afriky, přes evropskou západní frontu až po boje ve Žlutém moři u čínských hranic. Bitvy, na které učebnice dějepisu zapomněly....

... a ještě něco navíc

Ukázka z knihy:

13. listopadu skončila britským vítězstvím bitva u dnes již zaniklé palestinské vesničky Al-Maghar (El Mughar). Generál Edmund Allenby, vrchní velitel egyptských expedičních sil, porazil dvě osmanské armády pod vedením německého velitele Ericha von Falkenhayna. Falkenhayn v převzaté osmanské hodnosti mushir (polní maršál) nedokázal dohodová vojska zastavit, v bojích ztratil 10 000 mužů a množství děl 7. a 8. osmanské armády, a nakonec vydal rozkaz k ústupu. O den později přestěhoval svůj štáb z Jeruzaléma do Nábulusu, protože Jeruzalém byl dalším logickým cílem britského útoku. Britský válečný kabinet však nedoporučil Allenbymu postupovat, respektive nabádal generála ke zdrženlivosti. Mírová jednání mezi ruskou bolševickou vládou a císařským Německem vzbuzovala na Západě velké obavy. Ukončení bojů na východní frontě by Německu umožnilo přesunout řadu jednotek na jiná bojiště a zcela jistě i posílit osmanské sbory v Palestině. Alleby nicméně nepatřil k velitelům, kteří by si do své práce nechali příliš mluvit. Byl si ovšem vědom problémů, které by vyvstaly během jeho tažení. Frontové síly pochodovaly daleko od svých základen, vojáci byly unavení, vázlo zásobování, nedostávalo se lékařské péče a chyběly mapové podklady regionu. Současně ale předpokládal, že pokud nechá své muže zakopat, budou se vší pravděpodobností vystaveni zdrcujícímu protiútoku nepřítele na nedokonalém, ve spěchu zbudovaném zákopu. Ve snaze předejít tomuto scénáři se proto rozhodl zaútočit na osmanskou 7. armádu v Judských horách a nařídil obsadit Jeruzalém.

Plánovaný postup směrem do oblasti Judeje byl ve značné míře závislý na schopnosti britské armády udržet zásobování předních jednotek, zvláště pak v první linii. Ty totiž operovaly v místech, kterými se stahovala osmanská vojska, během ústupu živelně ničící infrastrukturu. Navíc se britští vojáci přesouvali ve značné vzdálenosti od železničních uzlů a tempo postupu nešlo udržovat do nekonečna. Zásobování armády potravinami, vodou, střelivem a krmivem muselo probíhat každodenně, ve dne v noci. Už jen uživit 25 000 koňů, kterými vojsko disponovalo, bylo takřka nadlidským úkolem. Denní příděl krmiva pro jednoho koně činil zhruba 4,3 kg obilí, každý den ho tudíž bylo zkrmeno 100 tun. Obrovské množství proviantu se přepravovalo po železnici do cílových stanic, kde bylo překládáno na nákladní automobily a velbloudy egyptského sboru. Přeprava mířila po úzkých a nezpevněných cestách do Julisu, dnes již zaniklé vesnice. Byly zde zřízeny sklady, ve kterých neúnavně pracovali členové egyptského pracovního sboru. Dělníci veškerý materiál překládali na menší povozy, tažené koňmi australských a novozélandských divizí. V roce 1917 byla tak rozsáhlá logistická operace a součinnost zcela nesourodých jednotek nevídaná. 

Letecký průzkum probíhající 17. listopadu odhalil, že ani 7. osmanská armáda nezahálela a vybudovala v okolí Jeruzaléma linie zákopů, které sice nešly příliš do hloubky, ale zato jejich obranu zvyšovala celá řada menších předsunutých pevnůstek. Navíc samotný horský terén rozhodně nahrával spíše obranné taktice. Generál Allenby vytvořil plán, se kterým se chtěl vyhnout bojům v samotném Jeruzalémě. Na místo toho hodlal neustále atakovat turecká vojska, obsazením silničních přístupů přerušit jejich kontakt s Jeruzalémem a ve finále je donutit k ústupu a evakuaci města. K hlavnímu tažení vybral 52. a 75. pěší divizi s dostatečnou podporou jízdy.

Kdo jsme?

Historie 1. světové války je nesmírně obsáhlá. Je zcela pochopitelné, že autoři publikací v Čechách i zahraničí se soustředí na nejdůležitější momenty a zvraty této války. Mě však od už dětství zajímaly i bojiště, kam nepronikala civilizace a moderní prvky tak rychle. Kde se často bojovalo se zastaralým vybavením a kde vojáci museli překonávat i přírodní nástrahy. A o těchto bitvách budu vyprávět prostřednictvím této knihy. Texty do ní jsem sepisoval řadu let a teď už stačí jen krůček. Kniha je připravena k tisku a já pevně doufám, že se mi s Vaší pomocí podaří přes platformu Hithit vybrat částku, kterou tisk vyžaduje.

Proč to děláme?

Dlouhá léta hledání informací z různých koutů světa si zaslouží finále v podobě této knihy. Díky za každý příspěvek.