Kam dolétne sokol

Co člověk nemá, to nepotřebuje

Co člověk nemá, to nepotřebuje, tvrdíval s úsměvem Zdeněk Hrubý. Jsou však výjimky, mezi které patří chybějící kamarád. Teprve když není, uvědomíte si, jak moc chybí, jak moc jste ho potřebovali. Do této skupiny patří právě vynikající horolezec Zdeněk Hrubý. Svou úspěšnou životní pouť ukončil 8. srpna 2013 při sestupu po neúspěšném pokusu o prvovýstup jihozápadní stěnou na Gasherbrumu I, symbolicky den před svými sedmapadesátinami.

Zdeněk vystudoval kybernetiku na ČVUT a ekonomii v Německu a Anglii. Kromě vysokých postů v nejrůznějších firmách byl úspěšný i v akademických kruzích. Kompenzací k jeho náročné práci se mu stal sport. Postupně vystoupil na vrchol osmi osmitisícovek (Čho Oju, Gasherbrum I, Gasherbrum II, Lhotse, Šiša Pangma, Broad Peak, Dhaulagiri, Nanga Parbat), je držitelem Diplomu Evropského hnutí fair play a hlavní ceny Českého klubu fair play, je několikanásobný mistr ve čtyřiadvacetihodinovce v běhu na lyžích a mohl bych jeho úspěchy vyjmenovávat ještě hodně dlouho.

Co jsem však na něm kromě jiného obdivoval, byl jeho obrovský vědomostní přesah. Od znalostí staré i současné poezie, české i světové literatury, vážné, folkové i bigbeatové hudby, nejrůznějších filozofických směrů až po poslední ekonomické trendy.

Všechny tyto nesportovní aktivity se s neuvěřitelnou lehkostí objevují v jeho zápiscích z cest. Jeho texty jsou psány neotřelou poutavou formou s obrovským filozofickým nadhledem. Pro vyjádření hloubky vnitřního poznání momentální situace jsou doplněné o přesně cílené a náladu doplňující citace z filmů, knih i běžných povídaček.

Zápisky z jeho deníků jsou zcela výjimečné a vymykají se běžným horolezeckým cestopisům. Při jejich čtení se dostanete až pod kůži horolezce nejen při nejnebezpečnějších situacích, ale i při opojném pocitu ze zdolání kýženého cíle.

Věřím, že si po přečtení této knihy uvědomíte, že horolezectví není jenom hazardní snaha po dosažení vrcholu.

Boris Hlaváček

Ukázka z knihy

Ráno sokol nevylétá. Od doby šišoidu měsíce jsme jej neviděli a už je po úplňku. Celou noc provazce vody. Ty my máme rádi, protože přinášejí domorodému lidu vláhu. Nám přinášejí sníh od čtyř tisíc a další vysedávání v BC pomalu naplňuje druhý týden. Expedice je universita čekání, pakliže přitom lezci úplně neshnijí a nezabalí se do kukly na zimu. Nehýbeme se, tak asi přibíráme stejně jako naši hlodavci. Ideální lázně, ale do lázní jsme nechtěli. Zabalené bágly leží netknuté a Ali zapáleně vypráví o tom, že ví, kdy vyrazit nahoru. S nadějí vzneseme dotaz. Inšalláh, zní odpověď. Výborně, to se mi ulevilo. Jen aby toho Alláh neměl moc, teď při ramadánu. Aby se mu tam dva lezci nemuslimové ještě nějak vešli.

Je to léto rozmarné, lázně mistra Antonína na řece Orši. S pobavením a úsměvem sledujeme hody a rozprávění bradáčů trousících se do našeho tábora. V jejich řečech nejčastěji rozeznati slova inšalláh, ramzen (ramadán), rosa (modlení). Jakož i oči těch ještě holobradých dlouhé hodiny visící na rtech Alimu, který zasvěceně ukazuje do stěny. Tak kouzelník Arnoštek, muž neobyčejně schopný, navštěvoval lázně mistra Antonína a požíval uzenek, aniž by zaplatil.

Opouštějí nás výdobytky civilizace, baterie. Solárnímu panelu zamračené nebe nestačí a baterie je prázdná. Knížkám a šachům to nevadí, přemýšlení též ne. Trénink na věci příští, jednou nám všem vypnou proud a bude po žížalkách. Neonové trubice a blikající videa smyček vysokého umění současnosti, trpaslíky a hovězí nevyjímaje, skončí a nastoupí zase štětec, dláto, krása a ušlechtilá forma. Ani to bigbítový dunění není žádný umění. Neustále přicházejí nové a nové časy, by nepřinesly nic nového. Nové bývá často zapomenuté to staré. 600 stran monografie už taky padlo za oběť špatnému počasí. Co budu číst?

O vydavateli

Boris Hlaváček – za novinářskou činnost získal řadu ocenění, napsal mimo jiné sbírku básní Město pod oknem, jako první napsal knihu o Rallye Paříž - Dakar (1. a 2. rozšířené vydání), skateboardovou komiksovou příručku Skateboardové prázdniny, první instruktážní publikaci Snowboard, knížku Křížová cesta Vladimíra Komárka, knihu Vl. Procházky Na Annapúrnu doplnil rozhovory s účastníky expedice po 40 letech, napsal knihu o legendárním lezci Petru Prachtelovi –P.r.a.c.h.t.e.l. aneb život na niti.