Přinášíme Vám pokračování rozhovoru s maskérkami a několik fotografií z probíhajících příprav na natáčení.
Nina pracuje coby divadelní maskérka v Městských divadlech pražských patnáct let. Zároveň spolupracuje s dětským divadelním klubem na Klamovce, dále s Lieder Company Prague, kde líčí operní umělce, a s divadelním spolkem Maschera. Katka je u Městských divadel pražských rok a půl a také spolupracuje s Lieder Company Prague.
Jaký byl váš nejtěžší projekt z hlediska profese?
Nina: To nelze jednoduše říct, každý projekt je těžký. Maskéřina je náročná, byť se tak nejeví. Musíme namaskovat postavy tak, aby se to líbilo jak tvůrcům, tak herci. Herec se musí cítit dobře. Jedině tak může dokonale ztvárnit postavu. Musíme se trefit do rozpoložení i charakteru. Zároveň líčím tak, abych se za svou práci nemusela stydět.
Kateřina: Myslím, že se tím stane tento projekt. V divadle jsem už nějakou dobu, ale zatím vše probíhalo v rámci civilního líčení, takže hororový Vodník bude vskutku výzva.
Nějaké maskérské fópá? Prostě, že něco ruplo, nebo nevydrželo hned po příchodu na jeviště?
Nina: Maskérské fópá je opravdu horor, protože po příchodu herce na jeviště už nic neupravíte, ale bohužel se to stává. Občas třeba nesedne paruka nebo se uvolní nějaký pramen z účesu. Nejhorší je, když mají herci nalepovací vousy a kníry. To je vždy největší stres, aby to herci neodpadlo. Pro mě byl stresující fakt, když jsme do jednoho představení lepily pleše herečkám, přičemž jsme věděly, že ta pleš vypadá blbě. V divadle se ale používají věci pořád dokola, takže to nebyly jednorázové, které pěkně přilnou, ale tuhé, tlusté pleše. Nakonec mi jedna divačka při prohlídce zákulisí řekla, že se nemám stresovat, že všichni vědí, že je to divadlo, ne film a že na divadle to vypadá skvěle. Maskérskou story jako takovou mám ze začátku své kariéry, kdy jedna z hereček měla rychlý převlek, kde jsem jí nasazovala obří barokní paruku s dřevěnou lodí. Nasadila jsem jí paruku, ona už odcházela na jeviště a najednou začala z té lodě téct voda. Při braní paruky se mi tam totiž zasekl kelímek s vodou, takže celá mokrá šla na jeviště a uhrála to na to, že byla v lodní bitvě na moři. Jedna z dalších věcí, které straší každou maskérku, je to, když jedeme na zájezd. Jednou jsme třeba zapomněly plnovous pro Petra Konáše. Petr Konáš je naštěstí perfektní herec, takže to uhrál i bez vousů.
Kateřina: Já vždy bojuji s lepením knírů, vousů, tupé a podobně. Celé představení se pak bojím, že to není dostatečně přilepené a na jevišti upadne. Největší průšvih byl, když jsem zapomněla přijít na přelíčení, nebo jsem omylem nalíčila někoho špatně – při jednom představení za mnou vždy chodí jedna herečka nechat si udělat rány na obličeji. Jednou se mi podařilo jí všechny rány nalíčit na druhou stranu obličeje. Člověk si může myslet, že to není velký problém, ale může se stát, že to herce rozhodí. A nejhorší jsou zájezdy. Člověk je často balí během představení, takže se může stát, že něco zapomene. Když zapomene nějaké líčení, tak to není nic hrozného, ale paruky nebo vousy už jen tak nenahradíte.
Autorem fotografií je Jan Polívka (@jp_janpolivka).